Napsali o nás

Publicita v denním tisku je velmi důležitá a tak Vám přinášíme vybrané články, které se o naší skupině v posledních letech objevily. Některé články nemůžeme na našich stránkách uvést, protože na ně platí autorská práva a lze je uveřejnit na jiných webech pouze se souhlasem vydavatele. Uvádíme pouze delší rozhovory s členy skupiny, nebo články týkající se celé tréninkové skupiny.

Lichotivá reklama to není
www.idnes.cz – Autor: Jiří Jakoubek - Aféra, která cloumá ruskou atletikou, nenechala v poklidu ani Petra Svobodu. Halový mistr Evropy z roku 2011 a pátý překážkář z letního kontinentálního šampionátu v Curychu 2014 má jasno. "O Rusku se mezi atlety jinak než jako o zemi s dlouholetou dopingovou praxí nemluví," říká jedenatřicetiletý dlouhán, který má navíc ve sbírce šesté místo z mistrovství světa v roce 2009 a páté z halového světového šampionátu 2010.

Co říkáte ruské dopingové aféře?
Dost ji sleduju, bavíme se o tom s trenérem Luďkem Svobodou. Já si nikdy žádného ruského soupeře s dopingem nespojoval, protože nikdo z ruských překážkářů dlouho výkonnostně nevybočoval. O Rusku se ale mezi atlety nemluví jinak než jako o zemi s dlouholetou dopingovou praxí.
V posledních letech září Sergej Šubenkov, dvojnásobný mistr Evropy a světový šampion z letošního Pekingu. Žádné podezření jste nepojal?
Když se dostal do špičky, tak jsem se já dostával z dlouhodobého zranění. V Pekingu dominoval a nesly se takové ty hlasy, že je nasypaný a podobně. Já mu ale přeju, ať je čistý, protože je prima, když překážkář bílé pleti prohání zbytek světa.
Cožpak jste si na ruských atletech nikdy ničeho nevšiml?
Ale ano, mohl jsem se třeba podivovat nad tím, když se ruský dálkař Meňkov před dvěma lety zlepšil na 839 centimetrů, což se dva roky předtím nikomu nepovedlo, a na mistrovství světa v Moskvě pak skočil 856. Já to ale přikládám talentu a nijak jsem o tom nespekuloval. Kdybych ale něco věděl třeba o někom ze svých soupeřů, tak bych mu nejspíš sebral tretry, hodil je do koše a řekl mu - ty se mnou nepoběžíš.
Pro někoho je současná aféra šokem, pro někoho méně. Na které straně stojíte vy?
Vím, že ruská atletika vládla dopingovým kauzám i v minulosti. To, že se to teď provalilo, navíc v takovém měřítku, možná překvapení je, ale já patřím do skupiny, kterou to nepřekvapilo vůbec.
Může být někde situace v tomto směru ještě horší než v Rusku?
Těžko říct, ale Rusové jsou tím pověstní, což v minulosti platilo i o některých zemích východního bloku. Může se stát, že třeba na Jamajce nebo v Americe jsou v tomto pohledu vybaveni ještě líp, jen to nikdo neumí zjistit. Ale to jsou jen kdyby.
Může řešení této kauzy něco v atletice změnit?
Doufám, že jen k lepšímu. Někoho přistihli, teď se mluví o pěti ruských atletkách, ale můžu já vědět, jestli to nejsou bílí koně, kteří to mají odnést za všechny ostatní? To je jen moje domněnka. Doping byl, je a bude. Bojuje se proti tomu, ale je to běh na dlouho trať, je to jako potírat terorismus. Já t
y debaty o dopingu nemám rád, radši se soustředím na sebe.
Může podle vás tato kauza atletiku nějak poškodit?
Lichotivá reklama to není. Mohou totiž existovat i takoví partneři nebo sponzoři, kteří nechtějí být spjati s dopingovou aférou tak obludných rozměrů. Pro atletiku to rozhodně není to pravé ořechové.


Čeká ho kariéra bobisty?
www.idnes.cz – Autor: Michael Havlen - Roztlačit těžký stroj a pak do něj hbitě naskočit. Elitní atlet Petr Svoboda si na trenažeru v Liberci poprvé vyzkoušel jízdu v bobu. Halový mistr Evropy v běhu na 60 metrů překážek z roku 2011 vážně uvažuje o kariéře bobisty. „Když jsem o té možnosti slyšel poprvé, vybavil se mi kultovní film Kokosy na sněhu,“ směje se Svoboda.
Jak nápad s přesednutím do bobu vůbec vznikl?
S bobisty se znám dlouho a narážím na to, že ze sprinterů se často stávají bobisté. Je mi třicet, mám už nějaký atletický věk a boby jsou pro mě obrovskou výzvou. Můžu v nich uplatnit to, co je mojí předností a to je síla a dynamika. Na boby je síla prioritní a já jsem typ, který má posilovnu rád. Ale proti bobistům jsem fakt nicotný, protože to jsou obrovský chlapi.

