Tréninková skupina Luďka Svobody

La Santa 19. prosince – Tak už se nám pobyt v La Santě chýlí ke konci. Čekají nás tu ještě tři tréninky, z toho jeden rychlostní. Dnešní rychlost se nám opět povedla, až na Kateřinu Čechovou, která má stále lehčí problémy s bederní páteří a proto jí dnes nešla. Překážkáři Petr Svoboda, Martin Mazáč a Petr Peňáz to poprvé v tomto přípravném období na halu rozbalili od prvních kroků a v tříkrokovém rytmu zvládli přeběhy sedmi překážek velice dobře.

Ráno jsme se dnes v La Santě probudili do ještě nevlídnějšího počasí, než bylo během celého pobytu. Pršelo a já musel vylít vodu z maratónek, které jsem nechal přes noc na balkoně. Snad mi do čtvrtečního odjezdu vyschnou…

Po desáté se počasí vybralo a chvílemi zasvitlo i slunce a hned se nám rychlostní trénink dělal radostněji. Kačku Čechovou trápí záda a tak místo startů a maximální rychlosti šla jen v maratónkách pár úseků rychlostní vytrvalosti, přesněni šedesátky s mezichůzí, přičemž jí to nebolí. Dnes se doopravdy probudil Martin Říčař. Konečně běhal padesátky ve srovnatelných časech s Liborem Žilkou (ztrácel jen desetinu) a na stodvacítce byl dokonce rychlejší než Libor, který jí šel velmi uvolněně. I společné starty nebyly tak jednoznačné pro Libora jako dříve a vy se na jeden z nich můžete podívat - www.youtube.com/watch?v=x-FUZmZMT5g&feature=youtu.be . To, že se Řiči dnes Liborovi v dosahovaných časech blížil, neznamená, že by byl Žilis dnes nějak horší, předváděl svůj „Lasantský“ standart.

Překážkáři chodí na rychlostní tréninky později a dnes měli poprvé postaveny překážky na tříkrokový rytmus, o něco zkrácené, ale už to museli rozběhnout. Došlapy za sedmou překážkou měl nejlepší – kdo asi - Petr Svoboda, o desetinu pomalejší byly časy Martina Mazáče a Petr Peňáz (na snímku z dnešního tréninku) byl zase jen něco málo přes desetinu pomalejší od Maziho. Technicky to všichni tři zvládli výborně. Peťan dokonce po zhlédnutí videa a porovnání svých dnešních přeběhů s těmi z loňského a předloňského roku tvrdil, že to bylo dnes lepší a myslím, že měl pravdu. Jak jim šlo, ukazují videa z youtube – Peťan: www.youtube.com/watch?v=CjehCD8JERo&feature=youtu.be, Mazi: www.youtube.com/watch?v=Q2c0Znh5Z2g&feature=youtu.be, Peny: www.youtube.com/watch?v=4WXI5r6qkbc&feature=youtu.be . I v mezerách to klukům „odsýpalo“. Peťan s Martinem se dostali v rytmické jednotce pod čas 1,00 a Peny se k tomuto času přiblížil na tři setinky. A to už je dost dobré…..

La Santa 17. prosince – Opět jsme tady v La Santě probudili do větrného dne a opět to byl vítr dost chladný. My však měli na programu trénink na rozvoj maximální rychlosti a tak se nám ten vítr docela hodil, běhali jsme v něm jako s urychlovačem. Trénink se docela vydařil, i když k úplné spokojenosti něco málo chybělo. Radost jsem měl z rychlostního zlepšování Petra Svobody.

Další rychlostní trénink máme za sebou. Tentokrát měli v plánu hladké úseky bez překážek na programu i Petr Svoboda, Martin Mazáč a Petr Peňáz a tak jsem nemusel rychlostní trénink dělit na dvě skupiny – překážkářů a hladkých sprinterů. K úplné spokojenosti chybělo jen málo. Kačka Čechová (na snímku při prolézačkách překážek) se v posledních dnech trápí s lehčími problémy v oblasti bederní páteře, a kyčlů. Má hodně stažený Musculus piriformis a ten jí brání v plném rozsahu pohybu. Po absolvovaných startech, při nichž se necítila příliš dobře, musela trénink předčasně ukončit, protože v tomto stavu by ta rychlost neměla smysl a ani cenu dělat. Kačka to trochu obrečela, chtěla běhat, ale lepší bylo trénink ukončit, než si něco vážnějšího udělat. Bude se teď věnovat dva dny intenzivnější rehabilitaci, navštíví fyzioterapeuta a snad to bude zase OK.

