Napsali o nás

Publicita v denním tisku je velmi důležitá a tak Vám přinášíme vybrané články, které se o naší skupině v posledních letech objevily. Některé články nemůžeme na našich stránkách uvést, protože na ně platí autorská práva a lze je uveřejnit na jiných webech pouze se souhlasem vydavatele. Uvádíme pouze delší rozhovory s členy skupiny, nebo články týkající se celé tréninkové skupiny.

Větší aplaus než pro Gotta
www. Sport.cz – Autor: Michal Osoba - Ani božský Karel Gott neměl na vyhlášení Atleta roku takový aplaus. Překážkář Petr Svoboda opět potvrdil, jakým je showmanem i mimo atletické ovály, a na hudbu skladby Pánu Bohu do oken od Tomáše Kluse přezpíval spletitý příběh svých posledních čtyř sezón.

Od triumfu na halovém mistrovství Evropy v Paříži 2011 po zlato na stejném šampionátu za rok v Praze, byť tam zatím v podobě překážkářova přání, přednesl Svoboda své peripetie posledních čtyř let.
Text mu dodá bič
„Radan Dolejš byl seznámen s mojí historií, co se mi všechno stalo, a složil úžasný text, ve kterém jsem našel,“ liboval si Svoboda. „I když to, že vyhraju v Praze, mohlo vyznít zvláštně, když se vracím po velkých peripetiích. Ale zase je to pro mě takový ten bič nad hlavou, že když jsem to řekl, musím se o to snažit,“ usmíval se český rekordman.
Vleklé potíže zejména s achillovkou vyvrcholily hrozící amputací neboli, jak Svoboda zpíval, hrozilo, že bude skákat po jedné. Letos se ale parádně vrátil a na mistrovství Evropy doběhl pátý. Největší potlesk ale přišel na Atletovi roku, po pouhých dvou ostrých zkouškách. Na pódium se dokonce musel vracet. „To jsem měl slzu na krajíčku,“ neskrýval.
Aplaus jako v Paříži
„Něco podobného jsem zažil v Paříži při čestném kolečku, ale tohle je úplně jiná akce, jiná nervozita. Dělám něco jiného, než umím, nejsem zpěvák,“ ujišťoval Svoboda, pro něhož to ale zdaleka pěvecká premiéra nebyla, na vyhlášení ankety už se blýskl několikrát.
„Odstartovalo to myslím v roce 2009 a tohle byla moje čtvrtá písnička,“ loví v paměti. Ale vždycky mě má co překvapit, nervozita je pořád stejná. Jako u závodů, ve velkém finále budu pokaždé stejně nervózní,“ ví.
Mimo rámec Atleta roku ale svůj zpěv nešíří. „To je na tom nejvtipnější, já hrozně těžko snáším svůj hlas,“ směje se. „Zpívám maximálně v zavřeném zvukotěsném autě nebo ve sprše, kde to zní akusticky, ale jinak spíš vůbec,“ dodává Svoboda, jenž hned v neděli míří ladit formu na soustředění na Kanárské ostrovy.
A když se zadaří, třeba naplní závěrečná slova písně, jak se chystá dát do kupy a vyhrát mistrovství Evropy…


Atletický slavík Svoboda
www.idnes.cz – Autor: (fil) - Božský Karel Gott zpíval na pódiu, přišla taky Ewa Farna nebo SuperStar Petr Bende. Možná největší ovace však patřily jinému interpretovi. Ne mikrofon, tretry jsou jeho náčiní, i zpěvu se věnuje tak maximálně v autě nebo ve sprše. "Protože hrozně těžko snáším svůj hlas," říkal Petr Svoboda. Při vyhlášení ankety Atlet roku 2014 však zapěl svůj dramatický příběh a navrch přidal jeden medailový slib.

