Napsali o nás

Publicita v denním tisku je velmi důležitá a tak Vám přinášíme vybrané články, které se o naší skupině v posledních letech objevily. Některé články nemůžeme na našich stránkách uvést, protože na ně platí autorská práva a lze je uveřejnit na jiných webech pouze se souhlasem vydavatele. Uvádíme pouze delší rozhovory s členy skupiny, nebo články týkající se celé tréninkové skupiny.

Podivné nasazení
 Žďárský deník – Autor: Pavel Mikeš - Lucern, Budišov - Současnou velmi dobrou výkonnost opět prokázal budišovský překážkář Petr Svoboda. Minulý týden obsadil na mítinku ve francouzském Sotteville třetí místo, a hlavně splnil limit na světový šampionát v Pekingu, v úterý večer pak vyhrál v Lucernu běh B v čase 13,48. Za svým letošním maximem tak zaostal pouze o čtyři setinky.

   Petr Svoboda se může v klidu soustředit na vrchol sezony. Mistrovství světa v Pekingu si zajistil v pondělí večer v normadském městečku Sotteville.

   Mezinárodní mítink v Lucernu byl zařazen do kategorie Evropské atletické asociace, to znamená, že vykazoval vysokou známku kvality. Tomu odpovídalo i obsazení, odchovanec třebíčské atletiky se tentokrát nedostal na startovní listinu běhu A. I když jeho nasazení vyvolalo v českém táboře nevoli. „To je velká škoda, protože Peťan měl ve startovce sedmý nejlepší čas," posteskl si na webových stránkách své tréninkové skupiny Svobodagroup trenér Luděk Svoboda a dodal: „Peťan se v A běhu, v příznivějším větru, mohl s lepšími borci vyvézt k lepšímu výkonu."

 

   Svoboda se přesto zdravě nahecoval a druhý běh Spitzen Athletics Luzern Meeting vyhrál v čase 13,48. Získal znovu skalp výborného Jamajčana Dwighta Thomase, i když tentokrát to bylo jen o tisíciny sekundy. Rozhodčí ještě dlouho po doběhu zkoumali cílovou fotografii.

   Celkově skončil na pátém místě, v A běhu byli čtyři sprinteři rychlejší. Dominoval pak bývalý mistr světa Jason Richardson z USA v čase 13,24.

    Ten využil lepších podmínek s podporou 1,1 m/s (Svoboda běžel za úplného bezvětří), na druhém místě pak skončil jeho krajan Ronnie Ash (13,36). Zajímavostí je, že Richardson bude na rozdíl od Ashe i Svobody v Pekingu chybět. Nezvládl totiž krutou americkou kvalifikaci, která byla dost možná kvalitnější, než bude finále světového šampionátu.

   Třetí skončil Brit Lawrence Clarke (13,39), jenž měl před závodem horší letošní výkon než Svoboda, a rychlejší než český překážkář byl v součtu obou běhů i Barbadosan Shane Brathwaite, další ze Svobodových tradičních rivalů.


Teď hodlá zatřást s rekordem

Deník Právo – Autor: Michal Osoba - Překážkář Petr Svoboda udělal další významný krok při svém návratu po vleklém zranění, po šesti letech se představí na mistrovství světa. Limit pro srpnový šampionát v Pekingu splnil na mítinku ve francouzském Sotteville časem 13,44 s.

Cítil jste velkou úlevu, když jste uviděl svůj čas?

Já se při mistrovství republiky ujistil, že jsem zdravý a tříslo nebolí, v týdnu před mítinkem jsem běhal na tréninku rychle, tak jsem věřil, že limit musí padnout, když budou podmínky. Ve Francii byly ideální, mírný vítr do zad, 23 stupňů a úžasná konkurence. Ještě na šesté překážce jsem vedl, ale udělal jsem chybu, přisedl překážku a ztratil rytmus. Za cílem hlásili, že jsem třetí a vítězný Darien měl čas 13,28, tak jsem doufal, že to bude stačit. A když na tabuli naskočil čas, spadl ze mě velký šutr, že mám klid, ale byl jsem i trochu naštvaný, že to mohlo být mnohem lepší. Ale mám ještě spoustu závodů, kde můžu potvrdit, na co mám.

Bonusem k limitu byl skalp bývalého světového rekordmana Dayrona Roblese…

Jak se říká, že žák předčí učitele, tady to platilo. Robles byl můj hrdina a vzor, hodně mě inspiroval a teď jsem ho porazil. Pořád si myslím, že měl slabší den, má letos běženo i 13,32, ale toho skalpu si strašně cením, byl poslední ze špičky mé éry, kterého jsem nikdy neporazil.

