Napsali o nás

Publicita v denním tisku je velmi důležitá a tak Vám přinášíme vybrané články, které se o naší skupině v posledních letech objevily. Některé články nemůžeme na našich stránkách uvést, protože na ně platí autorská práva a lze je uveřejnit na jiných webech pouze se souhlasem vydavatele. Uvádíme pouze delší rozhovory s členy skupiny, nebo články týkající se celé tréninkové skupiny.

Rozdílné cesty, stejný cíl

www.atletika.cz – Autor: Petr Jelínek - V centru Prahy na klinice Endala, která se stará o některé naše reprezentanty proběhlo setkání se třemi našimi elitními atlety. Denisa Rosolová, Adam Sebastian Helcelet a Petr Svoboda se nám svěřili, v jakém jsou naladění před MS.

Mezi širší okruh favoritek v závodě na 400 metrů překážek patří rozhodně stříbrná medailistka z ME v Helsinkách Denisa Rosolová, která naposledy testovala formu na mítinku v Polsku. S časem 55.82 však příliš spokojená nebyla. "Doufala jsem, že ve Štětíně to konečně prolomín, ale nezadařilo se. Ani podmínky nebyly zrovna ideální. V první stovce nám foukal silný protivítr. Je to škoda, protože tréninkové časy byly dobré. Tam běhám mnohem uvolněněji a tím pádem i rychleji." zhodnotila možnou příčinu, proč se jí letos nedaří úplně podle jejích představ. Věří však v lepší zítřky. "Letos jsem si řekla, že už musím stáhnout časy k osobáku, ale asi jsem se k tomu až příliš upínala a to bylo svazující. Chci opět získat radost ze závodění. Do Pekingu si to pojedu hlavně užít a snad to ze mě opadne," řekla svěřenkyně trenérky Martiny Blažkové. 

Denisa byla také dodatečně nominována na hladké čtvrtce. "To pozvání sice potěší, ale tam bych neměla šanci na nějaký úspěch." Bude tedy startovat na své hlavní disciplíně. Na návrat do Pekingu se těší. "Minule mi to tam příliš nevyšlo. Na olympiádě v roce 2008 jsem šla víceboj, ale nakonec jsem odběhla pouze úvodní stovku překážek a z boje mě vyřadilo poranění kolene. Na návrat do "ptačího hnízda" se těším. Asijští fanoušci jsou výborní, protože fandí každému. Navíc je to velký stadion, který má devět drah, tím pádem by nemělo hrozit, že někdo dostane první dráhu, což bývá velmi nepříjemné. Já ráda závodím na velkých stadionech." Okruh favoritek je dle naší překážkářky široký. "Soutěž bude hodně otevřená. Letos se neběhá až tak rychle. Uvidíme, co předvede Jamajčanka Spencerová, která se připravovala doma a nezávodila. Jsem zvědavá, jak se popasuje s tříkolovou soutěží Danka Petersenová. Na finále bude potřeba běžet pod 55 vteřin. Někdy stačí jeden závod, člověk se chytne a pak to jde úplně jinak. Tak snad to bude právě ten v Pekingu. Příprava proběhla bez zranění a cítím se dobře. Teď už jen správně doladit formu," neskrývala optimismus. 

Překážkář Petr Svododa má v Pekingu rozhodně na co navazovat. "Já mám na olympiádu v Číně úžasné vzpomínky. Byla tam naprosto skvělá atmosféra a perfektní organizace. Pro mě to byl největší závod mé dosavadní kariéry. Myslím, že z tohoto hlediska je to pro budoucí kandidáty na pořádání velkých akci jen těžko dosažitelné." Před největší atletickou událostí roku se Petr cítí dobře připraven. "Absolvoval jsem dvě soustředění na Kanárech. Dokonce jsme odtrénovali i některé věci, o kterých jsme ani neuvažovali, že uděláme. Během léta jsem měl menší problém s tříslem, ale to už je pryč. Operovaná noha mě už naštěstí vůbec nebolí. Spíš mě občas trochu zlobí ta druhá, kterou jsem tři roky přetěžoval. Ale to jsou jen malé bolístky." Na nadcházející MS je velmi dobře naladěn. "Do Pekingu si jedu ten závod užit. Má to být čtyřkolová soutěž, pokud se nic nezmění. Rád bych napodobil Curych. Třeba to nevýjde na finále, ale chci se vrátit hlavně spokojený sám se sebou a abych odzávodil důstojně. Je to první start na MS po zranění. Chci zaběhnout pod 13.35. To místo je rozhodně motivující. Atmosféra bude určitě opět úžasná," uvedl svěřenec Ludvíka Svobody. 


