Napsali o nás

Publicita v denním tisku je velmi důležitá a tak Vám přinášíme vybrané články, které se o naší skupině v posledních letech objevily. Některé články nemůžeme na našich stránkách uvést, protože na ně platí autorská práva a lze je uveřejnit na jiných webech pouze se souhlasem vydavatele. Uvádíme pouze delší rozhovory s členy skupiny, nebo články týkající se celé tréninkové skupiny.

Praha tleskala Svobodovi
www.isportblesk.cz – Autor: nit - Překážkář Petr Svoboda zahájil svoji páteční kampaň na pražském mistrovství Evropy postupem do semifinále. Jeho reprezentační a tréninkový kolega Petr Peňáz naopak zakopl, v pádu narazil do dvou překážek a bolestivě si poranil zápěstí.

Na tuhle chvíli čekal dlouhé roky, kdy kvůli trápení s achilovkou nemohl závodit. Petr Svoboda si užíval už momenty ve svolavatelně a tetelil se hlukem přicházejícím ze solidně zaplěné haly.
„Jak jsem byl v call roomu, představili Čecha a najednou byl aplaus, hrozně mě to nabilo energií. Těšil jsem se, až tam přijdu a začnu mávat. Nasával jsem to, užíval si, mám to rád,“ usmíval se Svoboda, který zvládl svůj rozběh s přehledem a časem 7,66 sekundy postoupil do odpoledního semifinále.
„Měl jsem scénář hlavně nenakopnout první překážku, když ji přeběhnu, závod vypadá dobře, běžel jsem naplno, ale vnitřně to bylo jakoby zadržené,“ vysvětloval Svoboda.
„Jsem spokojený, protože jsem se bál tady běžet. Celou dobu jsem trénoval na mondu na Olympu. A tady je palubovka. Ale hlavě jsem si řekl, že jsem to zvládl v Paříži (na vítězném HME 2011) i letos v Düsseldorfu, který se ukázal jako letecký den.“
V 16.25 startují semifinálové běhy. „Nemám se na co vymlouvat, věřím, že v semifinále to bude ještě lepší, a uvidíme,“ říká Svoboda. „Mám strach už o něčem mluvit, protože jsem byl včera zdupanej, že zase mluvím o medaili. Přitom jsem nic neřekl, jen že náhoda se může stát, že přijedou favorité a pak zakopnou... Věřím, že se dá bojovat o neuvěřitelné věci.“
Peňáz tvrdě narazil
Petr Peňáz naopak na třetí překážce zakopl a do další vrazil v plné rychlosti po hlavě.
„Kopl jsem do třetí překážky špičkou, potom jsem to nemohl ustát, ani zabrzdit, ani jsem nemohl spadnout dřív, abych to jenom dokutálel. Spadl jsem těsně před dvěma překážkami. A rozbil jsem si hubu… Dobře mi tak,“ popisoval Peňáz.
Třiadvacetiletý závodník byl po pádu potlučený a největší obavy měl o stav svého levého zápěstí, které si poranil už v lednovém závodě v Jablonci nad Nisou.
„Zápěstí na tom bude nejhůř, už dva měsíce mě bolí. Bojím se, jestli tam nebude něco zlomeného, je trochu modré. Bolí i rameno a kyčel, ale jinak dobrý,“ hlásil Peňáz. „Na to zápěstí jsem spadnul v Jablonci nad Nisou, od té doby mám problémy něco vůbec chytit. Spadl jsem na to znova, bojím se, že tam něco může být zlomeného. Ještě, že je to jenom zápěstí...“


I favorit může udělat chybu
Český rozhlas – Jakub Marek - Atlet Petr Svoboda se ani po těžkých zdravotních problémech nevzdal velkých cílů. Doba, kdy mu hrozila dokonce amputace nohy už je pryč a teď myslí na medaili z pražského halového mistrovství Evropy. To začne v O2 Areně zítra a český překážkář si opět věří na souboje s absolutní elitou.

