 Mé sebevědomí je teď na úrovni nuly www.denik.cz – Autor: Markéta Hůrková - Praha /ROZHOVOR/ - Český atlet a halový mistr Evropy Petr Svoboda stále bojuje s bolestmi achilovky. Olympiáda se mu vzdaluje. Na konci ledna se podrobil operaci achilovky a věřil, že má dost času na to, aby splnil olympijský limit pro hry v Londýně nebo se popral o medaili na evropském šampionátu v Helsinkách. Jenže Petr Svoboda, halový mistr Evropy nad krátkými překážkami, se stále potýká s bolestmi, které mu nedovolí obout závodní tretry. „Jsme nemocný a zraněný a všechno dohromady," říká smutně. Jak nemocný a zraněný? Můžete to popsat? Nemocnou mám hlavu. Přestávám si věřit, moje psychika je na úrovni nuly. A zdraví? Stále mě trápí ta moje operovaná achilovka. Chce to víc času, než na uzdravení mám. Nemůžete vůbec trénovat? Mám stále problém s běháním, takže vše imituji ve vodě. Jezdím na Duklu, mám na sobě pás, jsem po krk ve vodě a běhám. Prý se takhle trénink nejlíp imituje, udržuje se kondice. Teoreticky jsem připravený tak, že když noha přestane bolet, měl bych zvládnout běhat v tretrách. Čekám na ten den D, kdy bolest odezní a já vezmu tretry na nohy a budu moci jít běhat překážky. Jak testujete, že můžete nebo nemůžete běhat? Do 25. května mám deadline. Když do té doby nedám tretry na nohy, tak je prostě po srandě, po všem. Nenapadlo vás, že by vaše problémy mohly mít psychosomatickou příčinu? Je to možné. Teď to bude možná znít blbě, jako svádění viny na ostatní, ale oni mi někteří lidé kolem taky zrovna nepomáhají. Jak to myslíte? Třeba když mě někdo potká a já trochu zakulhám, najednou slyším: Tak to je po olympiádě, co? Zní to, jako že jsem odepsaný. Dokonce se ke mně donášejí hlášky, proč se mi věnuje fyzioterapeutka, když stejně letos nevyběhnu. Spíš ta psychika kolem mě dobíjí. Pak se těžko věří, že vše bude dobré. To asi opravdu nepřidá. Ještě něco podobného se vám přihodilo? Před měsícem jsem dělal rozhovor a věřil jsem, že vše půjde dobře. To, že jsem si dovolil vůbec říct, že bych se rád zúčastnil mistrovství Evropy a že bych chtěl být ve finále, se nesetkalo s kladnými reakcemi. Český národ je někdy zlý. Prý jak jsem si mohl vůbec dovolit říct, že bych chtěl do finále. Jak jsem si vůbec mohl dovolit věřit, že to bude dobré. Údajně mám velkou hubu. Překvapilo vás to? Spíš mě to strašně mrzelo, protože je to teprve rok od mé zlaté medaile. Ta zranění jsem si nevymyslel, holt se mi prostě dějí. Zamrzí to, obzvlášť v době, kdy potřebuju nejvíc podpořit. Místo toho slyším, že jsem si dovolil mít takové cíle. Ale já zastávám názor, že když sportovec nemá cíl, tak k čemu by se pak vracel? Chci si plnit ty nejvyšší možné cíle, chci se vrátit na nějakou úroveň. Nechci se jen tak tak nominovat na nějakou akci a jet tam jako outsider. Mě pořád baví vyhrávat, překonávat své hranice. Jenže když jsem to řekl nahlas, tak jsem se setkal akorát s tím, že jsem namyšlený blbeček. Nepomohl by vám s touto složitou situací psycholog? Na tohle nejsem. Chci se s tím poprat sám. Někomu to může pomoct, ale já si na všechno potřebuju přijít sám. Stejně jako mě nikdo nepřesvědčil, že se černí dají porážet. Kolikrát mě zbrzdila myšlenka: Hele, jsem tady sám bílý, tak to jsem jasně poslední. Ale nakonec jsem přišel na to, že to jde. Musím to překonat ve své hlavě a v uvozovkách na sebe být pyšný, že jsem se z toho dostal. Co vám pomáhá? Mám kolem sebe tým lidí, kteří se o mě starají: ať už Jiřinka (přítelkyně tyčkařka Jiřina Ptáčníková), nebo lidi v Balance Clubu, trenér a můj doktor. Doktor, který vás operoval, má jaký názor? Podle doktora Horela uplynula pořád krátká doba od operace achilovky. Vždy to chce svůj čas tak šest týdnů v sádře a pak třeba dva i tři měsíce rehabilitace. Říká vám, že moc spěcháte? Pořád. Asi i kvůli tomu se pořád oddaluje můj start. To je přesně ono. Chci stále lidem dokázat, že se nevzdávám, že bojuju. Na základě toho dělám špatnou věc, ubírám čas své rehabilitaci. Takový začarovaný kruh. V olympijské sezoně to asi mrzí ještě víc, že? Přesně tak. Obzvlášť když za poslední tři roky by i můj nejhorší čas stačil na béčkový limit. Každý můj závod by byl limit na hry, a teď tady budu bojovat o to, jestli vůbec nastoupím. Já jsem ani trochu nepočítal s tím, že bych na olympiádu nemohl jet, a najednou je to tady a já bojuju o to, jestli nazuju tretry. Jak si léčíte duši? Už asi nijak. Spíš se jen raduju z toho, když se někomu z atletů podaří dobrý výsledek. Nebo Jiřinka, když přijde z tréninku a řekne, že se jí dobře skákalo. To mě vždycky povzbudí a říkám si: Zase musejí přijít dobré časy, zase se bude dařit, nemůže se všechno kazit. Doufám, že v mém okolí bude optimistických lidí přibývat.