Potěšilo mě další zlepšení Petra Svobody při úsecích maximální rychlosti. Oproti minulému týdnu šel téměř o desetinu 50 m rychleji a již se velmi přiblížil k loňským zdejším časům. A loni měl už tady formu, která v hale vyústila v zisk titulu halového mistra Evropy. A to Peťan tvrdí, že to neběhá, nemůže běhat, naplno, jen to tak "šmrdlá". Rychlost jde nahoru i dalším členům skupiny. „Probouzí“ se Martin Říčař, zrychluje Martin Mazáč. Ten si na závěr tréninku běžel „skoro“ tréninkový osobák na 120 m a na této distanci se hodně zlepšil i Libor Žilka (na padesátce už je na tom stejně jako byl loni touto dobou). Je však pravda, že oběma vál do zad poměrně silný vítr, ale právě kvůli němu sem také jezdíme – běháme vlastně úseky nadmaximální rychlostí. Jen by letos ten vítr nemusel být tak studený.

V pátek večer jsme byli všichni přítomni „pověšení“ Tera Pitkamäkiho. Finský oštěpař, svěřenec Jana Železného, přesněji jeho fotka v rámečku, byla připevněna na stěnu Sport baru, kde visí všichni mistři světa a olympijští vítězové (jejich fotky), kteří tu byli na soustředění. Tero tu je s Honzou poprvé, takže mu byl „odhalen pomník“. No a naše česko – finská skupinka (Finy v ní zastupuje právě jen Tero) pak dostala na baru na oslavu tohoto aktu skleničku Sangrie. Musím říci, že by se těch skleniček dalo vypít i více…

La Santa 16. prosince – Náš život v La Santě plyne v poklidu. Ve čtvrtek odletěla domů do Čech první skupinka na čele s Michalem Pogánym. Moc si toho tady letos neužil, počasí nám tu totiž stále nepřeje. Na trénink je dobré, ale pokud se chcete uložit u bazénu a opalovat se, tak vás to brzy přejde. Fouká totiž stále poměrně studený vítr, asi severní a ten je krutý. Ty „kecy“ o globálním oteplování tady určitě neplatí…

Jsem na soustředění na Kanárských ostrovech již asi po osmadvacáté a takové chladné počasí jsem tu ještě skutečně nezažil. Oficiální prospekty o těchto ostrovech v Atlantickém oceánu, blíže k Africe, než k Evropě, hovoří o tom, že průměrná teplota v prosinci je na ostrově Lanzarote 21 stupňů Celsia. Předpověď počasí stejnou, či podobnou teplotu sice hlásí také na každý den, ale my jsme si tu zvykli asi na extrémní tepla. Letos se nám skutečně zdá, že je oproti jiným letům chladněji, a drží se to stejné celých těch 14 dní, co tu jsme. Ti co vyjeli na výlety na druhou stranu ostrova, však hovoří, že tam bylo podstatně tepleji. A tak je možné, že tady v La Santě mají na počasí vliv nedaleké pohoří a vulkány Národního parku Timanfaya. I José z Pool baru tvrdí, že tak chladné dlouhé období tu nepamatují a že je to znát na tržbách. Za těchto posledních 14 dní rapidně poklesla tržba hlavně u zmrzlin a zmrzlinových nápojů. Rekreanti raději jezdí po výletech, než aby se „vyvalovali“ ve studeném větru u bazénu poblíž Pool baru.

K tréninku nám to relativně chladnější počasí samozřejmě nevadí, alespoň není nikdo spálený od slunce, což se tu v minulosti často stávalo. Většinou však trénuje v dlouhých elasťácích a trikách s dlouhým rukávem, či mikinách a bundách tak jak ukazuje náš snímek Martina Říčaře.

Náš trénink jede stále podle plánu, všichni jsou zdraví, ale na Liboru Žilkovi, Petru Svobodovi (asi nejméně z těch třech) a Martinu Říčařovi je již znát únava. Není se čemu divit, jsou tu dva týdny a neměli ještě ani den odpočinku a téměř denně trénují dvoufázově. Únavu cítí již i Petr Peňáz, který sice přiletěl spolu s Martinem Mazáčem a Kateřinou Čechovou o týden později, ale s přípravou začal o dost později, kvůli operaci slepého střeva a ztrátu doháněl. Ten výpadek ze září je na něm stále ještě trochu znát.