„Znáte mě. Musím mít na sebe bič, musím si dát velký cíl a jít za ním. Teď jsem doma, mám tu neuvěřitelné publikum, které mě bude hnát. Myslím si, že se tu může udát nějaký velký příběh a chtěl bych ho zakončit hezky,“ doufá Petr Svoboda.
Před čtyřmi lety ovládl šedesátku překážek na halovém evropském šampionátu v Paříži. Od roku 2011 se v hale kvůli dlouhodobým problémům s nohou mezi elitou nepředstavil.
Návratu se ale nebojí „Spíš mám obavy ze sebe, abych se nevyzávodil už v bloku. Když nás přivedou, bude atmosféra úžasná. Takže aby ve mně nebouchl dynamit dřív, než má,“ těší se Petr Svoboda, který nastoupí do rozběhu na 60 metrů překážek v pátek dopoledne.
Na této trati vládne v aktuální sezoně Francouz Bascou, ale český závodník ho jako jednoznačného vítěze nevidí. „I ten, co přijede jako neporažený favorit, může zakopnout na šesté překážce. Hlavní cíl je dostat se do finále, tam už děj vůle boží.“
Kvůli drobným zdravotním problémům absolvoval poslední závod téměř před měsícem, takže tabulkově mezi kandidáty na medaili nepatří, ale tréninkové časy mu dodávají hodně sebevědomí.
„Trenér říká, že se s tím dá běžet 7.55 a myslím, že to medaili brát bude. Trénink po takové pauze ale může na něco poukazovat a závody, obzvlášť doma v hale, mohou být psychicky úplně jiné. Achilovka je furt taková tupá, mírná bolest. Ale nemám se na co vymlouvat,“ dodává Petr Svoboda.

Audio verze: http://www.rozhlas.cz/zpravy/atletika/_zprava/at-dynamit-nebouchne-driv-nez-ma-preje-si-prekazkar-svoboda-pred-hme--1462677.



Má stále vysoké cíle
Sportovní noviny – Autor: ČTK - Praha - Při listopadovém vyhlášení ankety Atlet roku překážkář Petr Svoboda na pódiu mimo jiné zpíval: "Teď přes zimu chystám se dát do kopy, pak vyhrát v Praze mistrovství Evropy!" A po svém vydařeném vystoupení prohlásil: "Kdo ten šampionát v Praze vyhraje, stane se nesmrtelným." Nyní má den do prvního startu v O2 areně a už mluví opatrněji, neboť život mu postavil do cesty mnoho překážek. Stále si ale klade vysoké cíle.