|
 Vše se komplikuje www.iDnes.cz - Návrat překážkáře Petra Svobody k běhání se vážně komplikuje. Halový mistr Evropy se letos v lednu podrobil operaci Achillovy šlachy, kvůli níž vynechal celou předchozí atletickou sezonu, následky zákroku ale cítí dodnes. Nemůže skoro běhat, přitom mistrovství Evropy v Helsinkách a olympijské hry v Londýně, odkud chce přivézt medaili, se kvapem blíží. Svoboda si dal ultimátum, že musí do 25. května obout v tréninku tretry, jinak do Finska na ME nepojede. V účast na olympiádě však stále věří. Český rekordman, který patřil do absolutní evropské překážkářské špičky, měl loni zkraje roku vleklé potíže s levým chodidlem a poškozenými vazy. Když se vrátil k tréninku, začal ho trápit zánět v achilovce. Tehdy přišel o čtyři měsíce přípravy a vynechal celou loňskou sezonu s vrcholem na mistrovství světa v Tegu. Až kortikoidová injekce na podzim mu pomohla, jenže v zimě se mu bolest vrátila. Rozhodl se tedy k razantnímu zákroku - operaci. "Všechno vypadalo dobře, ale možná jsme ten návrat trochu zbytečně uspěchali, a prodloužili tím dobu rehabilitace," přiznal Svoboda. Sádru měl překážkář tři neděle a po pěti týdnech už chodil. "Říkali mi, že to bude dobré, tak jsem tomu věřil," řekl. Zranění je podle lékařů zhojené dobře, achillovka však prý potřebuje víc času hlavně na to, aby zmizel otok. "Prý se jedno ráno probudím a nebude to bolet," doufal Svoboda. Odjel sice na Kanárské ostrovy na soustředění, ale tam běhal pouze ve vodě a chodil do posilovny. Občas lehce klusal. "Podle doktora jsem zdravý člověk, jen se čeká, až opadne ten otok, abych mohl začít trénovat v tretrách. Potřebuju do toho bouchat, potřebuju natrénovat," poznamenal Svoboda. Postižené místo ho občas nebolí, ale jakmile popoběhne rychleji, trpí. "Neurychlím to já ani doktoři. Já se můžu modlit, abych zvládl v termínu limit na olympiádu. Zázraky se ale dějí," věří v uzdravení. V poslední době euforii po některém bezbolestném dnu vždy vystřídá zoufalství, když nemůže ani pořádně chodit. Navíc ho sráží skutečnost, že mu prý plno lidí kolem atletiky nevěří. Proč se mu všichni včetně fyzioterapeutů věnují, když letos ani nevyběhne? Proč jezdí na soustředění, když tam jen posiluje? Na olympiádu se stejně nepodívá, slýchává. "Jsem pěkně naštvanej, protože tady se úspěch neodpouští," prohlásil. "Po dobrém dnu jsem zdravě nahecovanej, že to chci dokázat, ale jsou také dny, kdy mám depku a hlavu v dlaních. Takových je bohužel víc," litoval. K účasti na ME musí splnit limit 13,80 sekundy, pro start na olympiádě bude potřebovat čas 13,60. "Do 25. května musím nazout tretry, jinak na mistrovství Evropy kašlu. Ale teoreticky se to dá, věřím," dodal Svoboda.
|
 Svoboda si ho vygooglil Deník šport – Autor: (GB, kik) - Bývalý slovenský reprezentant Balázs Borbély ešte nevzdal boj o návrat na futbalové trávniky. Pomaly sa zotavuje z operácie achilovky, ktorú si roztrhol vlani v júni hneď na svojom úvodnom tréningu s kádrom A-mužstva bratislavského Slovana. Tridsaťdvaročný rodák z Dunajskej Stredy si v rámci rekonvalescencie nedávno zatrénoval dokonca aj s halovým majstrom Európy v behu na 60 m prekážok z Paríža 2011 Petrom Svobodom.
Špičkoví športovci sa stretli na Kanárskych ostrovoch v letovisku La Santa. Svoboda tam bol na sústredení s tréningovou skupinou kouča Luďka Svobodu. Borbély zasa priletel za známym slovenským atletickým trénerom Michalom Pogányom, ktorý mu pomáha s rehabilitáciou. Vynikajúci český prekážkar a popredný slovenský futbalista rýchlo našli spoločnú reč a často trénovali vo dvojici.