Potěšitelné výsledky přineslo všem pravidelné měření tuků a váhy ve fitness centru. Všichni tu jdou s procenty tuku dolů a naopak lehce přibírají na váze a to je dobré znamení. Nadšená je zvláště Kačka Čechová, která se dostala na nejnižší hodnotu v procentech tuku od doby, co s námi na Lanzarote jezdí – šla dolů o 8 procent! Přeborníkem v tomto směru je Petr Peňáz, který má necelé čtyři procenta tuku a spokojený je i Martin Říčař, kterému bylo naměřeno méně procent tuku, než má Libor Žilka. Oproti tomu, co měl Řiči loni, je letos podstatně níže. Svůj standart si udržuje Petr Svoboda a to navzdory tomu, že tvrdí, že letos není tak „rýslej“ jako býval.

Tuk a váha však nemusí ještě nic znamenat. Důležité bude, jak tady natrénujeme a hlavně jak ten trénink prodáme v zimní halové sezóně. Únor se nás pak zeptá, co jsme dělali v prosinci a listopadu…

La Santa 14. července – Středeční trénink rychlostní vytrvalosti se nám v La Santě opravdu povedl. Poprvé od 17. července, kdy jsme se s Petrem Svobodou rozhodli, že pro zranění ukončíme letní sezónu 2011, jsem odcházel z tréninku maximálně spokojený. Sprinteři i překážkáři běhali úseky na rozvoj rychlostní vytrvalosti a především všichni tři překážkáři zvládli těch devět překážek opravdu skvěle.

Ze středečního tréninku jsem měl trochu strach. Měl to být objemově největší trénink v průběhu našeho soustředění na ostrově Lanzarote. Na Libora Žilku, Martina Říčaře a Kateřinu Čechovou čekaly, po pár startech a úsecích s tahačem, především úseky v délce 60 až 120 m s krátkým intervalem odpočinku. Libor i Kačka je zvládli skvěle, Řiči jich šel o něco méně, stále mám strach jej po loňských svalových problémech zatížit naplno. Libor toho měl po tréninku dost, Kačka by toho zvládla asi ještě více a Martin je vydržel ve zdraví a to bylo hlavní.

Po trénink byl tedy důvod k malé interní oslavě. Byl jsem totiž po skončení tréninku tak unavený, jako bych to běhal sám. Byla to psychická únava a ta je někdy horší, než fyzická. A tak jsem si dopřál s Pogym a jeho kámošem Ďurim v Pool baru malého panáčka Tequily. Bylo ho třeba…, a večer se mi bude dobře usínat…

La Santa 13. prosince – Pro trojici Petr Svoboda, Libor Žilka a Martin Říčař se prosincové třítýdenní soustředění v La Santě na ostrově Lanzarote přehouplo do druhé poloviny. Všichni tři jsou v pořádku, stejně jako druhá trojice naší skupiny - Martin Mazáč, Petr Peňáz a Kateřina Čechová, která za námi dorazila až po týdnu. Všichni úspěšně plní tréninkové plány, které jsme si pro toto soustředění vytýčili.

Petr Svoboda trochu trpí a tvrdí: „To jsem nečekal, že ten návrat po zranění bude tak bolet.“ Po čtyřměsíční pauze zaviněné zraněním jej po prvních rychlostních trénincích všechno bolí – především lýtka, achilovky, ale s tím jsme tak trochu počítali. Objemově však Peťan drží plán a to je pro toto období nejdůležitější. Především silově je na tom hodně dobře. Dnes, tedy v úterý, jsme šli posilovací trénink a Petr lehce zvládl přemístění 3 x 120 kg a to je dost dobré. Silový trénink se vydařil i dalším členům skupiny. Libor Žilka (na snímku v posilovně v La Santě)dal stejně jako Peťan 3 x 120 kg a měl z toho velkou radost. Třikrát s touto vahou se mu nikdy před tím přemístit nepodařilo. Dobře je na tom i Martin Mazáč, který dal 3 x 110 kg a to dosud také nikdy nedal. Pozadu nezůstala ani Kateřina Čechová. Ta zvládla 3 x 70 kg. Martin Říčař se přemístění teprve učí. Loni s tím začínal a nyní již zvládne technicky dobře 3 x 90 kg. Možná, že by dal i víc, ale držím jej poněkud dole, aby si chybným, technicky nepodařeným provedením neuškodil. Nižší váhy chodí i Petr Peňáz. Před dvěma lety měl problémy se zády a skoro celou sezónu v juniorské kategorii musel vynechat a tak chodí nižší váhy, i když dělat přemístění s vahami na úrovni Kačky se mu moc nechce a stále by si chtěl přidávat. Nám nejde ani tak o ty hodnoty, kolik kdo dal, ale především o technicky správné a hlavně dynamické provedení cviku. A to bylo dnes u všech velmi dobré!