„Znám vítězství i porážky a osud můj jsou překážky,“ zanotoval Svoboda a před očima se mu začaly přehrávat peripetie posledních pěti let, kdy kvůli problémům s achilovkou málem ukončil kariéru. Ba co hůř, málem přišel o nohu.
„Z hnáty koukaly čtyři trubičky,“ notoval Svoboda. V další sloce zase zaznělo: „Hrozilo, že budu skákat jenom po jedný.“ A refrén: „Za co, pane bože, za co? Co provedl jsem ti zlýho? Za co, pane bože, za co? Čtyři sezony v pr...?
Song pro halového mistra Evropy 2011 připravil dramaturg, producent, režisér a hlavně hudebník Radan Dolejš. „Byl seznámen s mou historii, co se mi všechno stalo a na tohle téma složil skvělý, úžasný text, v kterém jsem se našel,“ přiznal 30letý překážkář.
Na své závody nad překážkami se chystal měsíce, možná roky, pro trénink na svůj pěvecký výstup měl sotva týden. Tehdy dostal finální verzi písně. Pak v den vystoupení měl zkoušku, v šest generálku a pak už 4,5 minuty zpěvu naživo.
„Přiznám se, že když jsem se vracel na ten aplaus, měl jsem úplně slzu na krajíčku, bylo to super,“ potěšilo Svobodu. „Byl jsem rád, že se to lidem líbilo. Podobný aplaus jsem zažil v Paříži, kdy jsem vyhrál a běžel čestné kolečko.“
Nešlo však o Svobodovu pěveckou premiéru, své atletické zpívání odstartoval před pěti lety. „Byla to moje čtvrtá písnička,“ počítal. „Ale vždycky mě má co překvapit a ta nervozita je furt stejná. To je stejné jak u závodů - když bude velké finále, vždycky budu nervózní. A i když budu, jestli ještě někdy budu, zase zpívat, opět budu nervózní.“
Možná nejdůležitější z celého vystoupení pak byla závěrečná sloka. „...teď přes zimu chystám se dát do kupy a v Praze vyhrát mistrovství Evropy...“ Na tváři mu při myšlence na vrchol halové sezony doma v Česku vyskočil úsměv a publikum při veřejném slibu zesílilo potlesk.
„To byl výrok, ze kterého jsem měl trochu strach, že bude znít zvláštně,“ přiznal holohlavý atlet. „Přece jen vracet se po velkých peripetiích a mluvit o zlaté medaili, to mohlo vyznít špatně. Ale zároveň jsem rád, je to pro mě motivace, takový ten klasický můj bič nad hlavou. Řekl jsem si: Tak se o to snaž.“


Čtyři roky v pr...
www.isport.blesk.cz – Autor: Martin Hašek - Byla to scéna jako z amerického filmu. Překážkář Petr Svoboda symbolicky dokončil svůj comeback ze smrtelné postele zpět do světové špičky na pódiu při vyhlašování Atleta roku. Zazpíval píseň s textem o svém tvrdém příběhu a při potlesku se vracel jako rocková hvězda.

Písničku Tomáše Kluse Pánubohudooken s trošku upraveným textem vypálil Petr Svoboda z pódia při vyhlašování Atleta roku. Vyzpíval v ní svůj dosavadní životní příběh, který ho přes tvrdou dřinu přivedl v roce 2011 k titulu halového mistra Evropy, o dva roky později však kvůli komplikovanému zranění na hranu smrti. A pak zase zpátky na dráhu.
„Vždyť mi hrozilo a bylo to šeredný, že budu skákat jenom po jedný,“ zazpíval Svoboda, který před necelýma dvěma lety málem přišel o nohu, aby se letos parádně vrátil pátým místem na evropském šampionátu v Curychu. A když v sálu pražského hotelu Ambassador dozpíval, potlesk zněl tak dlouho, že se s kytaristou Davidem Sklenářem musel vrátit ještě jednou publiku zamávat.
„Přiznám se, když jsem se vracel na ten aplaus, měl jsem úplně slzu na krajíčku, bylo to super. Byl jsem rád, že se to lidem líbilo,“ říkal Svoboda. „Něco podobného jsem zažil v Paříži, kdy jsem vyhrál a běžel to kolečko… Tohle je jiný, úplně jiná akce, jiná nervozita, dělám něco jinýho, než umím, nejsem zpěvák. Fakt skvěle jsem si to užil.“
Text Klusovy známé písničky upravil Radan Dolejš, který podobné kousky s českými atlety vymýšlí už tradičně.

TEXT SVOBODOVY PÍSNIČKY
Za devatero horami a devatero řekami,
Žil jeden atlet, stojí před vámi,
Znám vítězství i porážky
A osud můj jsou překážky.
Když kámoši táhli do hospody
Já doma dřepěl u sody
Pivo jen v neděli, nejvíc třetinku
To je úděl atleta v tréninku.
Nebylo vážně o co stát
Jenže já jsem chtěl vyhrávat
a nandat to světu, co mě tak přehlíží
pak bral jsem zlatou v Paříži
Pak soustředit se na příští poháry
Zajel jsem si na Kanáry
za ten nápad dal bych si do tlamy
to když tam klenba v noze
rupla mi
Za co, Pane Bože, za co?
Co provedl jsem ti zlýho?
Za co, Pane Bože, za co,
Jseš na mě jak na cizího?
Za co, Pane Bože, za co?
Čtyři sezóny v prdeli
Za co, Pane Bože, za co?
Omluv mě, že jsem tak smělý.
Doktoři mě pak usilovně léčili
Z vrchu i zespoda do mě léky tlačili
Nemoh jsem honit zdravotní sestřičky
Když mi z hnáty vedly čtyři trubičky.
Nechtějte snad vědět, jak jsem to celý bral
Divím se, že jsem se z toho nepo…lá lá
Bylo to v háji, ach svatá prostoto,
Rval bych si vlasy, ale nešlo to.
Pak se to časem začlo zlepšovat
Pan doktor říkal mi, že musím vytrvat,