V roce 2011 vyhrál halové ME v Paříži, jenže pak začaly jeho více než tříleté zdravotní peripetie. Až loni se Svoboda dokázal senzačně vrátit, byl pátý na ME v Curychu. A v hale chtěl na povedený návrat navázat. Jenže jeho tělo bylo opět proti, i když ne tak jako před dvěma lety, kdy kvůli zánětu v achillovce málem přišel o nohu. Tentokrát ho trápila druhá šlacha na noze, koleno i záda. "Bolístky jsou pryč," ujistil před začátkem šampionátu Svoboda.
Ošklivý zánět se mu do nohy před lety dostal nejspíš u věhlasného německého sportovního lékaře Hanse-Wilhelma Müllera-Wohlfahrta. I proto má nyní u něj dveře otevřené a jeho služeb využil minulý týden v pondělí. "Vždycky mu napíšu, vymyslím si brutálně urgentní věc a můžu tam jet do druhého dne, maximálně do dvou," řekl. Užívá si tak privilegia, kterého se dostává jen nejlepším sportovcům světa. "Chovají se ke mně skvěle," uvedl. "I tentokrát udělal léčbu homeopatiky a bolístky odcházejí," radoval se.
V sezoně má za sebou tři starty nad překážkami, ale všechny v bolestech či nemoci. Další plánované závody raději vynechal. Až tento týden mohl v pondělí absolvovat test formy. "Dopadl dobře a doufám, že se v den závodu nebudu mít na co vymlouvat," uvedl. Jeho výkonnost je ale velkou neznámou, letos je s časem 7,70 sekundy patnáctý v Evropě. "To není čas, který by mě uspokojil. Myslím, že budu mnohonásobně lepší," věří držitel českého rekordu 7,44.
Často si dává vyšší cíle, než na které reálně má. "Znáte mě, potřebuji mít nad sebou bič. Ale v Curychu také nikdo nečekal, že budu pátý ve finále," uvedl. I podle tréninkového testu ví, že připravený je dobře. "Myslím, že můžu běžet čas kolem 7,55, což by na medaili mohlo stačit," míní, i když bude mít silné soupeře zejména z Francie. "Každý může zakopnout o poslední překážku. Chci se dostal do finále a tam se může stát cokoliv."
V Praze ho požene domácí publikum, což ale může být pro Svobodu další z překážek. "Abych se totiž nevyzávodil už u bloku. Až nás tam přivedou, bude atmosféra úžasná, aby nevybouchl ten dynamit už tam," obával se předčasného přívalu emocí a touhy po úspěchu. "Ale myslím si, že se tady může udát velký příběh a já bych ho chtěl hezky zakončit," zasnil se. "Nic mě nezastaví před tím, co chci dokázat," prohlásil rozhodně.
Jeho životní příběh plný překážek ho přiměl nechat si na předloktí vytetovat některá latinská přísloví. Prozradil ale jen jedno - per aspera ad astra (přes překážky ke hvězdám). "Ostatní jsem ještě nerozluštil, budu si muset koupit latinský slovník," žertoval. "Všechno se to vztahuje k mé kariéře, závodům, událostem v životě. Až budu vysmátý po finále, tak vám to převyprávím," dodal s úsměvem.


Jsem v pořádku
Česká televize – Žaneta Peřinová - Praha – Překážkář Petr Svoboda na halovém mistrovství Evropy startoval naposledy v Paříži v roce 2011, kdy se mu povedlo zvítězit. Nyní, po čtyřech letech a překonaných zdravotních problémech, se na HME vrací.

Petra Svoboda se vrací na HME po čtyřech letech- audio: http://www.ceskatelevize.cz/sport/atletika/303230-svoboda-se-vraci-na-hme-po-ctyrech-letech-od-zlata/.
V Paříži Petr Svoboda ovládl šedesátku překážek a byl na vrcholu. Jenže přišel strmý pád a jeho již notoricky známé zdravotní problémy s achilovkou. Potíže se mu nevyhnuly ani letos. "Cítil jsem bolesti zad, potom mě z toho začala bolet zadní část stehen, pak se mi kouslo lýtko a začala mne bolet achilovka neoperovaná," prozradil.
I proto v pondělí vyrazil k lékaři. Pár dní v klidu ale problém vyřešilo. "Teď musím být opatrný: dnešní trénink odpovídá tomu, že na tom nejsem špatně. Překážky byly dobré, teď už jen probrat rychlost," uvedl.
V letošních evropských tabulkách je Svoboda patnáctý. I tak ale myslí na finále. "Může se stát vše, já už to takhle připravil svým soupeřům v Barceloně a neznamená to, že když tam přijedete jako nejlepší, tak se zlatou odjedete. Proč bych to jednou nemohl vychytat já," věří Svoboda.


"Per aspera ad astra"
www.lepopulaire.fr/sport – Autor: Franck Fife/AFP - Le Tchèque - Il est passé près d'une amputation à cause d'une blessure au talon qui l'a éloigné des pistes trois saisons: le Tchèque Petr Svoboda est sorti renforcé de ce calvaire et croit en son étoile pour les Championnats d'Europe en salle à Prague.