V posilovně, mimochodem v La Santě velice dobře vybavené, trávíme v tomto období tři tréninkové jednotky v týdnu. Síla je pro sprint velmi důležitá a většina sprinterů jí i ráda v tréninku dělá. Někdy musím všechny trochu brzdit, aby si nepřidávali váhy. Tvrdím jim: „Síla je určitě tím tréninkovým prostředkem, který Vám v závodní sezóně chybět nebude a není třeba jí přehánět. Všeho moc někdy škodí.“

La Santa 11. prosince – Neděle pochází ze slova nedělat, ale pro nás to na soustředění v La Santě neplatí. Naopak na neděli si vždy necháváme ten nejzajímavější a snad i nejkvalitnější trénink v týdnu. Většina dalších atletů tu neděli ctí a tak je na stadiónu relativně dost místa a my se můžeme pořádně vyřádit. Nejinak tomu bylo i tuto neděli. Sprinteři byli poprvé v blocích při startech a překážkáři běhali úseky na překážkářskou rychlostní vytrvalost.

V La Santě se to plní stále více atlety z různých míst Evropy. Přijela početná skupina německých vrhačů a asi bude narváno v posilovně, ale snad se trefíme do dnů, kdy tam Němci nebudou. Z Česka dorazila v sobotu tříčlenná skupina trenéra Vítězslava Peruna z Hradce Králové a přiletěli i nějací mladí atleti z Norska. Na stadiónu začíná být pěkně plno. V neděli však skoro všichni ctí den klidu a tak jsme se netísnili. Sprinteři naší skupiny (už jsem musel trénink rozdělit na dvě skupiny – sprinteři a po nich překážkáři) Libor Žilka, Martin Říčař (oba na snímku s Petrem Svobodou) a Kateřina Čechová si poprvé letos připravili startovní bloky a šli pár nízkých startů, pak pokračovali frekvenčními úseky na rozvoj maximální rychlosti a „dodělali“ se, několika rychlostně vytrvalostními úseky. Musím říci, že to měli dost a odpolední odpočinek jim určitě přišel vhod.

Petr Svoboda, Martin Mazáč a Petr Peňáz šli opět překážky a tentokrát na rozvoj překážkářské vytrvalosti. Běhali „pětikrokové mezery“ na sedmi překážkách. Vzdálenost mezi nimi jsme měli napoprvé kratší, jen 11,80 m, takže to byla taková technika překážek na pět kroků. To jde skvěle Martinu Mazáčovi a tak běhal podobně jako loni tyto úseky rychleji než Petr Svoboda. Na toho je ta mezera příliš krátká, musí se hodně držet, aby to nerozběhl a nerozbil se na některé překážce. Stále je na něm znát ten dlouhý výpadek způsobený zraněním a po prvním rychlostním byl celý rozlámaný a všechno bolelo - lýtka, kotníky i ta prokletá achilovka, ale nedělní trénik zvládl. Hodně mu tu pomáhá masér Tomáš Dřímal, bez něj by snad tu rychlost neodběhal. Dobře běhal i Petr Peňáz a moc v časech (došlapech) za sedmou překážkou nezaostával. Odpoledne měli všichni, podobně jako sprinteři, volno a využili ho k návštěvě rehabilitace.

Počasí moc nepřeje „divokému“ opalovaní, ale to je pro trénink dobré. Není vedro a fouká stále vítr. Na ten jsme si však již v La Santě za ta léta, co sem jezdíme, přizpůsobili. Na překážkách však i tak občas tropí problémy. No jak se říká – těžko na cvičišti, lehko na bojišti…Překážkář musí mít smysl pro rytmus a s nějakým poryvem větru se umí vyrovnat.