A že když vydržím, tak že mi pomůže
zase skákat přes překážky , přes kaluže
Pak jsem se k atletice vrátil potichu,
Pořádně rozbalit jsem to chtěl v Curychu
a i když hnal jsem se, až se mi z treter kouřilo
na medaili to nebylo!
Za co, Pane Bože, za co?
Co provedl jsem ti zlýho?
Za co, Pane Bože, za co,
Jseš na mě jak na cizího?
Za co, Pane Bože, za co?
Čtyři sezóny v prdeli
Za co, Pane Bože, za co?
Omluv mě, že jsem tak smělý.
Nutno ještě říct k tomu všemu,
Nehledám chyby v matrixu, nebo v systému
Makám a vím, že chytnu druhý dech
I kdybych měl do cíle dolízt po čtyřech
Nemám si vlastně ani na co stěžovat
Ono to přijde zas, stačí mi jenom vytrvat
Vždyť mi hrozilo a bylo to šeredný

Že budu skákat jenom po jedný.
Pro medaili šel bych zas klidně světa kraj

Atleti žijou totiž jenom pro to, když vyhrávaj
No a já léta mám takový zvláštní zvyk
Ani za nic nevěsit nikdy tretry na hřebík
Leckdo mě odepsal, jeho věc, tak no tak ať!
Jsem pořád tady, čeká mě další trať.
Teď přes zimu chystám se dát se do kopy,
Pak vyhrát v Praze mistrovství Evropy!
Za co, Pane Bože, za co?
Co provedl jsem ti zlýho?
Za co, Pane Bože, za co,
Jseš na mě jak na cizího?
Za co, Pane Bože, za co?
Čtyři sezóny v prdeli
Za co, Pane Bože, za co?
Omluv mě, že jsem tak smělý…

„Radan Dolejš byl seznámen s mojí historií, co se mi všechno stalo. Na tohle téma složil skvělý úžasný text, v kterém jsem se já osobně našel,“ těšilo Svobodu. „Měl jsem na to týden, kdy jsem měl finální verzi. Měl jsem odpoledne ve dvě hodiny zkoušku, v pět šest generálka a večer jsem to střihl.“
Svoboda sice zpíval na playback, ovšem i tak donutil sál ke skandovanému potlesku, zvlášť když v závěru písně slíbil, že se na březnovém halovém mistrovství Evropy v Praze pokusí znovu získat zlatou medaili.
„Jsou tam výroky, u nichž jsem měl trochu strach, že budou znít zvláštně, jako že vyhraju v Praze mistrovství Evropy,“ přemítá Svoboda. „Přece jen vracet se po velkých peripetiích a mluvit o zlatý medaili, to mohlo vyznít špatně, ale zároveň jsem rád, je to pro mě motivace, takový ten klasický můj bič nad hlavou. Řekl jsi to, tak se o to snaž!“


Byly to hrozné roky…
www.atletika.cz – Autor: Adam Pražák - V pátek večer na programu ČT 1 běžel v rámci cyklu 13. komnata díl věnovaný překážkářovi Petru Svobodovi. Zajímavých novinek má však halový mistr Evropy z roku 2011 povícero.