Soupeřů je megamoc

www.idnes.cz – Autor: Tomáš Macek - V srpnu 2008 závodil v Pekingu na olympijských hrách a postoupil do semifinále. Nyní se překážkář Petr Svoboda do čínské metropole vrací na mistrovství světa.

A mezitím, mezi cestami do Číny...

Prakticky už ukončil kariéru.

Rozsáhlý zánět v oblasti pravé achilovky způsobil destrukci tkání, mohl přijít o nohu.

„Ale pak jsem se zázračně uzdravil,“ vzpomíná třicetiletý atlet z Budišova. „Teď mě najednou ta operovaná a skoro až amputovaná noha vůbec nezlobí. Když už mám občas problémy s achilovkou, tak většinou s tou druhou, kterou jsem tři roky přetěžoval.“

Od loňska opět závodí, letos má v sezoně na kontě čas 13,44. Ten by papírově nemusel stačit na šampionátu ani na semifinále. Dávno se však naučil, že tabulky na šampionátech neplatí. „Už v Čechách teď zapálím doutnák a budu doufat, že to bouchne až v Pekingu. Pokusím se o další zázrak,“ motivuje se jako vždy vzletnými slovy.

Tak to má rád, tak to potřebuje.

„Vždy si na sebe upletu bič tím, že vyhlásím útok na nějaký velký výkon. Já tenhle adrenalin a až bláhové sny potřebuju. A když se to pak nepovede, žít s tím umím.“

Ani myšlenky na překonání vlastního českého rekordu 13,27 z roku 2010 dosud z hlavy nevypustil: „Ještě jednou bych ho rád zlepšil, třeba jen o dvě setinky.“

Skutečnost, že se dnes vydává právě do Pekingu, v něm rozdmýchává další mocné síly. „Kromě Česka bych těžko hledal místo, kde bych závodil raději. Lepší atmosféru než v Pekingu na olympiádě už nikde nemohu zažít, to nic netrumfne,“ je přesvědčen.

Rozběh tehdy běžel i s domácím Wei Jim. „Když ho představili, tak si 80 tisíc lidí stouplo a řvalo jak blázen. Já z toho uvnitř celý vibroval, no nádhera. A těch 80 tisíc lidí fandilo všem, i když tomu kolikrát nerozuměli. Taková atmosféra vás může namotivovat tolik, že ubere z vašeho času až desetinu.“

Sdílení atmosféry okamžiku s desetitisíci diváky pro Svobodu hodně znamená. Stejně tak chce sdílet i radost za cílem. „Nechápu sportovce, kteří odbudou dítě čekající na autogram, že na ně nemají čas. To dítě tam stojí, je celé natěšené a chce jen pět vteřin vašeho času. Přitom kdybychom tu závodili sami, taky z toho nemáme radost.“

Podobně jako o atmosféře her v Pekingu hovoří rovněž o jejich organizaci. Tehdy nastavená laťka je podle něj nepřekonatelná. „Tam byl strašný počet dobrovolníků, i když asi nikdo z nich nebyl dobrovolník. Ale zázemí fungovalo dokonale. Ani jste se nemohli ztratit, protože jakmile jste jen chvilku tápali, hned se vám snažili pomoci. Autobusy jezdily na minutu přesně, bezpečnost byla super a lékařská podpora stejně tak, postarali se vám o každé bebíčko.“ Loňský návrat do závodů po tříleté odmlce oslavil pátým místem na mistrovství Evropy v Curychu: „Což byl megazázrak. Třeba ho napodobím. I když soupeřů je megamoc.“

Přípravu letos zvládl bez zdravotních komplikací, ale sezonu si pak přece jen zkomplikoval. „Do dráhy mi vlítlo malé dítě, tak abych ho nezmrzačil, uhnul jsem a natrhnul si tříslo. Ale to je dávno pryč. Teď už tělo jen vytuňuju.“

Hranicí spokojenosti, kterou si sám pro sebe vytyčil, je v Pekingu semifinále. Jen si netroufne tipovat čas, který na něj bude potřeba.