 V bobu také můžete uplatnit svou sprinterskou rychlost, že?

Já doufám, že budu rychlejší než kluci. Ale něco jiného je běžet individuálně rovinku a něco jiného je tlačit do bobu. To se pak ukáže síla startu. Já jsem míval starty dobré, tak bych snad mohl být bobistům přínosem.

 Boby jsou nebezpečným sportem. Nemáte z toho obavy?

Trochu ano, protože samozřejmě vím, že ve zledovatělém korytě se stávají i smrtelné úrazy. Jako brzdař svěřujete svůj život tomu, kdo bob řídí. To je riziko. Přítelkyni se moc nelíbilo, když se dozvěděla, že bob jezdí i rychlostí 135 kilometrů v hodině. Ale to nebezpečí je zároveň další věc, která je pro mě obrovským lákadlem.

 Kdy plánujete zakončit atletickou kariéru?

To vůbec nevím. Teď se cítím dobře, tři roky jsem kvůli zranění odpočíval. Mám před sebou vidinu olympiády v Riu. Boby mě ale lákají. Bylo by pěkné jet pak i na zimní olympiádu. Byl bych první z českých mužských sportovců, komu by se to podařilo.

 Jak je pravděpodobné, že z vás skutečně bude bobista?

Řekl bych tak na 99 procent. Spousta kluků to dělá při práci, připadají mi trochu jako dobrovolní hasiči. Proč bych to já nemohl dělat při atletice? Zbohatnout se na tom nedá, kluci si moc nevydělají, ale svůj sport milují. Chtěl bych českým bobům pomoct.

 V Liberci jste si zkusil jízdu na trenažéru. Kdy vás uvidíme i na opravdové dráze?

To se může stát v nejkratší době. Jsem typ, co musí pořád něco zkoušet, takže když mi dají tretry a někdo ten bob bude řídit, klidně se svezu i na ledě. V tomhle jsem extrémista.

 Překvapila vás něčím jízda v bobu?

Měl jsem představu, že dvojbob je větší, ale on je ve skutečnosti malý. Zato ale těžký. Aspoň vím, proč ti chlapi mají takové svaly - musí tlačit pořádnou váhu.

 Po svých vleklých zdravotních trablech už jste definitivně v pořádku?

Nikdy už to nebude sto procent, operovaná achilovka je pryč a pobolívá mě i ta druhá, jak jsem ji léta přetěžoval. Už jsem na tom jako Tomáš Dvořák: Když mě nic nebolí, tak si říkám, co zas asi přijde.

Svoboda chce na OH jako bobista
Česká televize - Praha – V historii samostatné České republiky se doposud nestalo, že nějaký mužský sportovec okusil jak letní, tak i zimní olympiádu. To by se ale brzy mohlo změnit. Prvním mužským olympijským obojživelníkem by se rád stal překážkář Petr Svoboda, jenž zvažuje, že by se pokusil kvalifikovat na zimní Hry v roce 2018 jako bobista.

Z českých sportovců se od roku 1993 mezi olympijské obojživelníky zařadily zatím pouze Kateřiny Neumannová a Nash a po olympiádě v Riu by tento seznam měla rozšířit i Martina Sáblíková, která si vyjela nominaci na nedávném cyklistickém šampionátu. Na mužského zástupce samostatné Česko ale stále čeká a to by Svoboda rád změnil.

"Mezi překážkami jsem chtěl být prvním bílým sprinterem, který zaběhne 110 metrů pod třináct sekund, což se mi nepovedlo. Rád bych se tedy stal alespoň prvním Čechem, který se zúčastní obou olympiád," prozradil Svoboda, jenž by mohl navázat na Romana Hrabaně, jemuž se podobný počin povedl ještě v dobách Československa. V roce 1988 reprezentoval v Soulu v desetiboji a v Albertville 1992 vyzkoušel rovněž bob.

Pokud se Svoboda skutečně vrhne na dráhu bobisty, naváže na celou řadu sportovců, kteří se vydali stejným směrem. Stačí vzpomenout na poslední zimní olympiádu v Soči, kde se představilo v ledovém korytu hned pět atletů a Američanka Lauryn Williamsová dokonce vybojovala stříbro. "Většina bobistů jsou bývalí sprinteři. Sprint jako takový je totiž výborný základ pro boby," řekl jednatřicetiletý atlet, jehož příběh by rovněž navázal na legendární jamajské bobisty, podle nichž byl natočen film Kokosy na sněhu.

 S nabídkou na boby ho oslovil právník Jiří Šťovíček. "Přišla nabídka, jestli si to nechci zkusit, na což jsem reagoval tak, že bych to rád na 99,9 % vyzkoušel. A kdyby mi šlo a byl bych přínosem, tak bych si i zazávodil," prozradil Svoboda, jehož největším dosavadním úspěchem bylo zlato na halovém mistrovství Evropy v roce 2011 na šedesátce překážek.