"J'ai subi une lourde chute mais elle a fini par me renforcer sur le plan mental. J'ai beaucoup changé, je suis aujourd'hui quelqu'un de nouveau", confie à l'AFP le Tchèque, champion d'Europe en salle du 60 m haies en 2011 à Paris.
"Le miracle a eu lieu et je savoure pleinement ce bonheur. Je veux couronner cette histoire par un bon résultat à Prague", insiste le hurdler âgé de 30 ans, du haut de ses presque deux mètres (1,96 m).
Deux mois après le sacre parisien, en 7 sec 49/100 devant le Français Garfield Darien, Svoboda s'était gravement blessé au talon droit, lors d'un stage d'entraînement aux Canaries.
Un enchaînement de complications lui avait même fait risquer l'amputation de sa jambe, à cause d'une infection bactérienne.
En septembre 2013, il est tout près de jeter l'éponge. Mais il se ressaisit et renoue prudemment avec la compétition en 2014.
- 'Par des sentiers ardus...' -
"Je vise haut. Très haut", assure l'athlète, qui avoue ressentir toujours une "douleur sourde" au talon. A son avant-bras gauche, il arbore fièrement le tatouage de la locution latine "Per aspera ad astra" ("Par des sentiers ardus jusqu'aux étoiles").
Eric Feferberg/AFP Le Tchèque Petr Svoboda (d) après sa finale victorieuse du 60 m haies aux Championnats d'Europe en salle à Paris, le 4 mars 2011
"Sur l'autre avant-bras, je me suis fait tatouer une autre locution. Mais je ne vous la montrerai qu'après la finale", sourit Svoboda, parfois surnommé... "le tractoriste le plus rapide du monde", car il détient le permis pour conduire un tracteur agricole.
Avec un chrono de 7 sec 70/100 établi le 7 février à Chemnitz (Allemagne), il occupe seulement la 15e place au classement continental de cette saison, dominé par le favori français Dimitri Bascou (7 sec 48/100).
"Je vaux sûrement mieux que cette 15e place. Nul ne sait ce qu'on peut attendre de moi. Seulement moi-même", déclare fermement Svoboda.
Svoboda espère réaliser en finale un chrono aux alentours de 7 sec 55/100, suffisant selon lui pour décrocher une médaille.

A pro ty, kteří francouzsky moc nemluví, tak český překlad....
Atletika: Svoboda, Křížová cesta ke hvězdám
Hrozila mu amputace nohy kvůli zranění paty, čímž ztratil více než tři sezony. Česká atletická hvězda Petr Svoboda se potom objevila psychicky silnější z tohoto utrpení a věří, že jeho hvězda zazáří na halovém mistrovství Evropy v Praze.
"Měl jsem těžký životní pád, ale nakonec mě posílil psychicky. Změnil jsem se hodně, já jsem teď nový člověk," řekl AFP český mistr Evropy v hale na 60 m překážek v roce 2011 v Paříži.
"Stal se zázrak a já plně vychutnávám toto štěstí. Chci, aby můj příběh byl korunován dobrým výsledkem v Praze," tvrdí 30-letý běžec přes překážky, z výšky téměř dvou metrů (1,96 m).
Dva měsíce poté, co byl v Paříži korunován v 7 sekund 49/100 před francouzským překážkářem Garfieldem Darienem, si Svoboda vážně poranil pravou nohu při soustředění na Kanárských ostrovech.
Řada komplikací pak doprovázela jeho léčbu a hrozila mu i amputace nohy v důsledku bakteriální infekce.
V září 2013 už pomalu házel ručník do ringu. Ale vzchopil se opět se objevuje v mezinárodních soutěžích od roku 2014.
- "Po náročné stezce ..." -
"Mé cíle jsou vysoké. Velmi vysoké," říká sportovec, který přiznává, že stále cítí "tupou bolest" v patě. Na jeho levém předloktí, hrdě nosí tetování latinského výrazu "Per aspera ad astra" ("Díky náročné stezce ke hvězdám").
"Na druhém předloktí, mám další tetováné fráze. Ale já vám je ukážu, po finále," usmál se Svoboda, někdy si říká „Nejrychlejší traktorista na světě“ protože je držitelem licence k řízení traktoru.
S časem 7 sekund 70/100 ze dne 7. února v Chemnitz (Německo), zaujímá jen 15. místo v kontinentálním pořadí v této sezoně, jemuž dominuje francouzský favorit HME Dimitri Bascou (7 48/100 sec).
"Jsem rozhodně lepší, než patnáctýv Evropě. Nikdo neví, co očekávat ode mě. Jenom já," řekl Svoboda pevně.
Svoboda doufá, že ve finále může běžet kolem 7 sekund 55/100, podle něj to může stačit i na medaili.