Na minulém šampionátu v Tegu, kde kvůli zranění chyběl, na semifinále stačil i výkon 13,51 – a do finále se postupovalo za 13,44.

„Chtělo by to, abych v Pekingu běžel pod 13,35, abychom já i trenér byli spokojení. Pokud vydržím zdravý, půjde o sílu vůle.“

A když už by byl v semifinále...

„Tak by se postup do finále stal splněním snu, druhým Curychem a stvrzením mého comebacku k atletice.“


Chce minimálně do semifinále

Radiožurnál –Rozhovor s Petrem Svobodou před odletem do Pekingu na MS - Atlet Petr Svoboda se chystá na své první mistrovství světa po těžkých zdravotních problémech. Naposledy změřil český překážkář síly na této akci s absolutní elitou před šesti lety. Mezitím málem přišel kvůli hnisající achilovce o nohu, ale stihl také velký návrat. A stejně jako dřív, ani směrem k Pekingu si nedává malé cíle. Svoboda se i přes horší postavení v aktuálních světových tabulkách chce přiblížit velkému úspěchu z šampionátu v Berlíně, kde před šesti lety skončil v běhu na 110 metrů překážek šestý. 

Sám moc dobře ví, že jeho soupeři - zvlášť trio nejlepších Američanů - jsou na tom skvěle a blížící se šampionát v něm vyvolává zvláštní pocity.  Překážkář Petr Svoboda se na mistrovství světa v Pekingu těší, záměrně si dává vyšší cíl.

„Probudilo to ve mně obrovský strach z toho, že tohle bude pořádné měření sil se světovou špičkou. Na Evropě jsem měl strach, že budu tím podprůměrným překážkářem, teď se to může na mistrovství světa stát skutečností,“ uvědomuje si Svoboda. „Je to ale takový můj bič: Peťane, probudit se, bojovat a jít minimálně do semifinále,“ věří český sprinter, který v době, kdy ho netrápily zdravotní problémy, dokázal prohánět i borce ze Spojených států a Karibiku. 

I proto se jeho slovům o minimálně semifinálové účasti nemůžeme divit, přestože je v neredukovaných tabulkách až 39. 

„Minimálně říkám schválně, není to tak, že bych byl velkohubý. Měl jsem to tak vždycky. Chci si dát větší cíl a jít tvrdě za ním, i přes bolest,“ zdůraznil třicetiletý atlet.

"Podařilo se mi to jak v Curychu, tak i v Praze, kde jsem se dohrabal do finále,“ připomněl dva evropské šampionáty – venkovní a halové - na kterých se dokázal probojovat do bojů o medaile. 

Přestože se Svoboda dokázal až obdivuhodně vrátit, stálé mu k formě z roku 2010 něco chybí. Sám věřil, že letos pojede do Pekingu s rychlejším časem než 13,44 sekundy. 

„Čas dobrý, ale kdybych byl v první osmnáctce šestnáctce, tak by se s tím dalo jinak bojovat. Může někdo něco pokazit, rázem může být člověk v první osmičce, ani neví jak,“ popisuje hlavně psychologickou výhodu vstupního rychlého času rodák z Třebíče. 

Na Peking Svoboda vzpomíná rád 

Na světovém šampionátu, který v Pekingu začne 22. srpna, by se rád přiblížil svému pět let starému národnímu rekordu 13,27 sekundy. 

Ke kvalitnímu výkonu by mu mohly pomoct zkušenosti z Ptačího hnízda z olympijských her v roce 2008. Tehdy prošel v Pekingu až do semifinále. 

„Je na co se těšit. Prostředí i organizace najednou posune psychiku na jiný level. Mám na to hrozně krásné vzpomínky na stadion, zázemí a všechno kolem,“ dodává s optimismem český rekordman v běhu na 110 metrů překážek Petr Svoboda. 