 O tom, že to myslí s boby Svoboda skutečně vážně, mluví i fakt, že si již na trenažeru vyzkoušel, jaké je do něj nasednout a rozjet se. "Svezl jsem se ale jen pár metrů na trenažeru. Nebylo to koryto, kde je adrenalin jiný. Je to ale sranda a ani mi to nepřišlo extra těžké. Avšak rozdíl je to dělat profesionálně, nebo přijít se sklouznout jako malý kluk," uvedl.

 Svoboda by si měl v budoucnu vyzkoušet primárně dvojbob, v němž by jel s jednou z největších českých nadějí Dominikem Dvořákem. "Byl bych brzdař, jelikož jsem rychlý. A pokud bych přibral na 105 kilo, jak si přejí kluci, byl bych asi i dobrý. Otázka ale je, jak se s těmi kily běhá," usmál se účastník olympiády v Pekingu 2012.

 Pro Svobodu, který v roce 2013 kvůli problémům s achilovkou dokonce ukončil kariéru a na atletické ovály se vrátil po více než tříleté pauze v roce 2014, však v současnosti zůstává prioritou běh přes překážky, a tak zatím možnost projet se v bobu v ledovém korytu nechává spíše v rovinách teorie. "Nechci teď riskovat. Náhoda umí udělat svoje. Prioritou zůstává atletika a letní olympiáda," dodal směrem k letním Hrám v příštím roce, které se konají v brazilském Riu de Janeiro a kam se chce kvalifikovat.

 Po letní olympiádě se však Svoboda s největší pravděpodobností už vydá na závodní dráhy, kde je teplota o dost nižší. A třeba se mu konečně podaří splnit jedno z velkých přání, zapsat se do historie.


The Ronnie Ash DQ

Bulletin Track and Fields News - The disqualification of Ronnie Ash for a false start in his heat of the 110m Hurdles in Beijing was controversial. Ash disagreed with the decision and lingered on the track arguing with the officials before finally being ushered away. It is not clear whether he asked to run under protest, but if he did, that request was denied.

The IAAF rules are different from USATF's on this point. Under IAAF rules, an athlete should not be allowed to run under protest after a false start is ruled by the starter unless the Referee determines that the information provided by the false start apparatus is “obviously inaccurate”. (Rule 146.4(a)) The rules elsewhere provide that where an IAAF-approved false start control apparatus was used (as it surely was in Beijing), “the evidence of this equipment shall normally be accepted as conclusive by the Referee”. (Rule 162.6, Note iii)

In Ash’s case, the false start control apparatus indicated that he was in motion before the gun was fired. Looking at the wave graph produced by Seiko (below), one can conclude that the information provided by the apparatus was not “obviously inaccurate”. To the contrary, it seems perfectly consistent with what the start officials would have seen. But that does not mean necessarily that the starter was correct in ruling that Ash should be disqualified.

The Seiko wave graph shows that Ash was in motion before the gun was fired. The key question is whether that motion was the commencement of his start. A note to Rule 162.6 provides that “Any motion by an athlete that does not include or result in the athlete’s foot/feet losing contact with the foot plate(s) of the starting blocks, or the athlete’s hand/hands losing contact with the ground, shall not be considered to be the commencement of his start.”

The Seiko graph, of course, does not show when Ash’s hand or foot lost contact with the ground. But apparently the starter thought that the evidence provided by the Start Information System (SIS), together with his visual observations and those of the recaller(s) who fired the recall gun, justified calling it a false start.

Interestingly, in the very next race (the re-run of the same heat without Ash), Petr Svoboda of the Czech Republic, was also disqualified under similar circumstances (see graph below). Although he did not visibly protest his disqualification, his team filed an appeal and the Jury of Appeal overturned the DQ and advanced Svoboda to the semifinals. (This decision did not create additional awkwardness because the track had 9 lanes and only 8 were going to be used for the semis.)

The U.S. team, on the other hand, did not file an appeal. Track & Field News was told that a team official looked at the official video of the start and concluded that there were no grounds for an appeal. We don’t know whether or not the team official saw the wave graph or just the video, which would have shown the same motion that the start officials saw.

What would have happened if the U.S. brought the matter to the Jury of Appeal? That’s not entirely clear. If you compare the wave graphs of Ash and Svoboda, you can see similarities but also differences. In both cases, before the gun was fired, the athlete exerted pressure on the blocks that was consistent with what normally happens at the commencement of a start but was not of the magnitude that would propel the athlete out of the blocks. In both cases, the athlete decreased that pressure before resuming it and increasing it to the level that would inevitably result in a start.

One key difference is that Svoboda’s pressure was actually decreasing when the gun was fired, whereas Ash’s pressure was increasing. Another difference is that Svoboda’s motion pressure went back to the level it had been before he started any motion—actually a bit lower; Ash’s pressure never quite got back to the pre-motion level. Perhaps most significant was the fact that Ash’s early increase in pressure was more pronounced than Svoboda’s and was of noticeably greater duration.