„Na nudné tréningy na rotopede, ktoré mu už liezli krkom, si Petr našiel výborného sparingpartnera. S Balázsom Borbélyom chodili spolu aj ľahko vyklusávať v morskej vode,“ povedal na margo česko-slovenskej atleticko-futbalovej spolupráce prekážkarov tréner Luděk Svoboda.
Aj prekážkarský šampión, podobne ako niekdajší kapitán Artmedie Petržalka na jej spanilej jazde v Lige majstrov v sezóne 2005/06, má dlhodobé problémy s achilovkou. V januári mu ju operovali a teraz sa snaží o návrat do atletického kolotoča tak, aby stihol júnové ME v Helsinkách a augustové atletické súťaže na olympijských hrách v Londýne.
Defenzívny stredopoliar Balázs Borbély pôsobil naposledy v cyperskom klube AEL Limassol, ale pre zdravotné problémy odohral len minimum zápasov. Rozlet jeho kariéry na Cypre pribrzdili dve operácie achiloviek, posledná v novembri 2010. Vlani na jar potom trénoval tri mesiace najprv s „béčkom“ Slovana a pomáhal mu aj kondičný tréner slovenskej reprezentácie Martin Rusňák. Po ústnej dohode s viceprezidentom belasých Petrom Kašparom sa 13. júna 2011 zapojil do prípravy A-mužstva, no hneď v rozcvičke na prvom tréningu to Borbélyova ťažko skúšaná achilovka opäť nevydržala „Tiež mi zmena prostredia osožila,“ pochvaľoval si aj Balázs Borbély. „S Miškom Pogányom sa poznám už dlhé roky, veď bol to môj učiteľ telocviku na základnej škole. Vedel som, že dvakrát do roka chodieva na dva týždne do Španielska. A tak som dostal nápad, že by mi tamojší pobyt mohol pomôcť prečistiť hlavu.“
Balázsovi zmena prostredia naozaj osožila. „Bol som veľmi spokojný, v letovisku La Santa som našiel všetko, čo som potreboval. Je to nádherný športový komplex, sú tam futbalové ihriská, tenisové a bedmintonové dvorce, atletická dráha, či skvelé možnosti na surfovanie. Stihol som toho veľa, vyskúšal som si, či zranená noha drží. Trénoval som dva až trikrát denne, myslím si, že pobyt v španielskom letovisku mi jednoznačne prospel."
Pochvaľoval si aj kolektív, ktorý sa v La Sante zišiel. „Bolo tam asi tridsať českých atlétov, vytvorili sme dobrú partiu. S Petrom Svobodom som trénoval často, pretože kým ostatní boli fit, on je tiež po operácii. Behali sme, boli sme spolu niekoľkokrát aj na bicykloch. Je to výborný chlapík,“ vystrúhal Balázs kompliment halovému majstrovi Európy v behu na 60 m prekážok z Paríža 2011. Na otázku, či ho Svoboda spoznal, zareagoval so smiechom: „To nie, o petržalskom futbale a účinkovaní Artmedie v skupinovej fáze Ligy majstrov toho veľa nevedel. Ale vygooglil si ma..."
Mimochodom, a ako je na tom momentálne Borbély? „Som prekvapený, že noha zvláda zvýšenú záťaž bez bolesti a drží. To však ešte neznamená, že liečebný poces teraz bezhlavo uponáhľam," dodal.
|
 Ohrožena je i olympiáda www.erasport.cz -Návrat překážkáře Petra Svobody k běhání se vážně komplikuje. Halový mistr Evropy se letos v lednu podrobil operaci Achillovy šlachy, kvůli níž vynechal celou předchozí atletickou sezonu, ale následky zákroku cítí dodnes. Nemůže kvůli tomu skoro běhat, přitom mistrovství Evropy v Helsinkách a olympijské hry v Londýně se kvapem blíží. Svoboda si dal ultimátum, že musí do 25. května obout v tréninku tretry, jinak do Finska na ME nepojede. V účast na olympiádě však stále věří. Český rekordman, který patřil do absolutní evropské překážkářské špičky, měl loni zkraje roku vleklé potíže s levým chodidlem a poškozenými vazy. Když se vrátil k tréninku, začal ho trápit zánět v achilovce. Tehdy přišel o čtyři měsíce přípravy a vynechal celou loňskou sezonu s vrcholem na mistrovství světa v Tegu. Až kortikoidová injekce na podzim mu pomohla, jenže v zimě se mu bolest vrátila. Rozhodl se tedy k razantnímu zákroku, operaci podstoupil na konci ledna u Karla Horela v České Lípě. „Všechno vypadalo dobře, ale možná jsme ten návrat trochu zbytečně uspěchali, a prodloužili tím dobu rehabilitace,“ přiznal dnes v rozhovoru s ČTK Svoboda. Sádru měl překážkář tři neděle a po pěti týdnech už chodil. „Říkali mi, že to bude dobré, tak jsem tomu věřil,“ řekl. Zranění je podle