Vrchol obstarali překážkáři

Táborský deník - Autor. Pavel Šácha - Královna sportů zanechala v úterý na táborském bitevním poli nesmazatelnou stopu kvality a atletické krásy. V 54. ročníku Velké ceny Tábora nebyla nouze o skvělé výkony v podání českých i zahraničních závodníků a přítomní diváci se fantasticky baviliSvé padesáté čtvrté narozeniny oslavil tradiční táborský mítink ve velkolepé formě. Nový rekord Memoriálu Ing. Jana Pána v běhu na 800 metrů, splněné limity pro mistrovství světa v Pekingu a další vynikající výkony umocnily skvělý zvuk atletické značky Made in Tábor.

Jedním z nezapomenutelných momentů letošního mítinku se stal průběh memoriálové mužské půlky. Český reprezentant Jakub Holuša sliboval útok na rekord stadionu Míru a podařilo se! Závodník, který už je nyní doma spíš na patnáctistovce, zvládl závod na 800 metrů v čase 1:45,83 min a rozjásal fantastické táborské publikum. Pocity zklamání naopak prožívala vítězka ženského závodu Lenka Masná. Limit pro účast na mistrovství světa si z Tábora neodvezla a příležitostí, kterak ho dosáhnout, ubývá. Jediné, co může českou reprezentantku těšit, je skalp někdejší mistryně světa Caster Semenayové z Jihoafrické republiky, která u Jordánu marně naháněla stejnou kořist.

S nepořízenou odcestoval z Tábora také čtvrtkař Jan Tesař. Napoprvé ulil start a rozhněvaně opustil tartan v domnění, že pro něj závod skončil, Po přezkoumání ho rozhodčí s napomenutím na start opět pustili, ale limit 45,50 s. zůstal v nedohlednu.

Očekávanou bitvu dvou nejlepších českých borců současnosti nabídla mužská tyčka. Vítězně z něj tentokrát vyšel český rekordman Michal Balner, jenž překonal 571 cm a později marně útočil na rekord stadionu Míru na výšce 577 cm. Jan Kudlička se tentokrát musel smířit s výkonem 541 cm.

Jedním z hrdinů úterního atletického svátku se stal polský výškař Sylwester Bednarek. Ohlášený útok na limit pro Peking mu vyšel posledním pokusem na výšce 233 centimetrů a jeho radost neznala mezí.

Vrcholné představení letošní Velké ceny Tábora se narodilo už téměř za soumraku. Jeho aktéry se staly aktéři běhu na 110 metrů překážek. V cíli se z prvenství radoval Američan Jeff Porter před tuzemskou osobností táborského podniku Petrem Svobodou a brazilským závodníkem Joao Oliveirou. Posledně jmenovaný zřejmě na start u Jordánu hned tak nezapomene. Když se dozvěděl svůj výsledný čas 13,48 s., bezmocně padl na kolena, neboť mu o jedinou setinu sekundy utekl limit pro světový šampionát. O pár desítek vteřin později se ovšem proměnil v nejšťastnějšího muže na atletické planetě. Přezkoumání cílové kamery ukrojilo z jeho výkonu právě onu jedinou setinu a na ploše stadionu Míru vypukl nefalšovaný brazilský karneval; k němuž si Joao Oliveira přizval právě Petra Svobodu.

Symbolickou tečku za skvělým atletickým kláním v Táboře udělalo finále hladké stovky mužů. Americký sprinter Joe Morris v něm časem 10,26 s. vyrovnal rekord stadionu, který má v držení Lukáš Milo.

Opět výteční táborští diváci se během úterního podvečera pokochali i celou řadou dalších výkonů v podání českých i zahraničních reprezentantů. Jejich přízně se těšily také četné starty táborských závodníků, kteří ve vynikající konkurenci sbírali cenné ostruhy. 

Podtrženo, sečteno – město nad Jordánem prožilo další velkolepý atletický svátek. Stal se tou nejlepší reklamou pro příští rok a republikový šampionát, který se uskuteční právě v Táboře.


Hrozba neúspěchu je pro něj bičem

Deník Právo – Autor: Michal Osoba - Doufal, že na mistrovství světa do Pekingu pojede v lepší pozici, s časem, který soupeřům nažene víc respektu. Jenže výkon 13,44 s, kterým se ve francouzském Sotteville do čínské metropole nominoval, už překážkář Petr Svoboda v dalších závodech nevylepšil, a tak se v redukovaném pořadí pohybuje na konci třetí desítky světové překážkářské elity.