Na světové akci poběžíte skoro po šesti letech, berete to jako stvrzení svého návratu?

Mistrovství světa bude vrchol, ale dávám si ještě jiný cíl, chtěl bych zase zatřást s českým rekordem. Oproti hale (7,44 s) je ten venkovní (13,27 s) trapas. Jsem připravený, mám před sebou úžasný mítink v Lucernu, tak se budu snažit tam. Nebo ideálně pak v Pekingu…

Dlouho máte sen stát se prvním bělochem, který zvládne překážky pod 13 sekund. Nebojíte se, že vám možný primát vyfoukne Rus Šubenkov? V Paříži už běžel 13,06…

Mám pocit, že u něj je to otázka pár závodů. Je sympaťák, běhá nádherně, tak by mě to tolik nemrzelo. Ale ten svůj sen si nechávám v hlavě. Zázraky se dějí, když se Petr Svoboda uzdravil, proč by nemohl dosáhnout ještě něčeho velkého. (úsměv)


Bravo!

Třebíčský deník – Autor: Pavel Mikeš - Sotteville, Budišov - Zaťal pěst a zhluboka si oddechl. Petr Svoboda po svém zázračném návratu po zranění achilovky se kvalifikoval i na druhou velkou akci pod otevřeným nebem. Budišovský překážkář se znovu podívá do Pekingu, v roce 2008 zde na olympijských hrách skončil v semifinále, nyní ochutná mistrovství světa.

Petr Svoboda se může v klidu soustředit na vrchol sezony. Mistrovství světa v Pekingu si zajistil v pondělí večer v normadském městečku Sotteville. „Tohle ale není můj vrchol. Doufám, že ten nastane až za rok, na olympiádě v Rio de Janeiru," vzkázal bojovně svým fanouškům.

 

Místo, kde splnil limit? V jeho oblíbené Francii, v letovisku Sotteville.

Dosažený výkon? Třetí místo v čase 13,44, limit překonal o tři setinky. Lepší byli jen domácí překážkář Garfield Darien (13,28), Svobodův letitý soupeř, a Kubánec Yordan O'Farrill (13,41), kterého příznivci atletiky znají z Memoriálu Josefa Odložila.

Ve výborně obsazeném závodě však svěřenec Luďka Svobody porazil dalšího fenomenálního kubánského překážkáře Dayrona Roblese (13,50), což je olympijský vítěz právě z Pekingu 2008 a bývalý světový rekordman. Dalším cenným skalpem je pak dvojnásobný finalista z MS Jamajčan Dwight Thomas (13,54), respekt pak budí i další poražení: šestý Thomas Martinot-Lagarde (účastník finále MS v Moskvě), rychlý Němec Simon Krauss (mistr Evropa do 23 let) a Ladji Ducouré. Ten má v životopise dvě účasti ve finále OH, je mistrem světa i Evropy venku i v hale.

„Když jsem se dověděl, že tam Dayron běží, tak jsem si moc přál jej porazit, chyběl mi v seznamu poražených a to ho tam měl už u i Martin Mazáč," říkal ještě před odletem pro webové stránky Svobodovy tréninkové skupiny.

V protivětru 0,4 metru za sekundu vydělal Svoboda na výborném startu. Bouchla v něm jeho pověstná třebíčská atomovka. „Jo, start se mi povedl, startovní reakci jsem měl nejrychlejší," smál se.

Z limitu má pochopitelně velkou radost, ale sám našel ve svém běhu chyby. „Po šesté překážce jsem to zase začal rvát, technika šla stranou. Už jsem chtěl být v cíli a dát konečně ten limit," oddechl si a dodal: „Pro mě bylo dobrým signálem už mistrovství republiky, kde jsem absolvoval dva dobré běhy."

V nominaci na Peking věřil, teď už však má definitivně klid. Jeho dalším startem bude 14. července Luzern, kde se může už zaměřit v klidu na vylepšení výkonu. Ve světových tabulkách mu totiž nyní patří 24. pozice.


Hlavně nezakopnout

www.idnes – Autor: Jiří Jakoubek - Běžet jako dravec za kořistí a zároveň přispět k co nejlepšímu výsledku kolektivu. S takovým cílem odletí běžec na 110 metrů překážek Petr Svoboda do řeckého Heraklionu, kde bude atletická reprezentace o víkendu usilovat o návrat do superligy ME družstev. "Ideální by bylo splnit limit pro mistrovství světa v Pekingu a radovat z postupu týmu," říká 30letý závodník.