lékařů zhojené dobře, achillovka však prý potřebuje víc času hlavně na to, aby zmizel otok. „Prý se jedno ráno probudím a nebude to bolet,“ doufal Svoboda. Odjel sice na Kanárské ostrovy na soustředění, ale tam běhal pouze ve vodě a chodil do posilovny. Občas lehce klusal. „Podle doktora Horela jsem zdravý člověk, jen se čeká, až opadne ten otok, abych mohl začít trénovat v tretrách. Potřebuju do toho bouchat, potřebuju natrénovat,“ poznamenal Svoboda. Občas ho postižené místo nebolí, ale jakmile popoběhne rychleji, trpí. „Neurychlím to já ani doktoři. Já se můžu modlit, abych zvládl v termínu limit na olympiádu. Zázraky se ale dějí,“ věří v uzdravení. V poslední době euforii po některém bezbolestném dnu vždy vystřídá zoufalství, když nemůže ani pořádně chodit. Navíc ho sráží skutečnost, že mu prý plno lidí kolem atletiky nevěří. „Proč se mu všichni včetně fyzioterapeutů věnují, když letos ani nevyběhne? Proč jezdí na soustředění, když tam jen posiluje? Na olympiádu se stejně nepodívá,“ slýchává Svoboda. „Jsem pěkně naštvanej, protože tady se úspěch neodpouští,“ prohlásil. „Po dobrém dnu jsem zdravě nahecovanej, že to chci dokázat, ale jsou také dny, kdy mám depku a hlavu v dlaních. Takových je bohužel víc,“ litoval. K účasti na ME musí splnit limit 13,80 sekundy, pro start na olympiádě bude potřebovat čas 13,60. „Do 25. května musím nazout tretry, jinak na mistrovství Evropy kašlu. Ale teoreticky se to dá, věřím,“ dodal Svoboda
|
 Ohrožena je i olympiáda www.deník.cz - Praha - Návrat překážkáře Petra Svobody k běhání se vážně komplikuje. Halový mistr Evropy se letos v lednu podrobil operaci Achillovy šlachy, kvůli níž vynechal celou předchozí atletickou sezonu, ale následky zákroku cítí dodnes. Nemůže kvůli tomu skoro běhat, přitom mistrovství Evropy v Helsinkách a olympijské hry v Londýně se kvapem blíží. Svoboda si dal ultimátum, že musí do 25. května obout v tréninku tretry, jinak do Finska na ME nepojede. V účast na olympiádě však stále věří.
Český rekordman, který patřil do absolutní evropské překážkářské špičky, měl loni zkraje roku vleklé potíže s levým chodidlem a poškozenými vazy. Když se vrátil k tréninku, začal ho trápit zánět v achilovce. Tehdy přišel o čtyři měsíce přípravy a vynechal celou loňskou sezonu s vrcholem na mistrovství světa v Tegu. Až kortikoidová injekce na podzim mu pomohla, jenže v zimě se mu bolest vrátila. Rozhodl se tedy k razantnímu zákroku, operaci podstoupil na konci ledna u Karla Horela v České Lípě.
"Všechno vypadalo dobře, ale možná jsme ten návrat trochu zbytečně uspěchali, a prodloužili tím dobu rehabilitace," přiznal dnes v rozhovoru s ČTK Svoboda. Sádru měl překážkář tři neděle a po pěti týdnech už chodil. "Říkali mi, že to bude dobré, tak jsem tomu věřil," řekl. Zranění je podle lékařů zhojené dobře, achillovka však prý potřebuje víc času hlavně na to, aby zmizel otok. "Prý se jedno ráno probudím a nebude to bolet," doufal Svoboda.
Odjel sice na Kanárské ostrovy na soustředění, ale tam běhal pouze ve vodě a chodil do posilovny. Občas lehce klusal. "Podle doktora Horela jsem zdravý člověk, jen se čeká, až opadne ten otok, abych mohl začít trénovat v tretrách. Potřebuju do toho bouchat, potřebuju natrénovat," poznamenal Svoboda. Občas ho postižené místo nebolí, ale jakmile popoběhne rychleji, trpí. "Neurychlím to já ani doktoři. Já se můžu modlit, abych zvládl v termínu limit na olympiádu. Zázraky se ale dějí," věří v uzdravení.
V poslední době euforii po některém bezbolestném dnu vždy vystřídá zoufalství, když nemůže ani pořádně chodit. Navíc ho sráží skutečnost, že mu prý plno lidí kolem atletiky nevěří. "Proč se mu všichni včetně fyzioterapeutů věnují, když letos ani nevyběhne? Proč jezdí na soustředění, když tam jen posiluje? Na olympiádu se stejně nepodívá," slýchává Svoboda.
"Jsem pěkně naštvanej, protože tady se úspěch neodpouští," prohlásil. "Po dobrém dnu jsem zdravě nahecovanej, že to chci dokázat, ale jsou také dny, kdy mám depku a hlavu v dlaních. Takových je bohužel víc," litoval.