Dne 17. října od 21:05, následně ještě v několika reprízách a kdykoliv na internetovém vysílání, to jsou možnosti, jak shlédnout díl televizního cyklu 13. komnata, který se týká dlouhého, trýznivého, ale nakonec úspěšného boje Petra Svobody se zdravotními překážkami, jež mu byly kladeny do cesty po dobu více než tří let od zisku titulu na HME v Paříži. „Pořad jsem dopředu neviděl, sám se nechám překvapit. Na mé přání jsme se věnovali jenom atletice a ne už mým soukromým záležitostem, byť měly s těmi mými problémy souvislost a proto je tvůrci pořadu původně chtěli zahrnout. Nemyslím si ale, že by byly zajímavé,“ říká k tomu, co můžeme od pořadu očekávat, sám respondent. Jako jistý „předkrm“ jste si mohli prohlédnout na stránkách pořadu krátké video, na kterém vysvětluje významy tetování, která si nechal udělat na předloktí. A zde se můžete podívat na celý pořad: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1186000189-13-komnata/214562210800023-13-komnata-petra-svobody.
Natáčení bylo přitom jen jednou z věcí, které svěřenec Ludvíka Svobody v období mezi koncem minulé sezony a začátkem přípravy na tu následující absolvoval. Další bylo třeba focení pro aktuální číslo časopisu Maxim. A to prosím focení módní kolekce! „Jak to vzniklo? To je docela dlouhá historie. Při cestě na jedno z minulých soustředění na Kanárech jsem se seznámil s produkční toho časopisu. Už tehdy z toho vznikl jeden článek, teď přišla s tím, jestli bych nechtěl pro ně nafotit módu, že by to byla jistá nadstavba k tomu, kdyby to fotil klasický model. Tak jsem na to kývl,“ popisuje Petr s tím, že focení byla velká legrace, ale také celkem
slušná dřina. „Neustále jsem se převlékal, čekalo se na vhodné světlo, ale výsledek se myslím povedl (jím vybrané fotografie přikládáme k článku). Možná to tedy někdy zopakujeme,“ dodává. Vedle těchto aktivit se však již začíná chystat na sezonu s veledůležitým vrcholem při HME v Praze. S tím souvisí i revize achilovky-potížistky, kterou si Svoboda nechal udělat v Mnichově u světoznámého doktora sportovních celebrit Wolfahrt-Müllera. „Jako vždy si na mě zařádil s jehlou, dostal jsem spoustu injekcí, ale jinak hodně optimistický. Než začnu závodit, ještě za ním třikrát pojedu,“ vylíčil Petr, který v současnosti polyká objemové tréninkové dávkyna Šumavě. „Jako bytostný sprinter jsem v minulosti zrovna tuto část přípravy nesnášel, ale teď musím říct, že ji absolvuji s radostí. V letní sezoně, z hlediska tréninku sešité horkou jehlou, mi právě tohle chybělo nejvíc. A taky už mám svůj věk a vím, že bez objemové přípravy nemůžu pomýšlet na dobré výsledky,“ uvědomuje si čerstvý třicátník Svoboda.


Svoboda neztratil náladu ani po porážce
Prostějovský Večerník - K loučení s prostějovským létem každoročně patří kvalitní atletika v podobě Velké ceny města Prostějova. A letošní osmašedesátý ročník tradičního mítinku, pořádaná s Memoriálem Eduarda Rozbořila, který slavil čtvrtstoletí svého konání, byl v areálu RG a ZŠ ve Studentské ulici opravdu speciální, neboť dorazily obě předem ohlášené reprezentační hvězdy. Nakonec však výkonnostně zářila pouze jedna. Večerník pro vás ve včerejším odpoledni vše zmonitoroval.

Suverénně největší osobností celého nedělního klání se právem stal mistr světa, vicemistr Evropy a čtvrtý z olympijských her v hodu oštěpem Vítězslav Veselý. Na Hané měl již dlouho spadeno na zdejší letitý rekord Patrika Landmessera 78,98 metru, který se mu opakovaně nedařilo překonat. Tentokrát to jednomu z nejlepších borců planety v technicky náročné disciplíně konečně vyšlo, když ještě za ideálního počasí nejprve druhým pokusem hodil 81,15 a vzápětí maximum Memoriálu Eduarda Rozbořila znovu o trochu vylepšil na 81,55 metru.
Co do přátelskosti a dobré nálady s ním směle může zápolit elitní překážkář Petr Svoboda, jenž teď prožívá šťastné období po vyléčení málem amputované nohy. V Prostějově neztratil skvělou náladu ani poté, co v hlavním závodě 68. Velké ceny – běhu na 110 metrů překážek mužů – obsadil až druhé místo v čase 14,40 sekundy, tedy na jeho poměry hodně podprůměrném. „To je nějaká chyba v měření, ne? To musíte ve výsledcích změnit, ať nemám ostudu,“ halekal hned po doběhu na ředitele mítinku Milana Čečmana s pusou od ucha k uchu. Vážněji pak do novinářských diktafonů připojil: „Poslední dobou jsem už vůbec netrénoval, takže mi bylo jasné, že zde asi nic moc nepředvedu. Což se potvrdilo. Pro mě je ale podstatné, že jsem si nic neudělal a zůstal zdravý. Navíc vyhrál můj kamarád a oddílový parťák Petr Peňáz, kterému to strašně přeju a mám i za něho radost,“ povídal přející borec bez náznaku zklamání.
Poněkud nečekaný vítěz naopak neskrýval nadšení. „Pro mě je to pochopitelně velký úspěch a cenný skalp porazit Peťu Svobodu v přímém souboji. Na druhou stranu je mi jasné, že kdyby byl v plné formě, tak bych asi neměl šanci a závod by dopadl jinak. Přesto mám radost a prvenství si užívám. Jen škoda času o jedinou setinu nad čtrnáct vteřin, k prolomení téhle hranice chyběl kousek. Po svých zdravotních problémech v letošním roce s vyhřezlou ploténkou však i tenhle výkon určitě beru,“ shrnul Petr Peňáz. Spokojeností oplýval rovněž šéf mítinku Milan Čečman. „Když se na tak skromné závody povede dostat dvě natolik vynikající persóny světové atletiky, hovoří to samo za sebe. Samozřejmě mě to moc těší, zvlášť pokud kluci přijeli v podstatě jen díky tomu, že se dobře známe a účast mi slíbili. Já jim za to děkuju a myslím, že Velká cena 2014 se nejen zásluhou Víti Veselého s Petrem Svobodou velmi vydařila. Sice nakonec trochu pršelo, ale důležité je, že oproti předpovědi nelilo celou dobu. Poděkování patří všem partnerům v čele se statutárním městem Prostějov za podporu a na závěr si neodpustím tradiční dovětek: snad se tady jednou dočkáme regulérního atletického oválu o délce 400 metrů. Vždyť momentálně jsme jediným okresem v republice, který takovou dráhu nemá,“ upozornil Čečman, sám bývalý výtečný překážkář.
Výsledky Velké ceny města Prostějova 2014 v atletice
110 metrů překážek muži (68. ročník Velké ceny)
1. Peňáz 14,01 sekundy, 2. Svoboda 14,40, 3. Polách (všichni PSK Olymp Praha) 14,53, 4. Pokorný (VSK Univerzita Brno) 14,83, 5. Večeřa (AK Olomouc) 14,86, 6. Homola (TJ TŽ Třinec) 14,91.