V neděli závodil při druhém kole extraligy v Kladně a s časem 13,69 byl i nebyl spokojený. „Čekal jsem lepší čas, ale běželi jsme v protivětru 1,7, takže to žádná tragédie není. Taky jsem se trochu bál, teprve v pátek jsem si dal na tréninku test na třech překážkách, jestli vůbec můžu běžet. Takže tomu ještě chyběla dravost, ale hlavní je, že jsem zdravý,“ pokyvuje hlavou svěřenec trenéra Ludvíka Svobody.

Kde hledat příčinu jeho obav? V závěru května závodil na mítinku v německém Weinheimu a už v rozběhu tam stlačil svůj nejlepší čas roku na 13,65 vteřiny. Při rozcvičování na finálový závod mu však vstoupilo do dráhy malé dítě a při vyhýbání si závodník natáhl tříslo.

„Zabolelo mě to, takže jsem do finále radši nenastoupil, o týden později jsem vynechal i Odložilův memoriál. Už jsem opatrný a mám v tomto směru i dost silné zkušenosti, než abych něco zkoušel,“ přibližuje atlet, který se před rokem vrátil na dráhu po tříletých patáliích s bolavou nohou.

Limit pro účast na srpnovém mistrovství světa v Pekingu činí 13,47 vteřiny, Svobodovi k němu chybí pouhých 18 setin.“Nejlepší by bylo, kdybych to splnil už teď v Heraklionu - je to ale na Krétě, kde může foukat,“ přemítá.

Tým má v čele samé hvězdy

Půjde o týmovou soutěž, která má svá pravidla a zákonitosti. „Patříme k favoritům na postup z první ligy mezi elitu, máme silný tým v čele s Bárou Špotákovou, Zuzkou Hejnovou, Jakubem Holušou, Pavlem Maslákem a dalšími. Od běžného mítinku se to ale liší v tom, že každý musí svou soutěž dokončit nebo založit jeden slušný pokus, aby přidal do součtu týmu byť jediný bod.“

Co to znamená pro Petra Svobodu? „Nic nepodcenit, nezakopnout, nenechat se diskvalifikovat. Kdybych náhodou zakopl třeba na sedmé překážce, tak musím nějak doskákat do cíle. Když na Diamantové lize něco zvorám, tak se „nic neděje“. To ale na mistrovství Evropy družstev neplatí, nejdůležitější je součet bodů,“ vysvětluje.

Týmová soutěž je dobrá i v tom, že když se postup povede, radost se násobí. „Kdybychom postoupili a já zároveň splnil limit, byl bych happy. Proto poběžím jako dravec za kořistí,“ plánuje.


Dítě na dráze další kuriozitou

Deník Právo – Autor: Michal Osoba - Do své sbírky zranění přidal další kuriozitu. Překážkář Petr Svoboda před dvěma týdny v německém Weinheimu při rozcvičení včasným úhybným manévrem odvrátil kolizi s malým dítětem, které se pohybovalo na dráze, ale sám si přitom ublížil. Namožený vnitřní přitahovač ho na deset dnů vyřadil z tréninku a připravil i o Memoriál Josefa Odložila.

Bývalý halový mistr Evropy v Německu běžel svůj zatím nejlepší závod sezóny. V rozběhu předvedl čas 13,65 s. „Vedl jsem asi o pět metrů, najednou jsem kopl do překážky a málem to zabalil. Už tam jsem mohl běžet pod 13,50,“ připomíná.

Když se připravoval na finále, stala se mu málo vídaná věc. „Vybíhal jsem do zatáčky, udělal čtyři kroky, a když jsem se narovnával, najednou před sebou vidím ani ne dvouleté dítě. První mě napadlo uskočit do strany, protože kdybych ho trefil kolenem do hlavy, mohl jsem ho zabít,“ popisoval.

Zlepšení očekává na Krétě

Bolest v třísle ucítil okamžitě, a tak se z finále odhlásil. „Stávají se mi úžasné věci, ale to je Svobodův život,“ hořce se pousmál muž, jenž se loni na dráhu vrátil po více než třech letech zdravotních trablů, které málem vyústily i v amputaci nohy.

Také si maminka dítěte vyslechla své. „Myslím, že pak týden seděla u překladače, jestli si pamatovala, co jsem ji všechno řekl česky. Byl jsem hodně naštvaný, nechápu, co dělá roční dítě v zatáčce na závodní dráze,“ kroutil hlavou.