K účasti na ME musí splnit limit 13,80 sekundy, pro start na olympiádě bude potřebovat čas 13,60. "Do 25. května musím nazout tretry, jinak na mistrovství Evropy kašlu. Ale teoreticky se to dá, věřím," dodal Svoboda.
|
 Zranění přišlo dosti nevhod www.idnes.cz – Autor: Michal Jindra - Zatímco jeho reprezentační kolegové hájili v Istanbulu české barvy při halovém mistrovství světa, překážkář Petr Svoboda "trpěl" čtrnáct dní při rekonvalescenci na Kanárských ostrovech. Loňský halový mistr Evropy na 60 metrů překážek z Paříže musel totiž na konci ledna podstoupit operaci Achillovy paty. Zranění přišlo dosti nevhod. Nejenže v červenci proběhne evropský šampionát, ale krátce poté se konají olympijské hry. A právě v Londýně by chtěl pro Českou republiku Petr Svoboda získat medaili. "Já už radši nechci nic říkat nahlas, protože mi někteří lidé nepřejí. Ale tím nechci říct, že bych si nevěřil," mluví opatrně Svoboda. Jak se vám líbilo na nedávném soustředění na Kanárských ostrovech?
Bylo to takové soustředění nesoustředění. Měl jsem tréninkový plán, chodil jsem na procházky, po laguně, ve slané vodě, takže šlo především o zpevňování nohy. Chvilkami jsem se pokoušel i klusat. Ale celkově soustředění bylo odpočinkové, na psychiku, protože mě to v Praze limitovalo. Zkrátka jsem nutně potřeboval odtud odjet, protože byl na mě vyvíjen tlak, jestli už konečně začnu trénovat. Takže se mi tam moc líbilo. Jak jste vnímal změnu počasí? Přece jen při odletu byla v České republice zima a na Kanárských ostrovech jistě bylo teplo...
Když jsme odlétali, bylo u nás něco kolem nuly. Na Kanárských ostrovech sice svítilo slunce, ale foukal silný vítr, takže se teploty pohybovaly kolem dvaceti stupňů. A kamarádi mi psali, proč lítám na Kanáry, když je u nás pomalu stejné počasí. Ale pro tu achilovku to byla změna, pořád jsem se tam pohyboval, takže to mělo blahodárný vliv. Říkáte, že tam bylo kolem dvaceti stupňů, koupal jste se vůbec?
Potom, asi po pěti dnech, se tam udělalo tepleji. Bylo úplně azurové nebe, takže tam byly i pařáky a po tréninku jsme byli i v bazénu. Takže teplo bylo a koupali jsme se. Před odletem jste říkal, že by vám písčité dno a moře mělo pomoct. Cítíte už nějaké účinky?
Určitě ano. Jizva je krásně vyhojená a strupy, které jsem měl, slaná voda vyžrala. A možná i na hýbání nohy to mělo vliv, protože jsem mohl klusat v podstatě na měkkém písku. Nyní z toho mám tedy velmi dobrý pocit – noha je více pohyblivá. Takže vám to napomohlo i po psychické stránce?
Rozhodně ano. Já jsem už strašně potřeboval trénovat. Nyní vás tedy odoperovaná noha ještě pobolívá?
Bolí pořád. Sice už by to mělo být srostlé, ale jsou ještě citlivá místa, která mě bolí, a bude to dlouhodobější. Ale samozřejmě s touto mírnější bolestí už se dá lehce trénovat. Počítám, že tak minimálně ještě měsíc to bude cítit. Je to tedy otázka trpělivosti, že?
Ano. A jak mi říkal trenér: Je to také o tom, abych to neuspěchal a zbytečně nezačal trénovat brzo, protože v tomto případě platí – i méně je více. Nedávno proběhlo v tureckém Istanbulu halové mistrovství světa a vy jste se ho ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit. Jak moc vás to mrzí?
Hrozně moc. Já jsem tedy sledoval jen české závodníky a až od trenéra na Skypu jsem se dozvěděl, kdy zrovna probíhá finále. Ale v tomto směru jsem hrozně protrpěl. Nicméně mi všichni udělali radost. Vlastně kromě Jardy Báby, který měl pravděpodobně "den blbec", ale jinak to byly skvělé výkony. Počínaje Kubou Holušou, který získal na osmistovce stříbrnou medaili, a velice mě potěšila i přítelkyně Jiřinka, která skončila šestá. Takže to byl pěkný šampionát. Většinou tam jsme jako malý tým, ale tohle se kolegům moc povedlo. Překvapil vás někdo, ať už pozitivně nebo i negativně?
Kuba Holuša je příkladem toho, že i když se v životě nedaří, je natolik silný závodník, že to zvládl na jedničku. Jeho medaile mě velice překvapila. Věřil jsem, že na to má, a byl jsem přesvědčen, že má natrénováno. Ale že by mohl být druhý? Tak to mě opravdu dostalo. Říkal jste, že jste sledoval jen českou výpravu, na této v uvozovkách "dovolené" jste chtěl tedy úplně vypnout od sledování jakýchkoliv výsledků?