All things considered, it is understandable that the start team saw Ash move and viewed all of his movements as being connected and part of a continuous motion (in effect, a rolling start), thus concluding that his start had indeed commenced before the gun was fired. It would seem to have been harder to reach that conclusion in the Svoboda case, but remember that these motions all occur within a small fraction of a second, and once the start team observed motion, and that motion was confirmed by the false start detection apparatus, it was perhaps easy to reach a quick decision to DQ Czech athlete. Nevertheless, after studying the wave graph, the Jury of Appeal quite reasonably overturned that DQ.

Svoboda’s wave graph more clearly supported a decision to reverse the DQ, but the Jury could have overturned Ash’s DQ as well. They might have found that there was enough evidence that Ash intended to move back into the set position and that he did not benefit from the early motion. In situations like this, Juries will often give the athlete the benefit of the doubt.

Again, since the U.S. team accepted the Referee’s decision, we’ll never know for sure what would have happened if they had taken the matter to the Jury Appael.

Legenda se dočkala!

Prostějovský večerník – Autor: Zdeněk Vysloužil - Devětašedesátý ročník Velké ceny města Prostějova v běhu na 110 metrů překážek, udělal největší radost vítězi prvního ročníku. Legendární atlet Jan Mrázek, jenž zvítězil v prvním ročníku, byl totiž ve svých devadesáti letech osobně přítomen! Bezprostředně po doběhu pak Petru Svobodovi také osobně pogratuloval k prvenství, i novému rekordu mítinku.

Hlavním bodem celého středečního programu, byl mužský závod na 110 metrů překážek. Po tříleté absenci zaviněné těžkým zraněním, se na prostějovský tartan vrátil Petr Svoboda a to se vší slávou. Svůj rekord 13.61, jenž vytvořil při své výhře roku 2010, dokázal vylepšit o dvanáct setin. Hodnota nového rekordu tak zní 13:49! Do oficiálních statistik však tento čas nemůže být zařazen, protože ho dosáhl s nepovolenou podporou větru - 2,9s… „Pomohl mi ´Peny´ (Petr Peňáz), jenž mě dokáže vyhecovat. Zaběhl jsem výborný čas, i když s větrem. On mi hlavně v závěru spíše vadil, žene vás to do překážek. Kdyby foukalo trochu méně, mohl ten čas být ještě lepší,“ vyjevil své pocity bezprostředně po závodu Petr Svoboda.

Největší favorit tak potvrdil papírové předpoklady a potěšil diváky i organizátory super výkonem světového puncu. Druhý doběhl Petr Peňáz, jeho oddílový kolega z Olympu, třetí místo bral Jindřich Večeřa z Olomouce.

 

Dočkal se i Prostějov

Vítěznou radost si mohli užít domácí diváci při rámcových závodech. V juniorské kategorii se těšil z vítězství na 110 metrů překážek talentovaný Jirka Odvářka. Časem 14:82 by obsadil čtvrtou příčku v mužské Velké ceně!

Slabší účast…

Celkově se ale letošní Velká cena zapíše do historie jako jedna z nejslaběji obsazených. Zvláště v ženské kategorii, bylo několik disciplín obsazeno tak, že mezi sebou závodily žákyně, dorostenky a ženy všechny dohromady. „My jsme to letos nijak nehrotili. Příští rok bude jubilejní 70. ročník a plánujeme sezvat všechny historické vítěze a dát celému závodu slavnostní kabát,“ vysvětloval Čečman.

 

Nejhodnotnější výkon

Vedle výše zmíněného ´větrného´ rekordu Petra Svobody, se šéfovi Velké ceny nejvíce líbil mladý Ostravan Lukáš Martiňák. „Ten klučina z Poruby předvedl perfektní výkon. Pokud vydrží, mohl by mít před sebou solidní budoucnost,“ pronesl na závěr Milan Čečman. Martiňák ovládl žákovský běh na 100 metrů překážek v čase 13:86s.

Zajímavost?

Prostějovská Velká cena se v poslední dvacetiletce stala doménou jediného trenéra. Luděk Svoboda, jenž v současnosti trénuje Petra Svobodu a Petra Peňáze s úsměvem dodal: „Moji svěřenci zvítězili v předchozích šestnácti ročnících za sebou. Po dnešku už je to číslovka sedmnáct,“ culil se Luděk Svoboda a dodal: „My bereme Prostějov jako tradici. Panuje tu příjemná atmosféra a vždycky se sem těšíme!“


Svoboda vylepšil rekord Velké ceny

Prostějovský večerník – Autor: Zdeněk Vysloužil - Hlavní hvězdou, která dodala atletické Velké ceně města Prostějova potřebný lesk, se stal podle očekávání Petr SVOBODA. Brzy jedenatřicetiletý atlet, jenž se dokázal před šesti lety vklínit mezi fenomenální překážkáře tmavé pleti a na svém kontě má bronzovou medaili z halového ME nebo finálovou účast na mistrovství světa, se ale jako hvězda vůbec nechoval. Držitel národních rekordů na 110 a 60 metrů překážek se ochotně bavil s každým, kdo jej oslovil, a prostějovský mítink si opravdu užíval.