Svoboda returned after three (four) years
www.european-athletics.com - The European Athletics Championships in Prague is just days away and the home nation are ready to make their mark.
The Czech Republic have confirmed their squad of 46, with 27 men and 19 women, and it is set to be the biggest of all the nations.

And while they have leading medal hopes in the shape of defending 400m champion Pavel Maslak, it is the men’s sprint hurdles which will bring one of the most heartwarming tales.

Back in Paris in 2011, Petr Svoboda soared to gold at the European Athletics Indoor Championships in 7.49, beating France’s Garfield Darien in 7.56 and Belgium’s Adrien Deghelt in 7.57.

Svoboda was absolutely delighted with his 60m hurdles triumph in Paris 2011: http://youtu.be/Z4afoQp7hxE.  

He was 26 at the time, he was in the prime of his career having won bronze in Turin two years earlier but then a heel injury struck and kept him from competing for three years.

Svoboda returned last summer to finish fifth in the 110m hurdles at the European Athletics Championships in Zurich but now he is back in the event which brought him gold and in front of his home supporters. When his name is read out, there should be some noise at the 02 Arena.

He is part of a strong Czech squad that includes Ladislav Prasil, who won shot put bronze in Gothenburg in 2013, when his teammates finished third in the 4x400m relays. They will be looking for medals again while Jakub Holusa will be a big hope in the 1500m.


Můžete s ním potrénovat
Sport.cz – Autor (ilk) - Na dálkové distance ho moc neužije, ale ve sprintu ho nepokoušejte. Viděli byste před sebou jen vzdalující se siluetu muže, která by byla každou sekundou menší a menší. A nemusíte jezdit moc daleko pro skutečnost. Zastávka Praha a můžete potrénovat s čistokrevným sprinterem. Jerrel Feller posílil trenérské společenství v Running Mallu.

Rekord na stovku má 10,52, dvojnásobnou distanci prokmital za 20,76 sekundy. „I když já běhám hodně rychle a vy zase na moje poměry hodně daleko, určitě se máme navzájem čím obohatit," svěřil se pro RunCzech rodák z holandského Heemskerku, který poznal startovací bloky při světovém šampionátu v Daegu i při londýnské olympiádě.
Sedmadvacetiletý atlet náleží ke špičkovým evropským sprinterům, nejvíce si věří zejména se štafetovým kolíkem v ruce. Kvartet holandských sprinterů přivezl mimo jiné zlato z evropského šampionátu v Helsinkách.
Vedle svižného běhu se tento atlet věnuje i trénování a díky něžnému pohlaví se usadil v samém srdci Evropy. „Mám českou přítelkyni. Tak jsme se rozhodli, že se přestěhujeme do Prahy," přiznává Jerrel hlavní důvody balení kufrů směr Česko.
Neví, kdy uběhl naposledy pět kilometrů
Na dráze či v posilovně se potí vesměs ráno a odpoledne, podvečery mívá volné. Ty se rozhodl věnovat členům PIM Běžeckého klubu. „Kromě geniální myšlenky, kterou Running Mall skýtá, mě uchvátila pozitivní energie tohoto místa. Jak jsem poprvé otevřel dveře, věděl jsem, že tady se mi bude líbit," usmívá se atlet a trenér v jedné osobě.
On má být jedním střípkem, který má napomoci běžcům na delší tratě. „Sprinterská a jiná rychlostní cvičení se hodí pro všechny, kteří chtějí zrychlit," je přesvědčený rychlík, který se nechce zaměřovat jen na ty nejlepší. Naopak. „Především chci pomáhat běžcům. A je úplně jedno, zda se tu bavíme o ambiciózních maratoncích, či o lidech, kteří sotva začínají. Vrcholová atletická kariéra nepotrvá věčně, a mě trenérství hrozně baví," dodává Feller, pro kterého je dlouhý běh trochu více něco jiného než pro milovníky dlouhých tratí.
„Vlastně si ani nepamatuji, kdy jsem uběhl v kuse aspoň pět kilometrů. Ale zkuste to v září. To mám po sezóně, třeba mě někam vytáhnete. A hlavně pak zpátky," usmívá se rychlonohý Feller.