I proto je proti svým tradičně optimistickým plánům tentokrát spíše opatrný. „Říkám, že chci jít minimálně do semifinále. Abych nebyl velkohubý,“ hlásí třicetiletý překážkář, jenž se na světovém šampionátu představí po šesti letech vyplněných titulem halového mistra Evropy, ale i vleklými zdravotními potížemi.

Achilovka pobolívá

Zcela fit není ani v těchto dnech, pobolívá ho achilovka. „Ta neoperovaná,“ upřesňuje. „Hrozně mě zajímá, kolik zaběhnu, když budu v pohodě,“ posteskne si svěřenec Luďka Svobody. „Absolvoval jsem léčebnou kúru u doktora Nedělky, pomohli mi i v Endale, tak snad by trénink neměl být výrazně ovlivněn,“ doufá na startu závěrečné přípravy.

Teď ještě vyladit hlavu… „Před závodem si občas připadám, jako by mi bylo dvacet,“ říká překážkář a na mysli má spíše než tělesnou schránku svoji psychiku. „Pořád mám trochu strach z poměření se světovou elitou. Tady byl šestý z amerického šampionátu Jeff Porter a vychutnal si nás, v Pekingu bude první jejich trojka,“ připomínal po mítinku v Táboře.

„Měl jsem strach před Evropou, že budu podprůměrný překážkář, teď se to může stát na mistrovství světa,“ připouští Svoboda, jenž po svém návratu prošel do finále loňského ME v Curychu i halového šampionátu v Praze. „Ale pro mě je to zároveň takový bič, abych se probudil, bojoval a šel za svým třeba i přes bolest.“


… a je tu rychlá dráha

Táborský deník – Autor: Pavel Šácha - Táborský atletický stadion Míru a nejvýraznější český překážkář Petr Svoboda spolu v minulých letech uzavřely pevné pouto, a tak není divu, že se někdejší halový mistr Evropy chystá i na letošní Velkou cenu Tábora. Ta se za přítomnosti předních českých i zahraničních atletů uskuteční už v úterý 28. července od 16 hodin. 

Chvíli to přitom vypadalo, že bude Petr Svoboda nucen své spojení s Táborem a atletickou kariérou obecně předčasně ukončit. Jednatřicetiletý sprinter málem přišel kvůli zranění achillovky o nohu a na spadnutí byl pořádně hořký konec jeho kariéry. Nakonec se ale díky své ohromné vůli dokázal k atletice vrátit a loni - poté co právě v Táboře splnil požadovaný limit - se znovu objevil i na vrcholné zahraniční scéně při mistrovství Evropy v Curychu. Jeho patálie ovšem nekončily. Letos měl problémy s kolenem, trápily ho průdušky, a nakonec se ozvala i namožená třísla.

Zdravotní problémy si vás zdá se hodně oblíbily. Kdy jste se naposledy cítil fit a nic vás nebolelo?

"Pravdou je, že zranění si mě vyhledávají docela často. V sezoně 2011 jsem byl ale po cleou dobu zdravý, a to se samozřejmě podepsalo i na tom, že byla tak úspěšná."

Váš letošní start v Táboře byl původně nejistý. Co nakonec rozhodlo o tom, že vás příznivci atletiky u Jordánu znovu uvidí?

"Závody v Táboře jsou pro mne velice emotivní záležitostí, protože jsem tu zaběhl český rekord a po mém vleklém zranění jsem se právě tady vrátil k velké atletice oním limitem na ME do Curychu. Mám ale spoustu dalších důvodů, proč v Táboře rád běhám. Je tu hodně rychlá dráha a letos bych na ní rád pokořil čas pod 13,40 s."

Troufáte si překonat také rekord stadionu v hodnotě 13.29 s., který jste vytvořil při mistrovství republiky v roce 2008?

"Rád bych ho samozřejmě atakoval, ale zatím se teprve dostávám do formy. Nechám se překvapit, jaký čas ještě letos můžu zaběhnout… Buď v Táboře, anebo v Pekingu."

Už několikrát jste dokázal, že jste velký bojovník a máte rád výzvy. Platí ještě, že chcete být prvním bělochem, který pokoří hranici třinácti vteřin?

"Je fakt, že k výkonu pod třináct sekund má teď asi nejblíž Rus Šubenkov. Rád si ale samozřejmě nechám tuhle výzvu v hlavě a budu dělat všechno proto, abych se k tomuto snu co nejvíce přiblížil, nebo si ho dokonce opravdu splnil."