Spřádá plány a touží po uspěchu
www.atletika.cz – Autor: Adam Pražák - Konec sezony ohlásil už po MČR družstev, v neděli si však Petr Svoboda dojel pro úplnou závodní tečku do Prostějova. Přežil ji ve zdraví a může spřádat plány na halovou sezonu, v níž opravdu velmi touží uspět.

Původně už měl Petr Svoboda užívat volna, pak mu to ale nedalo, a rozhodl se dostát slovu, které dal organizátorům Velké ceny města Prostějova. „Vím, že to bylo trochu riskantní, aby se mi něco nestalo, když jsem už vlastně dva týdny netrénoval, ale chtěl jsem se jen postavit na start a splnit svůj slib,“ prohlásil podle webových stránek svobodagroup.cz po závodě, který dokončil na druhém místě za svým tréninkovým parťákem Petrem Peňázem (14.01/-0.6). „Na Penyho jsem neměl, on vypadal fakt dobře, ale v druhé polovině tratě jsem se ani nesnažil s ním běžet,“ okomentoval Petr svůj výkon 14.40. Jeho maximem z této dráhy je přitom 13.61 z roku 2010, což je zároveň rekord mítinku. Jak však sám říká: „hlavní, že mě po závodě nic nebolí a mohu odjet klidně na dovolenou a pak se pořádně připravit na halovou sezónu.“
Ta je přitom nejen pro Petra mimořádně důležitá, protože se v ní koná halové mistrovství Evropy v Praze. „A kdo na něm uspěje, bude nesmrtelný,“ je přesvědčen Svoboda. „Pro mě by to bylo ideální vyústění toho více než tříletého období, na jehož konci jsem už jen já sám věřil, že se dokážu vrátit. Tahle venkovní sezona mi přitom ukázala, že ještě mohu na něco velkého pomýšlet. Příprava byla sešitá horkou jehlou, přesto jsem zaběhl 13.39 a byl ve finále mistrovství Evropy,“ připomíná Petr, který už nyní může počátkem března v pražské O2 aréně počítat s velkou fanouškovskou podporou. „Spousta lidí mi psala, kolik má už lístků, tak doufám, že to z mé strany nebude průšvih a nebudu jim muset vracet peníze,“ směje se svěřenec Ludvíka Svobody.
Do přípravy naskočí po týdenní dovolené u moře. „Mám nějaké drobné bolístky jako asi každý, kdo dokončí sezonu. Doufám, že slaná voda zafunguje,“ prohlašuje před seriálem soustředění, při kterém vystřídá postupně Šumavu, Tenerife, Lanzarote a Spalu, přičemž zpět do Česka se vrátí až 11. ledna. „Naplánovali jsme to tak, abych se nerozptyloval věcmi kolem. Fakt se chci soustředit jenom na atletiku. HME je pro mě velice, velice důležitý závod, pro který stojí za to udělat maximum,“ říká přesvědčeně. Navázat na prvenství z HME 2011 však bude přetěžká mise, zvlášť pokud dorazí současné špičky v čele s Francouzem Martinotem-Lagardem a Šubenkovem. „Já ale furt věřím, že na 60 m př. jsem neporazitelný. Teda v to aspoň doufám,“ přiznává Svoboda.
Trenérské zrcadlo
Už téměř rok však Petr nežije jen vlastním sportováním, spolu s parťáky Matúšem Janečkem, Adamem Ptáčkem a Romanem Zubkem se na pražském Jižním Městě stará o trénink dětí ve věku od 11 do 14 let. „Nabídl mi to jako možnost přivýdělku bývalý šéf atletiky u nás na Olympu Ladislav Kárský. A po nějaké době jsem zjistil, že mě to opravdu baví. Progres u dětí je razantní, navíc každé reaguje jinak, což je zajímavé sledovat,“ líčí.
Trénuje dvakrát týdně po dvou hodinách, jeho svěřenci jsou šikovní, i když prý trochu neposlušní. „Já jsem ale v jejich věku nebyl jiný, takže se mi to náležitě vrací. Nicméně je super vidět, jak je motivuje, že jsem s nimi. Vyprávím jim o svém tréninku, a když mi kňourají, že se jim nechce, tak jim řeknu, že já jsem dneska běhal dvakrát tolik a oni to pak dají taky. Navíc mi třeba posílali podpůrné zprávy do Curychu nebo na finále Diamantové ligy a byly uneseny z toho, že jsem jim odepsal a poděkoval. Zkrátka je mi s nima fajn,“ uzavírá Petr.