Přesně tak. Ale ani bych to snad jako dovolenou nenazýval. Sice jsem si jel odpočinout, přesto jsem denně trénoval nebo se protahoval, chodil posilovat. Takže jsem volný čas měl jen v době, kdy jsme se šli "vyčvachtat", což je vlastně také součást regenerace a zároveň tedy i tréninku. Vraťme se ještě k výsledkům. Jak už jste říkal, tak vaše přítelkyně Jiřina Ptáčníková si odvezla z Istanbulu šesté místo. Máte z tohoto výsledku radost?
Obrovskou. V první chvíli jsem byl sice zklamaný, protože jí nevyšel začátek. Ale vzhledem k tomu, že jsem věděl, že má větší ambice, jsem věřil, že to zlepší. A vyšlo to. Šesté místo na světě? To je pecka. Hlavně v období, kdy její trenér zkouší novou techniku, ještě se trápila zády. V období příprav na tuto sezonu měla řadu problémů a takový výsledek je pak pěkná náplast a povzbuzení do dalších šampionátů. Proběhly nějaké oslavy?
My jsme měli oslavu, že jsme se asi pět minut objímali na letišti v Praze. Zpátky k vám. Červenec se již blíží a evropský šampionát s ním. Myslíte, že se stihnete připravit?
Před čtrnácti dny jsem mluvil s trenérem, říkal jsem, že bych chtěl jet na Evropu a rozhodně bych odtud chtěl přivézt medaili. Ale momentálně to zdraví... Nevím, no. Já se hlavně bojím cokoliv říct, protože by se to pak mohlo obrátit zcela naruby. V poslední době se setkávám s lidskou zlostí. S tím, že mi někteří lidé nepřejí. Tím ale nechci říct, že bych si nevěřil, jen to nechci říkat nahlas. Takže budu rád, když se tam nominuji. Ale můj hlavní cíl je účast na olympiádě. Uvidíme, jak to bude vypadat... Ještě před odletem na Kanáry jste říkal, že pro vás evropský šampionát bude takový trénink. Stále máte ambice na vítězství a tím si i potvrdit, že máte na olympiádě v Londýně šanci na úspěch?
Přesně tak. V mé hlavě to stále zní. Ale to zdraví mě teď blokuje. Přesto na Evropu chci jet, chci ji vyhrát. A poté chci i na olympiádu, kde bych rád vybojoval nějakou "placku".
|
 Motivovalo mě, jak se nám daří www.sport.cz – Autor: Michal Osoba - Bezprostředně po závodě čas 7,40 s oplakala, dramatické čekání na výsledky ostatních ale skončilo pro nejlepší českou sprinterku Kateřinu Čechovou úlevou. Jako 21. postoupila 23letá svěřenkyně Luďka Svobody do nedělního semifinále šedesátky, a potvrdila tak zatím velmi úspěšné vystoupení českých atletů na halovém MS v Istanbulu. Vnímala jste, že se zatím české výpravě zatím daří a byla by škoda to pokazit? Byla to hrozně velká motivace. Navíc mi trenér psal, že jsem tu osmnáctá časem a do semifinálové čtyřiadvacítky bych se měla vejít. Věřila jsem si dost, tak jsem ráda, že se to povedlo. S časem 7,40 jste ale spokojená nebyla, kde jste setinky ztratila? Na startu? Byl hrozně pomalej. Věděla jsem, že tu nejsou výstřely slyšet, ale byla jsem na to připravená. Jen jsem neudělala, co jsem chtěla. Pak už se mi běželo krásně, žádný problém tam nebyl. Chtěla jsem aspoň 7,35, to bych si na postup věřila hned a měla bych větší klid. Animová z Ghany doběhla za 7,35, tu jsem mohla porazit... Jak jste vnímala problémy se startovními výstřely, které tu sprintery trápí? Většinou slyší výstřel dvakrát... Já ten druhý neslyšela, snad ani nebyl. Hrozně jsem se bála, když o tom všichni vykládali. Ani bych nevěděla, jak tu zastaví ulitý start, protože prý píšťalku nepoužívají. Tak bych se asi zastavila až na třetí výstřel. (úsměv) Je to zvláštní, jak to na mistrovství světa funguje... Můžou problémy se starty za obecně relativně pomalejší časy ve sprintech? Určitě, v prvním běhu Italka, co snad nikdy neběžela pod 7,40, dala najednou 7,33 a vyhrála rozběh. Těm, co umějí pod 7,15, by start neměl vadit, ale ostatní to ovlivnilo. Proti favorizovaným soupeřkám v rozběhu Pierrové z USA a Animové z Ghany jste si věřila i na přímý postup? Trošičku jsem myslela na přímý postup. Animová běhala pod 7,30, ale mohla to tu i kvůli těm startům pokazit. Navíc v osmé dráze byla Atanganová z Kamerunu, co měla osobák 7,19, navíc na rozcvičováku vypadala hodně dobře. Byla to škoda, měla jsem první dráhu a pak čtyři dráhy nikdo silný nebyl. Ale aspoň jsem si mohla běžet svoje...