Kam se hrabe Londýn

Náchodský deník – Autor: Michal Rojšl - Nové Město nad Metují /ROZHOVOR/ - Největší českou hvězdou sobotního atletického mítinku Velká cena Nového Města nad Metují byl překážkář Petr Svoboda, který už zvolna ladí formu na srpnové mistrovství světa v Pekingu. Český rekordman v běhu na 110 metrů překážek dal přednost Velké ceně Nového Města nad Metují před mítinkem Diamantové ligy.

   Petře, spokojenost s výkonem, nebo jste tady v Novém Městě od sebe čekal více?
Závod byl výborný, počasí skvělé, jenom…

   …co?
Prostě občas ten atlet nebo sportovec má den blbec. A já mám zrovna dnes takový ten fyzicky utrápený den. Přijde mi, že jsem takový uťáplý, nejsem tak dynamický jako v jiných závodech a navíc byly i hodně silné poryvy větru.

   Proti?
Ani ne, právě, že nefoukal konstantně buď do zad, nebo proti, ale byl hodně nárazový, což dokáže člověka dost rozhodit. Ale díky tomu Brazilci jsem ještě zabral, protože jsem
viděl, jak mě předjíždí. Takže díky němu jsem běžel tak, jak jsem běžel, ale umím si představit, že by to mohlo být podstatně lepší.

   Tady v cílovém prostoru jsem zaslechl, že se vám ozvala Achillova šlacha. Je to s výhledem na Peking problém?
To jsou bohužel neustálé problémy a boje s tím, že mě pobolívá ta druhá, neoperovaná achillovka, se kterou bojuji od návratu. Občas to právě přeženu, a protože teď dostávala tři a půl roku na pr…, tak se o ni musím dvojnásobně starat. Teď se snažím uhlídat tak, aby z toho nebyl žádný velký problém. Je to pořád jen lehce namožená achillovka s mírným přetížením. N
ení to nic vážného, ale když to bolí, tak ten závod není stoprocentní, protože hlava se bojí.

   Znamená to, že nyní budete závody vypouštět a budete se už koncentrovat vyloženě na mistrovství světa?
Ne, to opravdu nezvládnu. Když něco slíbím, tak se to snažím dodržet. A mítink v Táboře je moje srdcovka. Tady jsem to pořadatelům také dlužil,
protože vloni jsem nedoběhl a mrzelo mě to neuvěřitelným způsobem, a proto jsem jim slíbil, že letos opět přijedu. Zároveň vím, že se v Táboře dá běžet hodně rychle a je to ob dva dny, takže teď ještě půjdu tady na umělku a dám si lehký trénink a už se budu chystat na Tábor, protože vím, že ten bude hodně rychlý.

   Trochu mě překvapilo, že jste dal přednost Novému Městu před závodem Diamantové ligy v Londýně?
Pro mě je v tuto chvíli důležitější závodit doma v příjemném prostředí, mezi svými. Kdybych jel na diamantovku, mohl bych si třeba zaběhnout 13,40, ale zrovna včera (v pátek – pozn. autora) v Londýně panovaly příšerné podmínky, kdy dost pršelo a byl i silný protivítr.

   Ten vítr tady byl ale také?
To je pravda, takže já jsem tady v podstatě dnes měl takový malý Londýn a navíc konkurence taky byla moc pěkná. První trojice byla taková, že mě hnala před sebou a nenechala mě ani na chvíli zvolnit, takže kam se hrabe Londýn. Všude dobře, doma nejlíp.


Prohrávat neumím
 www.idnes.cz – Autor: Radomil Machek - Překážkář Petr Svoboda na Velké ceně Nového Města nad Metují potvrdil, že přes všechny problémy, kterými v minulých letech prošel, stále patří k největším osobnostem české atletiky. Rekord mítinku, kterému ho ponoukali pořadatelé nepřekonal – a ani své letošní osobní maximum. Navíc o vítězství musel tvrdě bojovat až do poslední překážky, dlouho si jím nemohl být jistý.

 

Přesto Petr Svoboda, český rekordman v běhu na 110 metrů překážek, který prorazil do evropské i světové špičky, po svém prvenství v Novém Městě nad Metují neskrýval radost, přestože časem 13,57 o třináct setin zaostal za svým letošním maximem.