Pak čekám velký výkon
Deník Právo – Autor: Michal Osoba - Hala je jeho hájemství. Pod střechou získal evropský bronz i zlato, a tak překážkář Petr Svoboda nedočkavě vyhlížel po čtyřech letech zdravotních trablů novou sezónu s vrcholem v podobě kontinentálního šampionátu v O2 areně.

Závodíte v hale radši než venku?
Hala je dynamická, tam naběhané kilometry nejsou tolik třeba. A já halu vždycky uměl, měl jsem v ní úspěchy a to mě motivuje. Venku se mi povedlo vrátit v čase, který byl pro mě po té pauze snový, dostal jsem se do finále mistrovství Evropy, mám za sebou dobrou přípravu a přišla hala, která mi jde. Proto čekám velký výkon, a že budu z mítinků odjíždět šťastnej.
Jsou jiná i očekávání okolí? V létě nikdo nevěděl, v jaké formě se vrátíte…
Taková očekávání jsem nejvíc zaznamenal od soupeřů. V Düsseldorfu mi Maďar Balázs Baji říkal, že ze mě srší dynamika a síla. Kéž by to tak bylo… Ale když pak ulil a sledoval náš běh, říkal mi, jak je vidět, že se bojím. Zatím se hledám, potřebuju získat jistotu. Pak budou lidi třeba i překvapeni. Potřeboval bych si načechrat sebevědomí.
Strach souvisí se zraněními? I letos vás potkal pád na soustředění v polské Spale.
Je to spíš taková nejistota. Měl jsem pád, nakopl zespoda švihovou nohou překážku, levá noha vystřelila dopředu, ušlápl jsem do strany a koleno povolilo. Odnesla to díky bohu jen lýtková kost a koleno vydrželo. Ale v první chvíli jsem myslel, že jsem si přetrhl vazy v koleni. Bolelo mě to, deset dnů jsem ani nemohl klusat.
O víkendu v Moskvě, kdy jste zaběhl čas 7,75, už vás nic nelimitovalo?
Nic mě nebolí. Ale vždycky se mi vstup do sezóny dařil líp. Do Evropy je času dost, jako bych tělo teď dokázal ovládat jen na 60 procent a ta atomovka se teprve začala odečítat. (úsměv) Čekám na den, kdy se vzbudím, a bude ve mně dravost.
Pascal Martinot-Lagarde je zraněný, Sergej Šubenkov halu vypouští, ani další soupeři kromě Dimitri Bascoua neběhají závratně rychlé časy. Dodává vám to optimismus směrem k halovému mistrovství Evropy?
Nechci mluvit o medaili, ale kdybychom tyhle dva odečetli v Curychu, jsem třetí. Je to další motivace bojovat a najít závod, který prolomí strach.
Ještě delší pauzu od překážek prožila švédská halová světová rekordmanka Susanna Kallurová. Po pěti letech se v Karlsruhe vrátila časem 8,14. Vy její návrat jistě dovedete patřičně ocenit.
Když mi v Moskvě Denisa Rosolová řekla, že Kallurová běžela 8,14, měla jsem otevřenou pusu. Určitě chtělo odvahu se po tolika letech vrátit a zkusit to. Po takové době ani tréninky nejsou směrodatné, závod je jiný. Věřím, že po pěti letech neměla strach ani z času, spíš z toho, že je najednou zpátky v blocích. Klobouk dolů, úžasná atletka.


Atletický poklad Svoboda
www.českátelevize.cz - Autor: Jakub Tomek - Praha - Mužský atletický návrat roku, který by se dal zfilmovat, a vydalo by to na pěknou trilogii. Tak se dá označit comeback překážkáře Petra Svobody. Když si jde teď zaběhat, cítí uvnitř těla sprinterskou "atomovku", o které vždy prohlašoval, že ji má. Nevzdal se toho, ani když se pochybovalo, zda bude někdy zvládat normální chůzi. Jeho uplynulý rok je důkazem, že se víra ve vlastní sebevědomí vyplácí.