La Santa 9. prosince – Tak už jsme v La Santě v plném počtu. V pátek dorazil zbytek naší skupiny – Kateřina Čechová, Martin Mazáč a Petr Peňáz a přidali se tak k Petru Svobodovi, Liboru Žilkovi a Martinu Říčařovi, kteří tu tráví již týden. Společně s nimi dorazila i početná skupiny dalších českých atletů a také Michal Pogány s asistentem pro věci přirozené i nadpřirozené Ďurim.

Na ostrov Lanzarote v Clubu La Santa nám uběhl první týden jako voda. V pátek sem za námi dorazila početná česká skupina i s našimi třemi členy - Kateřinou Čechovou, Martinem Mazáčem a Petrem Peňázem. Od pátku jsem tedy v La Santě kompletní. Když sem Petr Svoboda, Libor Žilka a Martin Říčař dorazili, byli tu z atletů jen tyčkaři trenéra Patery Michal Balner a Jan Kudlička a sprinter Jan Veleba. Krátce po nás a Báře Špotákové dorazil i finský oštěpař Tero Pitkämäki, který se tu bude připravovat spolu se skupinou Jana Železného. Po nich se tu objevila skupinka německých tyčkařů na čele s medailistou z HMS Alexandrem Straubem. No a nyní v pátek dorazila již zmíněná česká velká skupina. Trenérské skupiny Jana Železného, Rudolfa Černého a hlavně všemi očekávaný Michal Pogány s kámošem Ďurim, zvaným Sisi. Na Pogyho čekal snad celý ostrov Lanzarote a o jeho příjezdu určitě informovalo i Rádio Arreciefe. Kam jsem přišel, tam se mě ptali, kde Miguel, Majkl, Michalangelo, kdy přijede. Měl jsem pocit, že Pogy patří ke koloritu tohoto ostrůvku v Atlantiku a je vedle Národního parku Timanfaya druhou největší turistickou atrakcí ostrova Lanzarote. Od pátku je tu a naše místa v Pool baru jsou kompletně obsazená. No a Pogymu nezbývá nic jen jiného, než se s každým srdečně vítat. Nedivím se. Vždyť pro domorodce přijel PAN někdo, kdo k La Santě patří tak jako Hradčany ku Praze, či Dunajská streda k Maďarsku.

La Santa 7. prosince – Ve středu nás v La Santě čekal další z rychlostních tréninků. Podruhé v tomto roce, v přípravě na halovou sezónu obuli Petr Svoboda, Libor Žilka a Martin Říčař tretry a absolvovali v nich akcelerační úseky, úseky na rozvoj maximální rychlosti a na závěr i pár úseků rychlostní vytrvalosti. Petr Svoboda k tomu přidal navíc i úseky s překážkami.

Především pro Petra Svobodu byl tento trénink dost důležitý. V tretrách běhal překážky naposledy v polovině července a tak dlouhou pauzu mezi dvěma překážkářskými tréninky ještě nikdy v životě neměl. Nemusel se bát, že by, v květnu zraněné, chodidlo nevydrželo zátěž, už v červenci mohl překážky běhat, ale sezónu „zabalil“ kvůli bolesti achilovky na druhé noze. A ta je nyní také v pořádku. Přesto byl pro něj první trénink na překážkách moc důležitý. „Po prvním přeběhu jsem měl pocit, že jsem bez kotníku, bez frekvence, ale po prvních přebězích překážek mám takové pocity vždy. Druhý, třetí trénink na překážkách už bývá o něčem jiném, a to myslím, že znovu přijde“ tvrdil po Peťan (na snímku při středečním přeběhu překážky) tréninku a hned dodal: „Určité prvky při přebězích byly i při tomto prvním tréninku, hlavně při zhlédnutí přeběhů na videu, jako jsem měl dříve, ale cítím, že mám před sebou ještě hodně práce, abych se nad překážkami cítil jako dřív, abych měl ten svůj pocit mé relativní dokonalosti. Ten já potřebuji.“ A měl pravdu, technicky to zpočátku nebylo ideální, ale u posledních přebězích jsem měl pocit, že zase vidím toho „starého, dobrého“ Peťana.