„Kde jinde doma závodit než v Prostějově na nejstarším republikovém závodu? Žádné peníze mi nestojí za to, abych tu chyběl,“ přiznal sympatie k Velké ceně Petr Svoboda.

* Vrátil jste se po delší době a opět vítězně…

„Tři roky jsem chyběl kvůli zranění. Zrušil jsem účast v Záhřebu a Rovennetu. Já chtěl být v Prostějově!“

* Vylepšil jste i svůj rekord Velké ceny, spokojenost?

„Běžet tu dnes bez ´Penyho´, asi by ten čas nebyl tak dobrý. Já vždycky vítám, když se mnou běží Petr Peňáz nebo Martin Mazáč. Jsem za to vděčný. Ve světě je to jinak, tam si říkám zase já, kam až s nimi vydržím. Doma jsem rád, když mě kluci hecnou.“

* Čas 13.49, i když s větrem, potěší, ne?

„Ano, jsem za něj rád. Je to výborný čas. K tomu větru asi tolik, on byl spíše nepříjemný. Dostává to člověka blíže k překážkám a hrozí srážka. Myslím si, že kdyby foukalo méně, byl by čas ještě o trochu lepší.“

* Kam míříte z Prostějova?

„Mám v plánu mítink ve Varšavě. Měli by tam být Robles nebo Oliver. Běhají časy okolo 13.40, tak to značí, že Svoboda má formu. (smích) Pojedu je tam potrápit!“

* Zmiňujete světová esa. Berete Varšavu jako odvetu za světový šampionát?

„Po příjezdu do Pekingu jsem měl čtyři dny zánět průdušek. Píchali do mě kalciovky, abych se probral a vrátil zpátky. Po těch čtyřech dnech jsem byl ale tak oslabený, že jsem něco snědl a tři dny strávil na záchodě… Zhubnul jsem tři až čtyři kila čistě jen svalové hmoty. Takže to už bylo spíše ve hvězdách, jak to dopadne. Nečekal jsem už prakticky nic.“

* V rozběhu vás navíc hodně rozčílil diskvalifikovaný Američan…

„Hodně jsem vybouchnul. Já vyběhl dobře a … Nikdy v historii se nestalo, že by někdo něco uhádal na stadionu. Maximálně dodatečně po protestu, jako se to podařilo mně. Dělat tam ale takové cavyky a k ničemu... Stejně ho poslali pryč. Já odešel bez keců a dohadovali jsme se až potom.“

* Celkově vnímáte letošní sezónu jak?

„Nic, moc! Čekám, až budu dva roky v kuse zdravý. Potřebuji udělat pořádnou přípravu, aby tělo přešlo na jiný level. Vrátil jsem se po třech a půl letech a pořád to šijeme závod od závodu. Teď jsme trochu potrénovali a je to poznat. Mrzí mě, že už končí sezóna. Cítím, že jsem se vyběhal teprve teď. Přál jsem si zakončit sezónu časem pod 13:40, ale zatím se nepodařilo.“

* Vy jste s úsměvem panu Mrázkovi říkal, že se nic neděje, že je Rio až příští rok. Je to velká výzva?

„Obrovská! Bude to asi moje poslední olympiáda. Říkám asi ale, že například Collins běhá světové výkony v osmatřiceti… U těch černochů je to ale jinak. (smích) Já pojedu do olympiády v Riu připravený na sto procent. Je potřeba se udržet zdravý a vyběhat se. Musím se dostat na čas okolo 13,3, abych tam měl co dělat.“

* Jak moc bylo složité se po tak těžkém zranění vrátit zpátky? Věřil jste, že to dokážete?

„To byl jediný důvod, kvůli kterému jsem se vrátil. Věřil jsem pořád, že na to mám. Nevím, jestli to má každý, ale já v sobě pořád měl něco, že pokud budu zdravý, vrátím se a bude to dobré. Jsou tréninky, kdy cítím Petra Svobodu z roku 2010. Cítím tu vnitřní sílu, jen je potřeba zůstat zdravý!“

* Když tedy olympiáda dobře dopadne, budete slavný. Přijedete pak i do Prostějova na takový v uvozovkách pouťák?

„Já jsem připravený po olympiádě ještě rok, dva závodit. Pokud ale nebude třeba finále Diamantové ligy a já tam budu, tak mě nic neodradí od toho, abych vynechal Velkou cenu. Myslím, že na světě neexistuje mítink, který by mě donutil Prostějov vynechat!“

* Vraťme se k tomu nešťastnému zranění…

„Nazval bych to atletickou smrtí. Od Paříže (2011 HME zlatá medaile pozn. red.), mě začala bolet pata a už jsem do závodu nenastoupil. Ještě jsem absolvoval soustředění, kde jsem běhal a dokonce si dělal i osobáky. Pak mě ale začala bolet pata a všichni fyzioterapeut i masér, mi říkali, že se jedná o odraženou patu, což se poznává těžko.“

* Co to nakonec vlastně bylo?