a už plánuje halovou sezonu

Český rozhlas - Atlet Petr Svoboda potvrdil, že je nejlepším Čechem v běhu na 110 metrů překážek. Ve finále republikového šampionátu družstev svou disciplínu vyhrál, přestože ještě v pátek večer závodil v Bruselu na Diamantové lize. Bývalý halový mistr Evropy, který se letos vrátil mezi elitu po vleklých zdravotních problémech, zaběhl v Kolíně čas 14,08 sekundy.

„Je pravda, že tady šlo jen o vítězství. Po Bruselu jsem unavený, finále extraligy je ale povinností běžet. Z času si nic nedělám,“ popisuje Petr Svoboda.  Devětadvacetiletý atlet i přes kolizi na poslední překážce vybojoval pro pražský Olymp plný počet jedenácti bodů. Podle Svobody je však trochu škoda, že se v Kolíně nezávodilo v jiném termínu.  DOWNLOAD (STÁHNOUT). „Mrzí mě, že závod v tak krásném prostředí a na takovém krásném stadionu je až po konci sezony, kdy většina atletů má po velké akci a taky po formě, motivace se hledá už špatně. Sezona byla tak poslepovaná, že jsem rád, že jsem mohl v Kolíně vůbec vyběhnout,“ říká.  Svobodu v minulých letech trápily velké bolesti. Chvílemi dokonce nemohl ani chodit. Teď už je ale z nejhoršího venku a zdraví už ho nelimituje.   „Bolístky jsou pořád. Po finále v Curychu jsem měl natažené tříslo, nebo přitahovač. Sám nevím, co to bylo. Už to ale odeznělo. Dnes se můžu vymluvit maximálně na únavu, ta je ale způsobená tím, že příprava nebyla adekvátní výkonům, co jsem na konci sezony předváděl.“ 

      Nejrychlejší český překážkář ukončí sezonu 21. září na Velké ceně Prostějova a jeho myšlenky už směřují k březnovému halovému evropskému šampionátu v Praze.  „V hale bývám rychlý, což jsem si vyzkoušel i v rozběhu na mistrovství Evropy, kdy jsem do šesté překážky běžel na své poměry skvěle. Cíle před halovou sezonou mám velké, ale nechám si je pro sebe, protože když se vracím po třech a půl letech, tak může být všechno úplně jinak,“ mlží Petr Svoboda ohledně svých ambic. 


Finálový návrat a co teď?
Česká televize – Téma pro hosty - Mistrovská radost z Paříže 2011 a pak roky zdravotních útrap. Cesta ze dna zpátky mezi elitu trvala dlouho, ale nakonec se Petr Svoboda dokázal vyšplhat až do finále evropského šampionátu. A dokonce skončil v Curychu pátý. Velká akce a nadějný výkon dodávají Svobodovi ztracené sebevědomí. Před halovým evropským šampionátem, který se příští rok uskuteční v Praze, mu v uších znovu zvoní medailové cinkání. O téměř hollywoodském příběhu vyprávěl Petr Svoboda v pořadu Téma pro hosty ČT sport.
"Najednou mi došlo, že jsem na startu velkého závodu. Podíval jsem se do hlediště, kde byli závodníci z našeho týmu, začali křičet 'Petře, pojď' a já jsem najednou získal úsměv na tváři. Bylo to nádherný. Po rozběhu jsem získal jistotu, co jsem míval. Běželo se mi skvěle. Sice tam byly technické chyby, ale po tolika letech jsem nečekal, že bych byl vyzávoděný, abych předvedl úžasný výkon, ze kterého by se lidi posadili na zadek. Ale podařilo se mi ukázat něco, že jsem se sám před sebou sklonil, ustál jsem to," popsal pocity z evropského šampionátu Svoboda.