Po překážkách zvládl Petr skvěle i rychlostní úseky. Byl při nich sice pomalejší než Libor Žilka, na němž je vidět, jak se halu těší. Má v hlavě zafixováno, že je halový specialista na šedesátku a dokáže mě vždy vytočit, když mi v květnu a červnu řekne: „Trenére, já už se těším zase na halu.“ Tentokrát běhal Žilis dost dobře a i rozbor jeho běhu na videu ukázal, že na tom není špatně. Tak snad mu to v hale zase půjde a naváže na svůj loňský výsledek, kdy skončil desátý na HME v Paříži. Konečně se zase probouzí i Martin Říčař. Je před ním ještě dost práce, ale tady běhal jen o něco pomaleji, než Libor a dosahoval srovnatelné časy s Petrem Svobodou. A to byly časy, ke kterým se loni téměř celý rok po zranění nedostal. Tak snad se mu vyhnou zranění a Řiči ukáže v hale, že se s ním bude muset zase počítat. Vždyť i trenér Dalibor Kupka, který má na nadcházející sezónu na starost reprezentační seniorskou štafetu 4 x 100 m mu dal při výběru členů týmu přednost, před jinými, kteří loni běželi rychlejší časy než on. Tak věřím, že Řiči jeho, ale i moji důvěru, nezklame.

La Santa 5. prosince – První víkend strávený v Clubu La Santa na ostrově Lanzarote máme za sebou. Nedělní posilovací trénink ve fitku i pondělní „Mikulášský“ běhání tempových úseků a pár úseků s tahačem, odrázků a prolézaček překážek nebylo pro Petra Svobodu, Libora Žilku a Martina Říčaře žádným tvrdým oříškem a tak dnešní aktualitu věnuji personálu Pool baru.

Pool bar, nebo chcete Piscina bar, je jedním z míst, kde kromě stadionu, dalších sportovišť a apartmánu trávím nejvíce času. Za tu dobu, co sem jezdíme, se zdejší personál změnil jen velice mále. Jinými slovy jsou tu stále ti samí „pinglové“, barmani i servírky. Na Kánárských ostrovech je velice těžké sehnat práci a ti co nevlastní nějaký pensionek, nebo restauraci, či bar, nevěnují se intenzivně zemědělství, či nepracují v jiné oblasti cestovního ruchu, tu mají jen malou naději nějakou práci sehnat. Proto si svých pracovních příležitostí váží a konkrétně v pohostinských službách je ani nenapadne znelíbit se majiteli. V Clubu La Santa dostaly příležitost být zaměstnány snad všechny ženy z okolních vesnic – 2 km vzdálené La Santy, 3 km vzdáleného Soo a pět kilometrů vzdáleného Tinaja. jsou tu zaměstnámy v obchůdcích, jako pokojské uklízečky a všechny chodí v pracovní době v jednotných úborech. Jinak oblečeny jsou servírky a uklízečky v kuchyních, ale to je logické.

My Češi (tedy někteří) tu v Pool baru máme při našich pobytech vyhrazené místa na barových stoličkách a je pro nás zážitek pozorovat ten šrumec, který personál Pool baru předvádí. Všichni doslova kmitají mezi stoly a těch je v něm 36 a kapacita tohoto baru je kolem 300 osob a v době obědové a především večeřové špičky je skoro z dvou třetin plný. V době těchto špiček tu „kmitá“ osm až devět osob personálu. Většinu hostů již při jejich druhé návštěvě poznají a tak ještě dříve než usednou ke stolu, jim nabízejí jídelníček v jednom z šesti jazyků (angličtina, francouzština, němčina, dánština, švédština a samozřejmě španělština – pro tu češtinu ještě nazavedli). Loli (mladičká černovláska s nádherným úsměvem), Kety (ta má snad předky z Dejvic, protože tam toho má nejvíc), Suso (měří asi 160 cm a my mu říkáme Sotomayor), Pepe (který bydlí s rodinou na ostrově Gran Canaria a sem dojíždí!), Roberto, Luis Juan, Danny (jehož doménou je především večerní přilehlý Green bar a mixování nápojů a občas zaskakuje za Monicu u zmrzlin) a Dayron (původem Kubánec, který je jen o něco vyšší než Suso, ale dost svého volného času tráví v posilovně a proto mu říkáme pekeňa – píši foneticky a znamená to ve španělštině malý, alespoň si to myslíme protože malé pivo je pekeňa cerveza - Schwartzenneger) jsou opravdu všude a vždy včas. Zmrzlinový bar na starost Monica, původem ekvádorská „indiánka“, která svůj původ zjevem nezapře, má na starosti kromě zmrzliny i nealko kokteily z čerstvého ovoce. No a našimi nejlepšími známými jsou Carmelo a především José (nepsaný šéf Pool baru – nebo psaný to nevím - na dva roky starém snímku se mnou), kteří se střídají za pípou s pivem a obsluhují přímo na baru, ale točí kromě piva i colu a rozlévají i všechny další nápoje, především víno, pro celý personál, který kmitá mezi stoly. Pozorovat jejich pracovní vytížení je skutečný koncert a to nikdy nezapomenou prohodit pár slov s hostem, pozdravit v jejich rodném jazyce (některým jde už i Ahoj), usmát se a po každém odcházivším hostovi i utřít stůl a židli! O tom se nám v Česku může jen zdát…..