Teď už ale Svoboda opět závodí, při extralize v Kladně vyhrál v čase 13,69 s. „Pořád to není, co bych čekal, na mistrovství Evropy družstev v Heraklionu to snad bude lepší,“ vyhlíží limit pro MS v Pekingu 13,47 s. „Ale pokud nebudu běhat pod 13,40, snad ani nemá smysl tam jet,“ ví.


Trénuji a to je trochu zázrak
www.sport.cz –Autor: René Kujan - Petr Svoboda, běžec, sprinter, překážkář se objevoval na mistrovstvích v podstatě pouze proto, aby pro sebe urval jedno z předních míst. Připomeňme třeba loňskou zlatou na Mistrovství České republiky na 110 metrů překážek nebo zlatou z halového Mistrovství Evropy z roku 2011 na 60 metrech překážek. Přitom to ještě poměrně nedávno vypadalo na ukončení kariéry. A ještě dnes se na internetu můžete dočíst o jakémsi panu Svobodovi, výbornému překážkáři, který ze zdravotních důvodů ukončil svou zářnou kariéru už v necelých 29 letech.

Ano, Petr Svoboda byl pověstný svou smůlou na vleklé zdravotní komplikace. Trápily ho achilovky, k problémům se přidal také rozvod s tyčkařkou Jiřinou Ptáčníkovou. Kvůli infekci atletovi hrozila dokonce amputace nohy pod kolenem. Dnes už opět míří do předních řad ‒ na Mistrovství světa v Pekingu.
V roce 2013 to vypadalo na ukončení kariéry, věci jsou ale zase trochu jinak. Jak to tedy je a bylo ‒ i vzhledem k tomu, že na ukončení kariéry zrovna nevypadáte?
Nešlo o ukončení kariéry ve smyslu, že bych to opravdu tak chtěl. Spíše jsem se tenkrát nejasně vyjádřil redaktorovi, který mi volal. Řekl jsem, že jestli do září nedám nohu dohromady, tak bych se na to nejradši vykašlal. Další den byly všude titulky „Svoboda končí!".
Jak těžké bylo se znovu vracet?
Po rozvodu a tom všem jako by se mi hlava úplně vyčistila, všechny věci se ode mne odpoutaly. Chytil si mě Müller-Wohlfahrt, doktor z Mnichova, který řekl, že tu nohu prostě dáme dohromady a hotovo. Při první operaci došlo bohužel k infekci. Rok nato mne vyléčili tady v Čechách. Wohlfahrt mi nabídl, že rok do olympiády budu mít u něho léčbu zdarma. Došlo na druhou operaci a tentokrát to vyšlo perfektně. Co jsem se vrátil z Mnichova z léčby, do čtrnácti dnů jsem trénoval a trénuji doteď. Úplný zázrak!
Co je teď nejdůležitějším bodem vašeho programu?
Chystám se hlavně na MS v Pekingu, kde mým hlavním cílem bude momentálně dostat se do finále. Tajným snem je ohrožení českého rekordu. Loni na ME v Curychu po měsíci a půl trénování jsem se přiblížil na dvanáct setin k českému rekordu, což byl v podstatě také takový zázrak. Teď se cítím mnohonásobně lépe. Mám za sebou rok tréninku v kuse a to tělo prostě pozná. Když máte výpadek a pak trénujete, tělo je takové rozblemcnuté, nezpevněné, poznáte to. Po dlouhodobějším tréninku rychleji regenerujete, nejste tak unavení. Teď jsem ve fázi, že nemusím tolik dřít, abych se dostal na nějakou úroveň, ale sám nevím, jak na tom doopravdy budu. Tréninky vypadají dobře, ale základem je vždy první závod, který napoví.
Vaším velkým koníčkem bylo kdysi spaní. Zůstala ve vašem životě tato konstanta zachována, nebo se něco změnilo?
Stále spím velice rád, to mám už od mládí. My jsme s bratrem o víkendu vstávali třeba v poledne nebo i ve tři odpoledne. Když jedu na závody, tak prospím třeba celý den s výjimkou snídaně a oběda. A když se mi náhodou nechce spát, tak si zapnu nějaký film. A nakonec u něj stejně usnu. Jsem takový akumulátor. Energii je třeba naakumulovat a pak v rozhodující okamžik pustit ven. Vždycky říkám, že čekám na to, až ve mně bouchne ta atomovka.
Má to snad něco společného s vaší minulostí?
Ano, pocházím totiž z Třebíče a za mládí jsem tam závodil za Dukovany, takže nějaká ta atomová energie by tam měla být. (smích) Doufám, že se nějakého toho výbuchu v pravý čas dočkáme.
Fanoušci
vás také znají jako překážkáře s vytetovaným úslovím na předloktí „Přes překážky ke hvězdám" v latině. Co přibylo? U jednoho tetování asi nezůstalo...
Mám teď už čtyři: „Po každé noci následuje nový den", „Přes překážky ke hvězdám", „Bez pekla není ráj" a „Konec je novým začátkem". Každou významnou životní fázi mám spojenou s jedním výrokem. A pak mám ještě tuhle věc (odhaluje levý bok): „Nejde o to, kolik ran dostaneš, ale kolik ran uneseš." Je to vlastně překreslená moje první hezká fotka, kde není vidět obličej ‒ je to jen tělo nad překážkou. Našel jsem v tetování zalíbení, mám rád symboliku, nosím na sobě věty, které mne oslovily. A zároveň mám strach, že nezůstane jen u toho (smích). Když mi vyjde sezóna, tak věřím, že určitě ještě něco najdu. Musím počkat na v
hodný okamžik, který napoví, co by to mělo být...
Přejeme ať se daří ‒ a tudíž i hodně nových tetování!
Součástí článku je video z Petrova tréninku: proto uveřejňujeme i originál rozhovoru:
http://www.sport.cz/behani/odjinud/clanek/674674-atomovy-akumulator-je-zpatky-ve-forme--chysta-dalsi-tetovani.html.