„Zánět úponu, jenž se mi utrhl a nastartoval vlastně všechny problémy. Přetěžoval jsem pravou nohu a už to jelo. Nevydržela to achilovka na druhé noze. Měl jsem pocit, jako by se proti mně vše spiklo.“

* První operace nepomohla? 

„Přesně tak. Přitom mělo jít o jednoduchý zákrok. Po šesti týdnech jsem začal chodit, následně i vyklusávat. Cítil jsem však stále bolest, vůbec se to nelepšilo. Čekala mě tak druhá operace, která odhalila kalcifikát, jenž musel být oškrábán. Následovala třetí operace, dostal jsem homeopatika.“

* Co následovalo?

(smutný úsměv) „Při třetím zákroku, se mi do těla dostala infekce - zlatý stafylokok. Byla tedy nutná drenáž a cítil jsem se pod psa. Hlavou se mi honily myšlenky, jestli budu vůbec chodit, hrozila totiž i amputace.“

* Dlouhodobá rekonvalescence a nečinnost vás žraly?

„Odporný pocit, moc se to nedá vyjádřit. Každý sportovec, jenž prodělal nějaké těžké zranění, ví, o čem mluvím. Nikomu bych to nepřál.“

* Vrátil jste se v loňském roce a hned jste se zařadil do širší světové špičky. Znamená to, že jste fit?

„Vypadá to, že ano. Achillovky sice sem tam pobolívají, ale není to nic drastického.“

* Dokázal jste se kvalifikovat i na mistrovství světa, forma roste?

„Já byl přesvědčen, že limit dám. Cítil jsem se dobře už na republice, ve Francii, kde jsem zaběhl v červenci 13,44, pak ze mě spadlo obrovské závaží. Svoboda je zkrátka zpátky a bude se s ním muset znovu počítat.“

PETR SVOBODA
* narodil se 10. října 1984 v Třebíči

* pochází z Budišova

* v atletice začínal jako sprinter a dálkař, věnoval se i vícebojům

* držitel českého rekordu v běhu na 110 metrů překážek - 13.27s, a 60m překážek v hale 7.44s

* Halový mistr Evropy z roku 2011 v Paříži, v roce 2009 získal na halovém ME bronzovou medaili v běhu na 60m překážek, 6. místo na MS v roce 2009, 5. místo na HMS v roce 2010, 6. místo na MS v roce 2010, 5. místo na ME v roce 2015 a 8. místo na HME v letošním roce v Praze

* Zajímavost: Vleklé zranění paty a opakované operace mu přerušily kariéru na tři a půl roku. Hlavou se mu honily myšlenky na ukončení aktivní činnosti, rozhodl se však pokračovat dál. Hlavní motivací je pro něj olympiáda v Rio de Janeiro.

 

Rekord v ohrožení

Prostějovský večerník - Autor: Jiří Možný - Rekord mítinku je v ohrožení, také devětašedesátý ročník Velké ceny města Prostějova v běhu na 110 metrů překážek mužů totiž přilákat na Hanou hvězdnou domácí sestavu. Už tuto středu odpoledne se na školním stadionu Reálného gymnázia představí celkem pět finalistů červnového mistrovství

republiky včetně šampiona a nedávného semifinalisty světového šampionátu v čínském Pekingu Petra Svobody. Vyjde-li počasí, lze tak i v netradičním termínu očekávat časy hluboko pod čtrnáct sekund. Aktuálně nejhodnotnějším výkonem je čas Petra Svobody 13,61 sekundy z roku 2010, ve finále domácího mistrovství ale v Plzni běžel za 13,54 sekundy a jeho osobní rekord je ještě o téměř tři desetiny lepší.

Je tomu již osmašedesát let, co časem 15,7 sekundy triumfoval Jan Mrázek v historicky prvním ročníku Velké ceny města Prostějova v běhu na 110 metrů překážek mužů. Celkově sedminásobný vítěz mítinku tak stanovil základní čas, jejž se v necelých sedm desetiletí

podařilo zlepšit o více než dvě sekundy. Další příležitost k překonání historického maxima dostane česká překážkářská špička již tuto středu od 17:00 hodin, to se na školním stadionu Reálného gymnázia Prostějov uskuteční v pořadí devětašedesáté pokračování této oblíbené

akce. A na Hanou se i v letošním roce sjede řada zvučných jmen. Tím nejvýraznějším, které přijalo pozvání pořádajícího AC Prostějov, je český rekordman, úřadující republikový šampion i účastník nedávného mistrovství světa Petr Svoboda. Hlavním vyzyvatelem úspěšného bojovníka s řadou zdravotním trablů bude Petr Peňáz, jemuž se loni podařilo získat druhé prvenství.

Součástí středeční akce je i již šestadvacátý ročník memoriálu Dr. Eduarda Rozbořila v hodu oštěpem, na malé ceny se vydají dorostenci, starší žáci a mladší žáci ve svých překážkových distancích.