    Po titulu halového mistra Evropy z Paříže v roce 2011 měl vleklé zdravotní problémy, dokonce mu hrozila amputace nohy a zdálo se, že bude mít problémy s chůzí. Teď Svoboda běhá na špičkové evropské úrovni.

Velký halový návrat?

Přiznává, že neví přesně, co má teď od sebe čekat. "Vím, že po rozběhu v Curychu, kde jsem vedl nad Šubenkovem do šesté překážky, je pro mě obrovská motivace do haly. Halu mám opravdu dobrou, do šesté překážky běhám na základě síly a i dvouměsíčního tréninku," řekl český rekordman.

Vyplývá z toho jasný cíl. Halové ME v Praze 2015. Ambice? "Kdybych se měl vrátit k Petrovi Svobodovi, který tu seděl před čtyřmi lety, řekl bych vám na rovinu – jdu to vyhrát. A mně ta myšlenka v hlavě zvoní. Ne vyhrát, ale že si půjdu pro jednu z medailí. Věřím, že na to stále mám," zdůraznil.

Chybí mu sice pořádný závodní zápřah, ale z mála už zjistil pro halovou šedesátku povzbuzující fakta. Rozběh, semifinále i finále na ME v Curychu napověděly. "Trenér si podle záznamů udělal svůj rozbor a změřil 7:40 až 7:45 a já mám osobák 7:44. To je velký výkon," uzavřel Svoboda.


41 měsíců překážkáře Svobody
Deník Právo – www.sport.cz – Autor: Michal Osoba - Halové mistrovství Evropy v Paříži v roce 2011 a kontinentální šampionát v Curychu 2014 dělilo skoro tři a půl roku. Pro překážkáře Petra Svobodu to bylo 41 měsíců, během nichž si sáhl na dno a pak se vrátil do špičky. Jaká byla jeho cesta k pátému místu v Evropě?
BŘEZEN 2011. Svoboda se stal halovým mistrem Evropy. V Paříži vyhrál 60 m př. v čase 7,49 s a zůstal v sezóně neporažen. „Bomba, mám první velkou medaili,“ jásal.

 

KVĚTEN 2011. Při soustředění na Kanárských ostrovech se zranil a musel odjet domů kvůli bolesti chodidla levé nohy. S natrženou šlachou měl být mimo hru podle prvních odhadů zhruba pět týdnů.

 

ŘÍJEN 2011. Vrátil se k tréninku. „Zase jsem zdravý,“ nadšeně vykládal poté, co musel vynechat mistrovství světa. Ale radost byla předčasná.

 

LEDEN 2012. Zlobí ho zánět v achillovce, rozhodne se pro operaci v České Lípě. Vynechává halovou sezónu, ale věří, že olympiádu stihne

 

KVĚTEN 2012. Po operaci stále neběhá, pomalu se loučí s evropským šampionátem v Helsinkách i londýnskou olympiádou.

 

ŘÍJEN 2012. Na šumavském Zadově si při honosné svatbě bere tyčkařku Jiřinu Ptáčníkovou, čerstvou mistryni Evropy.

 

PROSINEC 2012. Zdravotní potíže neustupují, nepomohla ani druhá operace achillovky, Svobodu začíná léčit věhlasný německý lékař Müller-Wohlfahrt v Mnichově .

 

LEDEN 2013. Během léčby se dostala do nohy infekce, Svobodovi dokonce hrozila amputace. Zachraňuje mu jí Mudr. Hospodár v nemocnici na Malvazinkách.

 

ZÁŘÍ 2013. Překážkář oznamuje, že končí kariéru. „Ztratil jsem schopnost se zdravím bojovat,“ vysvětluje. Rychle však své rozhodnutí přehodnocuje a chce se pokusit o návrat.

 

LEDEN 2014. Po třech letech souvisleji trénuje a pomýšlí na první starty, do halové sezóny ho ale ještě nepustí bolest pravé achillovky. Připravit se chce až na letní sezónu. Znovu vyhledává pomoc doktora Müllera-Wohlfahrta (na snímku).

 

KVĚTEN 2013. Při tréninku rychlosti si zraní přitahovač k tříslu a poté si lehce vykloubí koleno. Opět má tréninkový výpadek a návrat na dráhu opět odkládá.