Sprinteři jsou predátoři

www.sport.cz – Autor: René Kujan - Byla by škoda nevyužít příležitosti a nezajít na společný trénink s pravděpodobně nejrychlejším mužem na území České republiky. Holandský sprinter Jerrel Feller působí právě v Praze. Kromě vlastní přípravy na další mistrovství i olympijské hry působí jako soukromý trenér a trenér v RunningMallu, centru pořadatelů pražského maratónu.

Po společném zahřátí a protažení se už dáváme do práce. Jerrel je právě po svém tréninku, který se dnes odehrával v posilovně. Takže pro něj to bude dvoufázový trénink. Po pár společných rovinkách je čas i na trochu té filozofie.
„Sprinteři jsou v zásadě jako predátoři. Většinu času jsou uvolnění, musí šetřit energií. Protože když jdete na lov ‒ na závod, máte jen deset vteřin na to ukázat, co ve vás je. Musíte být řádně odpočatí a stoprocentně připravení udělat všechno správně. Stejně jako levhart, ten také celý den spí, je uvolněný a pak vyrazí lovit. V několika chvílích ze sebe vydá všechno, aby mohl znovu spát a relaxovat a byl připraven na další lov," vysvětluje Jerrel. A dodává: „Ne nadarmo se říká, že sprinteři patří k nejlínějším výkonnostním sportovcům." Směje se u toho na celé kolo. Jeho muskulatura vzdouvající se pod běžeckou soupravou ho ale usvědčuje z nemístného žertu.
Co je opravdu důležité?
Pokračuje školení mužstva: „Strečink je velmi důležitý. My vždycky říkáme, že dobrý sval je zrelaxovaný sval. A když vyrazíte běhat, většina svalů je ještě ztuhlá, neprohřátá, nerozcvičená. Mnoho lidí dělá tu chybu, že jdou běhat neprotažení. To potom končí zraněním. Třeba hamstringů. Já říkám: Než jdete běhat, začněte pětiminutovým rozběháním a navažte protahováním v minimální délce deseti minut. Pak si chvilku pohrajte s běžeckými cvičeními a pak jděte teprve pořádně běhat. Teprve potom je tělo řádně připraveno na výkon a vy sami budete také cítit, že vám jde běhání lépe od ruky."
Když se v řeči dostaneme na úroveň maratónců a jejich zlepšování rychlosti, má sprinter poměrně jasno: „Je jednodušší při maratonu zlepšit svůj výkon ze 3:00 hodin na 2:45 hodin než u sprintu na 100 metrů z 12 vteřin na 10. To, jak dokážete běžet nejrychleji, je dáno převážně geneticky. Samozřejmě musíte také trénovat. Usain Bolt také tvrdě trénuje, nicméně už v jeho mládí bylo jasné, že bude hodně dobrý, byl tam hodně dobrý genetický základ."
Dobrá rada od profíka
Pro každého amatérského běžce má Jerrel jednu dobře míněnou radu: „Pokud bych mohl něco doporučit, pak je to určitě vyhledání nějaké skupiny běžců, nejlépe i s trenérem. Tam můžete načerpat více vědomostí, připravit si vlastní tréninkový plán respektující vaše potřeby, váš čas." Dále doporučuje jednou za týden běžecký kruhový trénink či posilování. Posílíme tak svaly, šlachy, klouby a předejdeme zraněním. Běh na dlouhé distance je pro tělo zápřah. Jednou za týden bychom měli pracovat na tempovém běhu. Po zbytek týdne pak provádět vytrvalostní trénink, běhat dlouhé distance.
Připravte se psychicky na tvrdou budoucnost
Pokrok podle Jerrela závisí na úsilí, které vkládáme do tréninku. Jak často trénujeme, jak kvalitní je náš odpočinek, jaká je celková kilometráž. Zpočátku budeme dosahovat velkých pokroků. Až budeme zkušení běžci, zjistíme, že zlepšit se o hodně méně než předtím dá o dost více práce. Je to vlastně takový tréninkový paradox ‒ čím více a déle trénujeme, tím menšího výkonnostního nárůstu jsme schopni dosáhnout. Jednoho dne se dostaneme do bodu, kdy budeme postupovat mnohem menšími kroky a budeme na nich muset hodně pracovat.
Opravdu jen lenoší?
Jerrel Feller trénuje mimo hlavní sezónu šestkrát týdně ‒ od pondělí do soboty. V neděli má volno. „Trénovat pouze jednou za týden nemá smysl, protože tělo po pár dnech zapomín
á, co jste s ním dělali. To máte stejné jako třeba s bench pressem. Když ho budete trénovat jen jednou týdně, těžko se někam posunete a budete zvedat pořád tutéž hmotnost. Abyste dosáhli nějakých pokroků v běhání, je dobré běhat alespoň minimálně, opravdu minimálně dvakrát týdně, spíše však třikrát. Když to zvládnete čtyřikrát, je to ideální," doporučuje holandský rychlík.