Petr Svoboda vyzva obhájce vítěztsví Petra Peňáze

Tuto středu opět dostane prostor atletika. V rámci tradičního podniku se každoročně vydá na Hanou hned několik českých reprezentantů, aby místním fajnšmekrům předvedli nad překážky či v hodu oštěpem parádní podívanou.

„To nejlepší si necháváme až na příští rok, kdy se bude konat jubilejní sedmdesátý ročník, ale i letos přicestuje velice kvalitní sestava. Nejen Petr Svoboda, ale i první muž loňska a celkově již dvojnásobný vítěz Petr Peňáz, přicestují i závodníci z Brna či Olomouce,“ těší se na kvalitní podívanou ředitel závodu a předseda pořádajícího AC Prostějov Milan Čečman.

A bude se na co dívat i v doprovodných závodech. Memoriálu Dr. Eduarda Rozbořila se sice pravděpodobně nezúčastní loňský vítěz a hodem dlouhým 81,55 metru rovněž rekordman mítinku Vítězslav Veselý, na startu by ale měl druhý muž posledního ročníku a také letošního domácího mistrovství Jan Jílek, jenž na západě Čech atakoval hranici 78 metrů a letos dokázal již několikrát
tuto vzdálenost překonat. Vedle „stodesítky“ a oštěpu mužů se pak diváci i závodníci ještě mohou těšit na malé ceny dorostenců na 110 metrů překážek, starších žáků na 100 metrů překážek a mladších žáků na 60 metrů překážek, stejně tak se ke startu připraví oštěpařky, dálkaři a dálkařky, výškaři a výškařky.

„Osm drah máme nachystáno a největší domácí nadějí by měl být Jiří Odvářka, čtvrtý muž juniorského mistrovství republiky. Pravděpodobně tak letos zařadíme i tuto kategorii, v Jablonci se mu nedávno podařilo vyhrát. A na startu budou i naše medailistky z olympiády dětí a mládeže. Věřím, že dorazí i hodně závodníků z okolních klubů,“ zve Milan Čečman na tradiční místo posledních let.


Zazářil Svoboda

www.deník.cz – Autor: ČTK - Praha - Muži Dukly Praha a ženy USK Praha jasně obhájili tituly mistrů České republiky atletických družstev. Dukla vybojovala už 55. vítězství v nejvyšší tuzemské soutěži v historii před Pardubicemi a Vítkovicemi, za USK při jeho 25. triumfu skončily Olymp Praha a Olymp Brno.

O nejkvalitnější výkon týmového šampionátu se postaral v běhu na 110 metrů překážek Petr Svoboda, který vyhrál v protivětru za 13,60 sekundy. "Musím říct, že jsem dnes takový výkon nečekal, protože je zima, docela fouká, takže jsem příjemně překvapený," řekl Svoboda, kterého čekají letos ještě dva závody.

Tři vítězství si připsal Pavel Maslák, který ovládl běhy na 200 i 400 metrů a pomohl Dukle k vítězství ve sprinterské štafetě. Na čtyřstovce se viditelně šetřil, až když ho v cílové rovince dobíhal Jan Tesař, bez problémů zrychlil a vyhrál. "Je jasné, jak je konec sezony, že už ty časy tak dobré nebudou," komentoval Maslák průměrné výkony.

Hod oštěpem vyhrál podle očekávání Jakub Vadlejch z pražské Dukly (76,88), chyběl mu ale největší soupeř Vítězslav Veselý, jenž léčí zraněná záda. Na Julisce nezávodily ani čerstvé vítězky Diamantové ligy Barbora Špotáková a Zuzana Hejnová, a to i proto, že Dukla Praha nemá mezi ženami zástupce v extralize.

A Petrovo hodnocení po závodě z www.Atletika.cz - https://www.youtube.com/watch?v=Z3Mpeb1AJmM&feature=youtu.be.

Mistrovství ČR družstev v atletice v Praze:

Celkově:

Muži: 1. Dukla Praha 207 b., 2. Hvězda Pardubice 164, 3. Vítkovice 144,5, 4. TEPO Kladno 128,5, 5. Univerzita Brno 126, 6. Olymp Praha 125, 7. Slavia Praha 110, 8. Nové Město nad Metují 50,00, 9. AK Olomouc 50, 10. AK Bílina 15.


Zůstaly stát jen dvě…

 

Deník SPORT – Autor: Martin Hašek – Peking - Přes šťastný vývoj patálie kolem ulitého startu v rozběhu nakonec mistrovství světa pro Petra Svobodu neskončilo nijak zářivě. Reprezentant na 110 metrů překážek vypadl v semifinále průměrným časem 13,67 sekundy poté, co se na trati dostal do kontaktu s Brazilcem Joaem Vitorem de Oliveirou.

Běžel, jako když se kácejí třísky. Petr Svoboda ve svém semifinálovém běhu v Ptačím hnízdě narazil do devíti z deseti překážek, hned osm z nich se skácelo k zemi.