 

ČERVEN 2014. Svoboda poprvé od zranění běží závod (téměř bez tréninku rychlosti), při Pražských přeborech na Julisce časem 14,27 s zaostal sekundu za svým českým rekordem. S manželkou Jiřinou se rozvádí.

 

ČERVENEC 2014. Na mítinku v Táboře splnil výkonem 13,74 s limit pro mistrovství Evropy. „To je můj další splněný životní sen po třech a půl letech beznaděje a řečí, že už na to nikdy nemám. Nebojoval jsem marně,“ vykládá.

 

SRPEN 2014. Vyhrál mistrovství republiky, v Curychu se na evropském šampionátu probil časem 13,39 s až do finále, kde doběhl výkonem 13,63 s pátý. „To je comeback snů,“ rozplývá se. „A páté místo? To je třešnička na dortu,“ libuje si Svoboda „Peťan je pro mě vítěz,“ smeká před ním i šéftrenér Tomáš Dvořák.

 

Mimořádně přidáváme ohlasy na článek v diskusním fóru:

Petr Hulinský, Plzeň
Petře Svobodo,klobouk dolů...tady jde o to,že svou obrovskou vůlí se vrátil na dráhu,o to mu jde a ne o vítězství na mítincích...a že bude ve 40 mít tělo starce je úpln
ý blábol,bude se udržovat sportem a určitě pak dělat trenera.

Nina Vavrušková, Sokolov
já to vidím trochu jinak. tento návrat ho v dalším životě přijde hodně draho. v pozdějším věkubude rád, když vstane z postele a ve-40 ti bude mít tělo starce. evropa byla vrchol a ani s 13,20 se světové mítinky nevyhrávají

Roman Lysák, Nábojná
Nádhera co dokázal je to šampion

Jaroslav Irovský, Olomouc
Pro mě je Svobode největší hvězdou a hrdinou celého mistrovství a klobouk dolů před jeho vůlí a hlavně psychikou...


Comeback snů
www.idnes.cz - Curych (Od našeho zpravodaje Tomáše Macka) - Překážkář Petr Svoboda a šéftrenér atletické reprezentace Tomáš Dvořák se objali, pak kouč smekl imaginární klobouk a řekl: "Jseš borec!" Už zatracovaný závodník, kterému hrozil konec kariéry a amputace nohy, se na mistrovství Evropy v Curychu vrátil do velké atletiky. Nejdřív byl ve finále šestý, po diskvalifikaci Francouze Bascoua se posunul na páté místo a trenérovi řekl: "Mám radost, že ty máš radost."
Před šampionátem jste o sobě mluvil jako o průměrném překážkáři. Už jste zase nadprůměrný?
Překvapil jsem sám sebe, že jsem to ustál psychicky. Strašně jsem se bál. Věděl jsem, že nemám natrénováno na velké časy. Ale jestli jsem po tom,
co jsem trénoval dva měsíce, běžel 13,39, tak doufám, že až natrénuju, bude to ještě lepší.

Navíc jste v tom svém nejrychlejším běhu v Curychu skopl několik překážek.
Jenže já jsem doufal a věřil, že když bude všechno v pořádku, že bych tady mohl atakovat i český rekord. Ale i tak jsem rád, ten nahoře mi poslal konečně vzkaz: Hele, už sis čtyři roky odseděl, teď pojď a užij si štěstí.

Na víc než na páté místo jste ale neměl, ne?
Asi ne. To je vidět podle časů. Kluci byli výborně připravení, jsou rozzávodění, progres byl u nich letos vysoký. Ale já už se těším na halovou Evropu, tam jsem do šesté překážky prostě rychlý.

Mluvíte o hale a evropský šampionát teď bude v Praze.
To je pro mě obrovská motivace, že má smysl to někam ně
kam táhnout.

Zase teď pronesete, že budete prvním bělochem pod 13 sekund?
To nevím, ono je tady těch rychlých bílých s Šubenkovem a spol. moc. Ale proč ne. Může se to stát. Já vím, že hala je pro mě lepší než venek, ale proč by se to nemohlo stát. Ten sen si v hlavě nechám dál a budu si ho žít dál.

V cíli jste se chytal za tříslo. Další bolístka?
To je otázka tří, čtyř dnů. To se vždycky natáhne, ale čtvrtý den už můžu jít do rychlosti. Je vidět, že nejsem vyzávoděný, tělo ještě není připravené na světové výkony. Ale jsem strašně šťastný, že jsem byl ve finále, to je můj splněný sen, comeback snů.

Strana 10 z 67První   Předchozí   5  6  7  8  9  [10]  11  12  13  14  Další   Poslední