Jeho trenér na pražském Olympu o něm vždy říkal, že je pokladem české atletiky. Měl být nástupcem hvězdných desetibojařů Roberta Změlíka, Tomáše Dvořáka a svého vzoru Romana Šebrleho. Jako vícebojař nebo dálkař začínal ještě v Třebíči, kde ho vychovával první trenér Pavel Svoboda. Po přechodu do Prahy se dostal pod křídla trenéra Ludvíka Svobody.
Poprvé mezi dospělými se představil na halovém ME 2005 v Madridu vedle Romana Šebrleho. Hned v cíli úvodní šedesátky se však skácel k zemi s bolestivou grimasou a držel se za levé stehno. Tady začala kariéra už pouze překážkáře specialisty a možná také série zranění, která vyvrcholila tříletou absencí kvůli poraněné achilovce s hrozbou akutní amputace nohy.
Petr Svoboda je český rekordman na 110 metrů překážek (13,27) a také 60 metrů s překážkami v hale (7,44). Reprezentoval na olympiádě v Pekingu, kde však neprošel do finále. Evropský bronz z haly má z Turína 2009. Další úspěchy se rychle kumulovaly. Svoboda byl jediný sprinter bílé pleti ve finálovém běhu krátkých sprintů na MS v Berlíně také v roce 2009. "Od nějaké doby jsem na závody jezdil jinak nastavený. V hlavě jsem si řekl, že chci vyhrávat, ne se jen zúčastnit," přemítal letos v pořadu ČT 13. komnata.
Výrazný závodní kolaps přišel v Barceloně 2010 na evropském mistrovství pod otevřeným nebem. Kontakt s šestou překážkou ho ve finále rozhodil natolik, že málem nedoběhl. Všemi očekávané stupně vítězů (byl v tom roce nejrychlejším Evropanem) mu smolně utekly, nakonec o setinu vydřel šestou příčku. V březnu 2011 už ale oslavil titul halového mistra Evropy pobíháním a skotačením v pařížské hale Bercy s dresem svléknutým do půl těla.
Jenomže pak přišlo soustředění na Kanárských ostrovech a zranění klenby pravé nohy, v rekonvalescenci odstartovaly problémy s achilovkou. Zpočátku malý problém vyústil v zánět, který vážně ohrožoval Svobodovo zdraví. Nezávodil tři a půl roku. Přišel o většinu svých úspor, které padly na doktory a běžné výdaje. V zákulisí se často ozývaly hlasy, že pokud se vrátí, tak to bude zázrak. Ten se letos nejspíš stal.
Svoboda za tři roky podstoupil tři operace (nepovedenou, při níž se infikoval zlatým stafylokokem u mnichovského odborníka fotbalistů Bayernu Müllera-Wohlfahrta). Krize nastala, když se po zahojení hnisající "díry" v kotníku ozvala achilovka na druhé noze, kterou vlastně tři roky přetěžoval. Na doporučení docenta Pavla Koláře se vydal za lékařem, který operoval Tomáše Rosického. V Londýně uslyšel nemilosrdný ortel: další operace. Na tu se mu už však nechtělo. Raději řekl, že končí, a smiřoval se s trenérskou kariérou.
Ještě zkusil zavolat do Mnichova. Doktor Müller-Wohlfahrt ho přemluvil, aby přijel za ním. Servíroval mu homeopatika v podobě injekcí a ozařování. "Najednou to při chůzi na jídlo po pěti dnech přestalo bolet. Začal jsem trénovat a nepřestal do teď," usmíval se.
Osud mu připravil další životní zkoušku. Měsíc před startem na letošním ME v Curychu se mu rozpadlo dvouleté manželství s tyčkařkou Jiřinou Ptáčníkovou. Chodili spolu deset let. Podle něj měly jeho zdravotní trable lví podíl na rozpadu manželství. "Devadesát devět celých devět procenta," podotkl.
Počátkem letoška konečně ohlásil návrat. Po třech letech však musel obnovit nejen fyzičku, ale i psychické síly. Limit nakonec zaběhl a v Curychu nechyběl na startu. "V mém životě se změnilo hodně věcí. Teď můžu říct, že ku prospěchu. Díky tomu jsem našel sám sebe. Mám mraky motivace být lepším člověkem
než předtím. Ani nemůžu mít větší," líčil Svoboda v létě.
Pak už přišel curyšský šampionát s třešničkou v podobě pátého místa ve finále. Fanouškům zatrnulo, když se v semifinále chytil za rameno. Naštěstí se nic vážného nestalo. Když jeho tělo vydrží, těšme se na březnové halové ME v Praze. Zacinká to? "Věřím, že na to stále mám," zdůraznil v srpnu po návratu z Curychu.
O olympiádě v Riu je možná předčasné uvažovat, ale bojovník Svoboda v sobě ještě nenechal vybuchnout tu nejsilnější atomovku, o které tak často mluví.