„Ne-li deset z deseti…“ ulevil si Svoboda. „Nevím, jestli to šlo vidět, ale asi na třetí, čtvrté překážce jsem dostal loket od Brazilce de Oliveiry. Jsem aspoň rád, že když jsme doběhli, tak se mi tam několikrát omlouval. Člověk se dostane mírně dolů, snaží se to rvát, vrátit se do závodu a nejde. Ale nevyčítám mu to, to se stává.“

Svoboda tak z Pekingu pojede po hodně problematickém šampionátu, který byl přitom jeho globálním comebackem po šesti letech. Ve středečním rozběhu byl nejdřív vyřazen pro údajný ulitý start, ale nakonec byl po protestu české výpravy doplněn do semifinále. V semifinále běžel čas 13,67 sekundy, o šest setin horší než poslední postupový čas z rozběhu.

„Beru to, stává se to, jsou to překážky, když nepřekáží překážka, překáží soupeř vedle,“ říká Svoboda. „Jen smůla, že se mi tu dějí takové věci. Ale není to výmluva, zkazil jsem už náběh na první, kdy jsem v tom seděl. Rozhodně je to pokažený šampionát.“

Kauza Svobodova ulitého startu žila v diskuzích na internetu, do jedné z nich pak Svoboda napsal svojí vlastní reakci.

„Včera jsem těm úžasným, co píšou na diskuse, odepsal článek. Já vím, že je to menšina. Ale každý atlet, který to pokazí, má černé svědomí a dívá se do toho, aspoň orientačně,“ říká Svoboda.

Halový mistr Evropy z roku 2011 se po dlouhodobém zranění druhý rok dostává na bývalou cestu elitního světového překážkáře, který snil o tom, že jako první běloch pokoří hranici 13 sekund.

„Tehdy jsem měl za sebou třeba čtyři sezony, kdy jsem byl relativně zdravý. Na to se líp navazuje, než když teď z něčeho upletete bič a další den jsem si myslel, že budu běhat české rekordy,“ připomíná Svoboda svou loňskou finálovou účast na ME v Curychu jen pár týdnů poté, co se po třech a půl letech vrátil k závodům.

„Cítím se skvěle, akorát asi nemám po tom návratu hlavu připravenou takový závod,“ přemítá Svoboda. „V Curychu se mi povedlo něco zázračného, tady bych to chtěl najednou vylepšovat a nemám za sebou třeba aspoň tři roky v kuse tréninků, závodů, soustředění.“

Jeho dalším cílem bude příští neděli finále extraligy v Praze na Julisce, kde chce útočit na svůj pět let starý národní rekord 13,27 sekundy.

„Na Julisce se běhá velice dobře, rychle. Otázka je, jak se poperu s aklimatizací. Ale když jsem si včera myslel, že jsem vypadl, první, co jsem řekl trenérovi, bylo: Jdeme na trénink a jdeme zaběhnout český rekord na Julisce,“ líčí Svoboda. „Ale spíš bych se chtěl ustálit. A ne, že se na rozcvičováku budu cítit, že poběžím 13,30 a poběžím 13,67…“

 


Je to hop, nebo trop

Český rozhlas – Peking - Atlet Petr Svoboda běžel po šesti letech závod na mistrovství světa. Důvodem byly zdravotní problémy a také diskvalifikace z rozběhu na šampionátu v Pekingu kvůli ulitému startu a následný úspěšný protest české výpravy.

„Určitě bych si raději zaběhl rozběh a kvalifikoval se normálně, než abych tady pak dvě hodiny stepoval a čekal, jestli náhodou po protestu nepoběžím úplně sám,“ vyprávěl problémy při diskvalifikaci Svoboda. 

Jak probíhal semifinálový závod? 

„Výkon ovlivnila kolize na čtvrté překážce, kdy jsem dostal loket od Brazilce, který se mi alespoň následně omluvil. Chápu to, stává se to a člověk to neovlivní. Děláme překážky, u kterých ke kolizím dochází"

Mohl být výsledek poznamenaný i tím, že jste se vrátil po šesti letech na světový šampionát? 

„Samozřejmě. Už je to sice rok a půl, co pořádně běhám, ale pořád se snažím najít techniku a dravost, co jsem dříve míval. Dokud nenajdu styl, co jsem míval, tak to bude pořád hop nebo trop. Tři a půl roku sezení doma na zadku poznamená každého.“ 

Hodně se o vašich problémech mluvilo, málem jste přišel o nohu. Stál návrat za to? 

„Rozhodně to za to stálo! Kolikrát jsem doma seděl s hlavou v dlaních a měl slzy v očích a bůh ví, co se mi honilo hlavou. Ani si to nechci pamatovat. Pak jsem si přečetl, že jsem zraněný a nikdo neví, jestli se vrátím, a přečetl jsem pár diskusí… Pak není větší motivace než se vrátit a zavřít těmto lidem klapačku. Stálo to za, každý den strávený na závodech a na tartanu za to stál.“ 

 


Strana 5 z 67První   Předchozí   1  2  3  4  [5]  6  7  8  9  10  Další   Poslední