V takovém baru letí volný čas opravdu hodně rychle (tedy pokud nepřijde „teqiulová“ smršť), zvláště, když z něj máte výhled na bazén a za ním i Atlantický oceán…no a když přetáhnete zavírací dobu, tak tam vždy s Vámi někdo zůstane a nikdy Vám nenaznačí, že by jste již měli odejít – jo tržní ekonomika je tržní ekonomika a náš host je náš pán…

La Santa – 3. prosince – V půli července běhal Petr Svoboda naposledy v tretrách. V sobotu se do nich obul ve středisku La Santa na ostrově Lanzarote, kde se 9. května zranil, téměř po půl roce znovu a absolvoval v nich první běžecký trénink. Zase jsme se dostali o kousek dál ve snaze vrátit se mezi absolutní světovou špičku, ale oba víme, že je před námi ještě hodně práce.

Na první trénink v tretrách se Petr Svoboda již dost těšil. Těch skoro sedm měsíců byla děsně dlouhá doba. V sobotu se Peťan dočkal. První trénink v tretrách (dost mě překvapilo, že si obul ty samé, v nichž ke zranění došlo) byl jen lehký, pár frekvenčních úseků a několik vysokých startů. Škoda, že neumím k aktualitě vložit video, mohli jste se přesvědčit sami. Peťan sice tvrdil, když zhlédl svůj běh z videa na počítači, že je to hrozné, ale zase tak špatné to nebylo. Když před osmi týdny začínal s běžeckým tréninkem úseků tempové vytrvalosti, také tvrdil i novinářům, že nestačí ani holkám ve skupině a po několika málo týdnech se v oblasti tempové vytrvalosti dokázal vrátit na stav, jaký měl i v minulých letech. Teď začíná s tréninkem rychlosti a brzy přijdou na řadu i překážky. Nic nesmíme uspěchat, vše chce svůj čas a toho máme díky bohu zatím do začátku halové sezóny dost. Odpolední fáze tu Petr Svoboda věnuje především prolézačkám překážek se siličemi nad kotníky, nebo posilovací vestou a z tohoto tréninku je i náš snímek.

Rychlostní trénink měli Libor Žilka a Martin Říčař. I pro ně to byl první trénink v tretrách v tomto přípravném období na halovou sezónu. Oba se už nemohli dočkat, že skončí to období tempových úseků a konečně budou moc vyrazit naplno a běhat své oblíbené rychlostní úseky. Napoprvé to určitě u obou nebylo špatné. Od příštího týdne již půjdou tréninky se zaměřením na rychlost dvakrát týdně a ty již ukážou více, jak by na tom v hale mohli být. No a odpoledne po rychlosti kluci využili poprvé regenerace ve zdejším dobře vybaveném Wellness centru, poprvé za nižší cenu, než tu bývala před tím. Konečně tu přišli na to, jsme jim s Pogym dlouho tvrdili, že za takovou cenu tam nikdo chodit nebude. Teď s ní šli dolů a mají plno, no skoro plno. Pro někoho je stále těch 8 Euro za návštěvu dost…my máme koupené týdenní vstupenky za 30 Euro a můžeme jí využívat každý den. No kdo umí šetřit, ten ušetří...

Jinak se nám tu poněkud zhoršilo počasí, v noci krátce pršelo a ráno bylo ještě zataženo. Kolem jedenácté se sice ukázalo slunce, ale foukal dost chladný a silný vítr, ale i tak můžeme být s prvním rychlostním tréninkem spokojen.