Hvězdy Maslák a Holuša
Deník Blesk - Autor: (zal) – Šest medailí z domácí mistrovství Evropy? To je sbírka, to je sbírka, ve kterou se doufalo, ale nikdo nechtěl vyslovovat nahlas. Na co se bude z pražského halového atletického šampionátu NEJ vzpomínat?

NEJhvězda – rychlík Maslák
Dvě medaile. To byl cíl, který si nalajnoval a který do puntíku splnil. Na čtyřstovce v podstatě ztrapnil soupeře a ve štafetách finišoval pro bronz. Roli favorita zvládl na jedničku a teď touží po velké placce z venkovního MS či OH.

NEJzážitek – drtivý finiš Holuši
Na začátku posledního kola držel druhé místo, zdálo se, že si běží pro stříbro. Turek měl velký náskok, ale pak ho začal stahovat, V poslední rovince mu visel na zádech. A v cíli? Tam byl před ním…

NEJpřekvapení – stříbrný Juška
Medaili z dálky čekal málokdo
. Dokonce ano samotný Radek Juška v ní nevěřil. Jenže pak poprvé v kariéře přeletěl osm metrů a na krku se mu rázem houpalo stříbro. „je to nesplnitelný sen, který se stal realitou,“ pravil.

NEJpád – pomlácený Peňáz
Na Prahu nebu
de vzpomínat v dobrém. V rozběhu zakopl o překážku a vlítnul do té další. „Prostě jsem si rozbil hubu. Dobře mi tak, moc jsem chtěl,“ komentoval karambol, po kterém musel do nemocnice. Ruku naštěstí zlomenou neměl.

NEJpříběh – znovuzrozený Svoboda
Kvůli zánětu achilovky málem přišel o nohu, ukonči
l i kariéru. Ale kvůli HME v Praze se vrátil nad překážky a osud mu zase ukázal přívětivou tvář. „Dnes jsem vyhrál. I když jsem to nekorunoval medailí,“ řekl po osmém místě.
 

 

NEJzklamání – vyřazená Hejnová
Byla tváří šampionátu, ale risk se s
tartem na osmistovce skončil katastrofou. Vypadla hned v rozběhu. „Byl to můj zkrat a jeden z mých největších trenérských přešlapů,“ uznal kouč Kupka, který jí půlku vnutil.


Chci jít do finále
www.iDnes.cz – Autor (fil) - Gregory Sedoc, nizozemský mistr Evropy z birminghamské haly 2007, procházel kolem Petra Svobody, šampiona z Paříže 2011, a oba si padli do náruče. Good job, gratulovali si navzájem a slíbili si: Uvidíme se v semifinále. Český překážkář tolikrát zkoušený zraněními si v O2 areně vybojoval postup mezi šestnáct nejlepších mužů halového mistrovství Evropy a vyhlásil: "Dá se bojovat o neuvěřitelné věci. Ale zatím nevím, o jaké."