|
 Vyrovnala se legendě Brněnský deník – Autor: Marek Těšík - Praha, Brno – Vyrovnala jsem se legendě. S touto větou usíná po víkendovém mistrovství republiky v hale sprinterka Kateřina Čechová. Brněnská atletka ovládla časem 7,30 hladkou šedesátku, má nový osobní rekord a v historických tabulkách na nejkratší trati dohnala ikonu československé atletiky Jarmilu Kratochvílovou. Třiadvacetiletá reprezentantka se na šedesátce zlepšila podruhé za tři týdny. „V mých silách je i český halový rekord,“ hlásí teď už trojnásobná halová mistryně republiky. Cítíte životní formu? Možná. Ukáže se to venku na stovce. Už moc netrénuju. Trenér ví, jak na mě. Nechává mě odpočívat. Potom se cítím lépe. Vyrovnala jste druhý nejlepší výkon české historie, který držela Jarmila Kratochvílová. To je super, jenže cíl bylo běžet za 7,29. Chtěla jsem Jarmilu Kratochvílovou překonat. Škoda, trošku mě to mrzí. Co vám chybělo k času 7,29? Rozběh, meziběh a finále mezi sebou měly jen hodinu mezeru. Byla jsem docela unavená. Vedle mě ve finále stála Iveta Mazáčová, která má rychlé starty, což mi zase pomohlo. Na tabuli se po doběhu objevilo 7,30. Časomíra všem ten den výkony korigovala o setinu dolů. Proto jsem si byla jistá, že jsem běžela 7,29 a čas mi stáhnou. Jenže ne. Byla jsem jediná, komu se čas neupravil. Trošku k vzteku. Tušila jste před závody, že máte skvělý den? Ani ne. Minulý týden v Birminghamu jsem běžela jeden z nejhorších závodů sezony. Nic mi nevycházelo a cítila jsme se psychicky špatně. Myslela jsem, že běžím snad sto let. Proto jsem ráda, že ze mě spadl blbý pocit z minulého týden. Jak oslavíte nový osobní rekord? Mám ráda popcorn. Řekla jsem si letos, že ho budu jíst, jen když něco dokážu. Takže popcorn jím, jenom když zaběhnu čas pod limit na svět. To se teď povedlo znovu, takže zase slavím s popcornem. (směje se) Za tři týdny jste si osobní rekord zlepšila dvakrát. Je to běžné? Není. V sezoně běhám vyrovnané časy a jednou mi to ulítne na osobák. Dvakrát po sobě za krátkou dobu je milý extrém. Máte energii na pokoření českého rekordu 7,27 Zdeny Mušínské? Je to v mých silách. Můžu rekord zaběhnout letos v Istanbulu, za rok, nebo ho nikdy zlomit nemusím. Stát se může cokoliv. Na šedesátce stačí udělat lépe jeden malý detail a čas je o tři setiny lepší. Stejně tak stačí něco pokazit a je to naopak. Na světovém halovém šampionátu v Istanbulu vás k rekordu můžou vytáhnout elitní sprinterky. Snad se dostanu níž, jenže v Istanbulu přijdou úplně jiné nervy. Je to velký závod, velká hala. Zní to u sprinterky jako blbost, jenže já mám hroznou rezervu při vybíhání z bloků. Jsem pomalá. Istanbul je o psychice.
|
 Chce postoupit z rozběhu www.sportidnes.cz – Autor: ČTK - Osobním rekordem 7,30 sekundy na šedesátce se blýskla Kateřina Čechová, další jistá účastnice HMS. Do závodu na 60 metrů překážek nenastoupila nemocná Lucie Škrobáková, jistá limitářka na halové mistrovství světa v Istanbulu. Čechová svým výkonem zaostala jen o tři setiny za českým maximem Zdeňky Mušínské z roku 1996. Na druhém místě dlouhodobých tabulek se vyrovnala Jarmile Kratochvílové. "Čas je úplně skvělý. Vím, že mám na to pod 7,30 v Istanbulu předvést. Potom by byla i šance postoupit z rozběhu, což by pro mě byl velký úspěch," uvedla Čechová. Naopak čerstvý český rekordman na čtyřstovce Pavel Maslák získal stříbrnou medaili v nejkratším sprintu, stejně jako jeho kolegyně Denisa Rosolová, která byla na šedesátce třetí. Nejkvalitnější výkon prvního dne halového mistrovství republiky atletů ale předvedla Jiřina Ptáčníková. Tyčkařka v pražské hale Otakara Jandery skočila 452 centimetrů. "Brala jsem to z tréninku, každý skok byl jiný, navíc jsem pořád trochu unavená," prohlásila Ptáčníková, která před dvěma týdny vytvořila na mítinku v Doněcku vytvořila nové české maximum 470 centimetrů.
|
VÝSLEDKY
Mistrovství České republiky v atletice v Praze
Muži
60 m: 1. Žilka (Olymp Praha) 6,73, 2. Maslák 6,77, 3. Zich (oba Dukla Praha) 6,78, 60 m př.: 1. Mazáč (Olymp Praha) 7,81, 2. Sedlák (Dukla Praha) 7,89, 3. Peňáz (Sokol Kolín) 7,99, 3000 m: 1. Kocourek (Kroměříž) 8:20,33, 2. Kourek (Nové Město na Moravě) 8:22,28, 3. Rudolecký (Univerzita Brno) 8:22,76, dálka: 1. Novotný (Kroměříž) 767, 2. Wagner (Dukla Praha) 764, 3. Pírek (Kroměříž) 758.