„Vůbec nejsem smutný, byla tady výborná konkurence a navíc jsem něco podobného fanouškům v Novém Městě dlužil,“ přiznával atlet, který před rokem při svém prvním startu na tomto mítinku nedoběhl do cíle a který se nyní připravuje na mistrovství světa, jež v Pekingu začne za necelý měsíc.

Vypadalo to, že to pro vás nebyl lehký závod.
Nebyl. O soupeřích už jsem mluvil, hlavně Brazilec mě proháněl až do cíle, běžel skvěle. Největším problémem ale byl vítr.

Větroměr ukazoval necelý metr za vteřinu proti vám, což není tak moc.
To je pravda. Myslím si ale, že to bylo v určitých chvílích víc a hlavně ten vítr byl nárazový, což je nepříjemné tím, že vás mezi překážkami úplně rozhodí, vezme rytmus . Hlavně mezi třetí a šestou to bylo znát.

Když jste zakopl o předposlední plůtek, vypadalo to, že nevyhrajete.
Ale já neumím prohrávat. A proto jsem rád, že to vyšlo.

Jak jste spokojen s časem?
Vzhledem k tomu větru není špatný, bohužel počasí nám opravdu moc nepřálo. Spíš než já na to doplatil Brazilec Oliveira, který byl za mnou, ten potřeboval zaběhnout limit pro Peking, ale to měl hodně těžké.

Vás prý hecovali pořadatelé, abyste překonal rekord mítinku a stadionu, který časem 13,41 drží Američan Porter.
Hecovali, ale hlavně jsem se hecoval sám. Byla tady úžasná konkurence, výborná atmosféra, ale dnešní den nebyl tím pravým.

Co vám dnešní výkon ukazuje necelý měsíc před začátkem mistrovství světa?
I když to dnes bylo o něco pomalejší, stabilizovaný výkon kolem 13,50 není špatný. Rád bych se ještě před šampionátem dostal pod 13,40, s tím by se mi do Pekingu jelo dobře.


"Nemůžu mít velké oči"

www.Aktuálně.cz – Autor. Jaroslav Pešta - Petr Svoboda, halový mistr Evropy v běhu na 110 metrů překážek z roku 2011, po dlouhé zdravotní přestávce vstoupil do letošní sezony s přáním co nejdříve splnit limit na mistrovství světa, které se koná v poslední srpnové dekádě v Pekingu. Po několika ne úplně vydařených závodech se mu to konečně podařilo 6. července na mítinku ve francouzském Sotteville. "Na šampionátu bych byl spokojen s pozicí do dvanáctého místa,“ tvrdí v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

&

Co brzdilo vaši cestu za splněním limitu na mistrovství světa, který je 13,47?

Drobné chyby v jinak většinou kvalitních závodech s výbornými soupeři. A potom problémy s tříslem, které mě omezovaly v tréninku. Nebylo to nic příjemného, chyběl mně potřebný čas na potřebnou přípravu.

Koncem června na vítězném mistrovství republiky jste časem 13,54 zůstal tedy jen sedm setin vteřiny od limitu. Nebyla to nápověda, že si pro nominaci na mistrovství světa už brzy doběhnete?

Určitě to pro mě byla příjemná injekce, protože na mistrovství jsem startoval po zmíněných problémech s tříslem a navíc se běželo v protivětru, takže s časem jsem byl spokojený.

O týden později jste si také ve Francii pro letenku do Pekingu v čase 13,44 už doběhl. Jaký to byl závod?

Můj letošní nejvydařenější. Skončil jsem sice až třetí, ale jen tři setiny za druhým Kubáncem Familem a o šest setin před bývalým světovým rekordmanem Kubáncem Roblesem.

Jaká konkurence se letos v Pekingu ve vaší disciplíně očekává?

Nejlepší překážkáři jsou z Kuby, Jamajky a USA. Jejich počet se zvyšuje, ale s ním zároveň přibývají i dost nevyrovnané výkony. To jsou však zatím jen poznatky z letošních výsledků na různých mítincích. Teprve šampionát ukáže jejich pravou sílu.

S jakým účtem byste byl spokojen?