Svoboda si do první výsledkové kolonky zapsal čas 7,66 sekundy, který byl sice o 22 setin pomalejší než jeho osobní rekord, zato byl nejlepší v této halové sezoně. Třicetiletý překážkář se s ním zařadil na 8. místo, ale jen osm setin za jedničku rozběhů, Francouze Martinota-Lagardea.
„Jsem spokojený, protože jsem se bál stát, běžet tady. Celou dobu jsem trénoval na mondu,“ připomněl Svoboda povrch „své“ haly pražského Olympu. „A tady to je palubovka.“
V hlavě si ale nastavil: Zvládl jsem to v Paříži, zvládl jsem to i letos při prvním startu v Düsseldorfu. A přes překážky pak doletěl k postupu.
„Nemám se na co vymlouvat, věřím, že v semifinále to bude ještě lepší, a uvidíme,“ naznačil Svoboda. „Mám strach už o něčem mluvit, protože jsem to schytal, že zase mluvím o medaili. Přitom jsem nic tak velkého neřekl, jen že náhoda se může stát, že přijedou favorité a pak třeba zakopnou.“
Před čtyřmi lety v Paříži slavil Svoboda zlato za 7,48, jenže následně si prošel temným obdobím, kdy málem přišel o nohu, do níž se dostala infekce.
„Běžel jsem naplno, ale vnitřně jakoby zadrženě,“ hodnotil atlet z Budišova. „Tím pádem věřím, že se dá ve fin... Vidíte, už jsem to málem řekl. Že se dá v semifinále běžet pod 7,60.“
Svoboda jde do finále
Překážkář Svoboda v semifinále o pět setin vylepšil na 7,61 své letošní maximum a ve svém běhu obsadil druhé místo. Do finále postoupil celkově pátým časem.
Halovému evropskému šampiónovi z roku 2011 přitom v semifinále nevyšel start. "Špatně jsem vyběhl z bloků, jako sprinter jsem zůstal s hlavou dolů. První překážka nebyla ideální, ale pak už jsem to byl já. Dokázal jsem zabrat a přejel jsem (Brita) Clarka," řekl Svoboda.
"Myslím, že ve finále se dá běžet pod 7,60," dodal. O útoku na medaile však nemluví. "Ve finále se mohou dít věci, ale favorit rozhodně nejsem," prohlásil český rekordman, jenž má za sebou léta zdravotních problémů.

Svoboda ve finále skončil osmý
Ve finále se představil i Petr Svoboda v běhu na 60 metrů překážek, ale do bojů o medaile nezasáhl a skončil osmý. V rozběhu i semifinále si zlepšil letošní maxima, do třetice už se mu to nepovedlo. Stupně vítězů obsadili tři Francouzi, titul získal Pascal Martinot-Lagarde.
„Díky fanouškům jsem tady dnes vyhrál, i když jsem to nekorunoval medailí. Pocit, který jsem měl na startu, šel od pat až do vlasů, řekl bych, i když se to nehodí,“ pousmál se holohlavý Svoboda.
„Byl to neuvěřitelný zážitek. A hlavně, pokud jsem se po těch třech a půl letech (zdravotních problémů) měl vrátit, tak to bylo rozhodně kvůli startu na mistrovství Evropy v Praze,“ uvedl halový evropský šampion z roku 2011, který si celý den podporu diváků užíval.


Cílem je finále
www.iDnes.cz – Autor: (jak) - Na předloktí má vytetovanou latinskou větičku Per aspera ad astra čili Přes překážky ke hvězdám, k tomu tři další podobná hesla. "Vyjadřují to, co jsem prožil, a samozřejmě se vztahují k pražskému šampionátu," líčí překážkář Petr Svoboda.
Halový mistr Evropy z Paříže před čtyřmi lety absolvuje svou disciplínu v pátek a je odhodlaný usilovat o medaili.