ŽENY
60 m: 1. Čechová 7,30, 2. Mazáčová (obě Olymp Praha) 7,39, 3. Rosolová (USK Praha) 7,46, 60 m př.: 1. Korešová 8,42, 2. Tomková (obě USK Praha) 8,60, 3. Nejedlová (Olymp Praha) 8,71, 3000 m: 1. Preibischová (Mariánské Lázně) 9:30,85, 2. Sekanová (USK Praha) 9:35,49, 3. Mezuliáníková (Sokol SG Plzeň) 9:51,80, výška: 1. Marešová (Olymp Praha) 184, 2. Vavrečková (Klatovy) 176, 3. Nová (Vítkovice) 172, trojskok: 1. Májková (Olymp Brno) 13,10, 2. Vaculová (Olymp Praha) 12,58, 3. Michalská (Olymp Brno) 12,39, tyč: 1. Ptáčníková (Olymp Praha) 452, 2. Maláčová 423, 3. Morysková (obě USK Praha) 372. koule: 1. Červenková (Slavoj Stará Boleslav) 16,03, 2. Kárníková 15,93, 3. Kroužková (obě Hvězda SKP Pardubice) 14,62.
|
|
 Vrchol v podání Čechové www.atletika.cz – Autor: Michal Procházka - Sobotní program mistrovství republiky mužů a žen v hale přinesl rekord šampionátu v podání sprinterky Kateřiny Čechové. Svoji kvalitu však měla i řada dalších disciplín. Do nominace pro HMS však zatím nikdo nový nepřibyl. Jedním z vrcholů prvního dne národního šampionátu byla hladká šedesátka žen. Hlavní zásluhu na tom měla Kateřina Čechová, která se už v rozběhu prezentovala kvalitním časem 7.39. V semifinále pak ještě tři setinky ubrala a vytvořila tak nejlepší čas historie šampionátu. Ani to však nebylo vše, protože ve finále při souboji s Ivetou Mazáčovou a Denisou Rosolovou srazila své osobní maximum až na hodnotu rekordu haly Otakara Jandery 7.30. "Ze závodu si skoro vůbec nic nepamatuju, až tak na posledních dvaceti metrech jsem trochu procitla. Čas je úplně skvělý, škoda jen, že to o tu setinku nestáhli jako dnes skoro všem. Vím ale, že mám na to pod 7.30 v Istanbulu předvést. Potom by byla i šance postoupit z rozběhu, což by pro mě byl velký úspěch, protože „svět“ bude hodně nabitý," líčila 23letá svěřenkyně Ludvíka Svobody. Její oddílová kolegyně z Olympu Iveta Mazáčová zaostala o devět setin, velmi dobrou rychlostní formu prokázala i čtvrtkařka Denisa Rosolová z USK (7.46), která obsadila bronzovou příčku.
Obdobné se dá říci i o dalším z jistých účastníků HMS, taktéž čtvrtkaři Pavlu Maslákovi. Ten ve finále mužské hladké šedesátky výrazně prohnal pozdějšího vítěze Libora Žilku z Olympu Praha. Po výkonu 6.77 za jeho dnešním českým maximem zaostal o čtyři setiny. Ani on však neměl lehkou pozici, neboť mu na paty šlapal jeho oddílový kolega Václav Zich. Měl před ním k dobru pouhou setinu. Jistotu startu v Istanbulu má i tyčkařka Jiřina Ptáčníková z Olympu Praha, která navíc před dvěma týdny vytvořila na mítinku v ukrajinském Doněcku nový halový rekord České republiky. Od té doby však již začala přípravu na HMS a šampionát absolvovala z plného tréninku. Výsledkem bylo její dnešních 452 cm. "Přitrénovala jsem a každý rozběh i skok byl jiný. Když ale odpočinu, vyladím, tak na Istanbul budu dobře připravená," zhodnotila Ptáčníková, za níž brala stříbro Romana Maláčová za 423 cm a bronz díky lepšímu zápisu její oddílová kolegyně Aneta Morysková (372).
Při zranění Petra Svobody je nepochybnou českou překážkářskou jedničkou závodník Olympu Praha Martin Mazáč. Potvrdil to i na národním šampionátu, kde již v kvalifikačním kole zaznamenal nejlepší letošní čas 7.84. Ve finále jej pak srazil na hodnotu svého nového osobního maxima 7.81. K limitu na HMS mu coby atletovi do 22 let scházelo 7 setin. Také zbylí medailisté se prezentovali časy pod osm vteřin. Junior Václav Sedlák z Dukly bral stříbro za 7.89, Petr Peňáz z Kolína byl o desetinu pomalejší. Do závodu nenastoupil Roman Šebrle, kterého tahá stehenní sval, kvůli čemuž je v ohrožení i jeho start na nadcházejícím halovém mistrovství světa.
|
|