Na světovou scénu se vracím po třech letech, takže nemohu mít „velké oči.“  Především si přeji udržet současný dobrý zdravotní stav, být v pohodě, správně vyběhaný a tím i v dobré formě. Kdybych skončil do dvanáctého místa, bylo by to super. A protlačit se do elitní osmičky bych považoval za úžasnou pohádku.

Jaký máte do mistrovství světa program?

Především start na dvou závodech na české půdě. Pozítří v Novém Městě na Moravě a o tři dny později v Táboře. Budou to pro mě testy, které mohou o mých šancích dost napovědět. Chci se totiž na nich pokusit překonat svůj už pět let starý český rekord 13,27. Čeká se i solidní konkurence v čele s Kanaďanem Kabou, jehož osobní maximum je 13,43. Na mistrovství do Pekingu kvůli aklimatizaci odletíme už asi kolem 10. srpna a do té doby možná stihnu ještě jeden mítink v zahraničí.

A na olympijské hry v Riu ještě nemyslíte?

Vlastně už mohu, protože splněný limit na mistrovství světa mně zajišťuje i účast na olympiádě. Takže já už mám i letenku do Ria (smích).


Co se má stát, to se stane

www.idnes.cz – Autor: Jiří Jakoubek - Achilovky už jej nebolí. O té pravé, kvůli níž před časem málem přišel o nohu, ani neví. A uklidnila se i druhá, jež se ozvala po nedávném splnění limitu pro mistrovství světa v Pekingu. Vytáhlý atlet Petr Svoboda je v nebývalé pohodě. Čím to?

„Mám kolem sebe několik andělů strážných,“ říká halový mistr Evropy z roku 2011, který loni na ME v Curychu slavil pátým místem na trati 110 metrů překážek velký návrat.

„Když vyjde forma a zůstanu zdravý, mohl bych se před mistrovstvím světa dostat na hranici nejlepší dvanáctky světových redukovaných tabulek. A s tím už se v Pekingu dá bojovat o finále. Potřebuju bič, už si ho splétám, může to vyjít,“ přemítá svěřenec trenéra Ludvíka Svobody, který rodáka z Budišova u Třebíče připravuje v pražském Olympu.

V pondělí jste byl u lékaře - děje se něco?
Nic strašidelného. Když jsem 6. července ve francouzském Sotteville-lès- Rouen časem 13,44 o tři setiny splnil limit pro Peking, začala mě bolet levá achilovka. Ve víře, že je to jen namožené, jsem si před dalším závodem v Lucernu vzal prášek proti bolesti, jenže jsem z toho pak byl nějak oblbnutý. Pohyby byly málo koordinované, nějak to ve mně zabilo dynamiku.

Přesto jste v Lucernu vyhrál běh B a váš čas byl v součtu obou závodů celkově pátý. Cožpak to bylo špatné?
Běžel jsem za 13,48, což byl za daných okolností dobrý čas. Čekal jsem to rychlejší, jenže ten prášek tlumil nejen bolest, ale i vjemy - necítíte kotník, stehna a tak. Po návratu mi s achilovkou pomohl doktor Jiří Nedělka, který se o mě stará, a problém zažehnal velice rychle.

Takže jste spokojený?
Určitě. V sobotu mě čekají závody v Novém Městě nad Metují a v úterý Velká cena Tábora, všechno je podle plánu. Třetím závodem před Pekingem by měl být mítink v Linci. Tam chci stlačit čas pod 13,40, abych se před šampionátem dostal na hranici nejlepší světové dvanáctky, mám na mysli redukované tabul
ky. Semifinále by pak mělo být jistotou, ale v Pekingu se z toho dá bojovat i o finále.

   Kladete si nemalé cíle...?
Ale já to tak mám vždycky, potřebuju si uplést bič. Na mistrovství Evropy už jsem byl dvakrát ve finále, tak jsem takový namlsaný. Kdybych si ale nevěřil, tak atletiku už dávno nedělám.

   Jenže v současné době vám ve světových tabulkách patří 37. příčka. Co s tím?
Jo, je to hodně nabité. Jenže třeba Američanů jsou tam mraky, takže jich spousta ubude. Podle ukazatelů mého trenéra bych měl letos atakovat čas 13,30. Kdo by to nezkusil?


Strana 7 z 67První   Předchozí   2  3  4  5  6  [7]  8  9  10  11  Další   Poslední