Jeho příběh je veskrze známý. Loni se vrátil na dráhu po třech a půl letech, kdy kvůli bolavé achilovce málem přišel o nohu, a na letním mistrovství Evropy v Curychu slavil návrat pátým místem ve finále. V letošní halové sezoně jej ale přibrzdily nové zdravotní potíže, kvůli nimž vypustil poslední dva starty včetně mistrovství republiky.
„Ty bolístky už jsou, doufám, pryč,“ věří třicetiletý svěřenec trenéra Ludvíka Svobody.
Co vás vlastně trápilo?
V posledních třech týdnech jsem měl problém s neoperovanou achilovkou, kterou jsem asi trochu přetížil na soustředění v Nymburce. Pomohl mi ale německý specialista Wohlfahrt-Müller, který provedl svoji zázračnou léčbu homeopatiky, takže to odchází. Ujistil mě v tom i pondělní test na překážkách, který dopadl dobře.
U mnichovského lékaře máte po zkušenostech z minulých let pořád dveře otevřené?
Přesně tak. Vždycky mu napíšu nějakou urgentní věc, takže mě zařadí do harmonogramu třeba hned na druhý den. On je taky klubovým lékařem fotbalového Bayernu a loni na jaře, když tam dorazil s jakousi bolístkou Franck Ribéry, musel kvůli mně počkat. V ordinaci je pan Svoboda, který přijel až z Prahy, řekla mu tehdy sestřička. Chovají se tam ke mně skvěle.
Jaká je teď vaše forma? Víte, na čem jste?
Je to spíš taková neznámá, protože jsem ani v jednom ze tří závodů, které jsem absolvoval, nebyl úplně zdravý. Trochu mě trápilo koleno, potom se ohlásily průdušky, kdy se mi špatně dýchalo a cítil jsem se unavený. Výsledkem byly časy kolem 7,70. Nejsou to časy, které by mě uspokojovaly, ale myslím, že tady budou mnohem lepší. Protože koleno už je v pořádku a achilovky vem čert, s tím už umím žít.
Na druhou stranu říkáváte, že správný překážkář musí mít nějakou bolístku...
Právě proto se na nic nevymlouvám. Myslím totiž, že kdyby mě něco nebolelo, ani bych to nebyl já.
Jak jste vůbec vstupoval do tohoto atletického roku? Po letech jste byl zdravý...
S obrovskou chutí. A moje zanícení je pořád maximální, protože když vás čeká šampionát před vlastním publikem, tak větší motivaci mít ani nemůžete. Vždycky, když jsem na tréninku nemohl, tak jsem si vzpomněl na pražskou 02 arenu a to mě hnalo dál. A taky jsem na tuhle halovou sezonu čekal od titulu z roku 2011...
Od podzimu říkáte, že kdo z českých atletů získá v Praze medaili, stane se nesmrtelným. Nedržíte se teď víc při zemi?
Kdepak. Já si na sebe vždycky potřebuju ušít bič v podobě velkého cíle. Loni v Curychu jím bylo finále a ruku na srdce, málokdo to čekal. Pro mě to ale byl návrat snů. Teď budu závodit doma před neuvěřitelným publikem, které mě požene dopředu. Takže myslím, že zase můžu napsat nějaký velký příběh.
Nicméně zejména Francouzi Bascou a Belocian, kteří vedou evropské tabulky, asi budou proti vašemu příběhu...
Dobře vím, že i ten, kdo sem přijede bez jediné letošní porážky, dokáže zakopnout na šesté překážce a může vyhrát někdo úplně jiný. Mým hlavním cílem je finále a tam se děj vůle boží.
Ani skutečnost, že vám za čas 7,70 náleží patnáctá příčka v evropských tabulkách, vaše odhodlání nebrzdí?
To mě nevzrušuje. Dobře vím, že jsem v tom závodě v Chemnitzu vypustil závěr, takže bych mohl být třeba osmým Evropanem. Trenér říká, že teď můžu běžet za 7,55 nebo 7,60, což už by mohlo brát bronz.
Nebojíte se ani tlaku pramenícího z velkého očekávání domácích příznivců?
Spíš mám strach sám ze sebe, abych se nevyzávodil už u startovního bloku. Protože když nás tam přivedou, tak bude určitě úžasná atmosféra. Trošku se tedy obávám, aby ve mně nebouchl dynamit dřív než má.
Už vám dochází, že jste na velkém šampionátu, navíc v Praze?
Právě že ne! Cítím se, jako bych měl v pátek absolvovat nějaký testovací trénink. V tom ale spatřuju výhodu - je to podobné jako v Paříži před čtyřmi lety, kdy jsem tam chodil jako páv a čekal, kdy už ty závody budou. Na tu samou vlnu, která mi tehdy vynesla zlato, se ladím i teď.


Strana 8 z 67První   Předchozí   3  4  5  6  7  [8]  9  10  11  12  Další   Poslední