Škola je pro mě prioritou
Benešovský deník – Autor: Jan Hlaváček - Vlašim – Mnohonásobný medailista z mistrovství České republiky mládežnických kategorií, účastník řady dorosteneckých a juniorských mezistátních utkání, účastník seniorského mistrovství Evropy družstev 2014, Jan Ján patří momentálně k české překážkářské špičce. Krůčky do světa atletiky dělal ve Vlašimi. „Naše vytvořené vztahy ve Vlašimi přežijí hodně let," nezapomíná jedenadvacetiletý překážkář, kde začínal s atletikou.

Honzo, co nebo kdo vás přivedl k atletice a jak dlouho se již atletice věnujete?
K běhu jako takovému mě přivedl můj otec, se kterým jsem běhal prakticky od narození. Cestu k dráhové atletice a zejména sprintu jsem si ale našel sám a překážkám se věnuji od mladších žáků.
Jaké disciplíny jsou vaše hlavní?
Přestože jsem několik let koketoval se 400 a 110 metry překážek, letos na jaře jsem se rozhodl specializovat se čistě na kratší z obou tratí.
Věnujete se překážkám již odmalička, nebo jste k nim postupem času dospěl?
V dětství to vypadalo, že se moje budoucnost bude odvíjet spíše na delších tratích a běhal jsem na závodech zejména 800 metrů. Postupem času se mně ale více zalíbily překážky, přestože mi vůbec nešly. Řekl bych ale, že nakonec jsem se rozhodl správně (smích).
Svoji atletickou kariéru jste začal ve vlašimském oddíle, s přechodem na vysokou školu jste přestoupil do pražského Olympu. Jaké máte vzpomínky na Vlašim a vzpomínáte rád na její kolektiv?
Myslím, že vlašimský kolektiv je právě to, co mě udrželo u atletiky tak dlouho. Nikdo z nás nedělal atletiku pro úspěchy, ale spíše pro zábavu a skvělou partu. Přesto mezi námi bylo mnoho velkých talentů, zejména Jan Hlaváček, ke kterým jsme mohli vzhlížet a táhli nás dopředu. Ještě bych rád dodal, že vztahy, které jsme mezi sebou ve Vlašimi vytvořily, jistě přežijí hodně let.
Kdo byl váš první trenér a jaké vám dal základy?
Úplně první trenér byl asi můj táta, se kterým jsem chodil běhat. Poté se mnou trénoval Karel Soukup, který mě naučil běhat po špičkách. Roman Zápotocký mě zase naučil střídat pravou a levou nohu a být trochu šikovnější a Martin Svoboda mi dal cenné základy do překážek.
A jak se vůbec daly trénovat překážky na škvárovém ovále, který ve Vlašimi ještě před pár lety byl?
Na škváře jsem trénoval překážky snad jen dvakrát v životě. Běhat na ní kvalitní trénink opravdu nešlo, a tak jsem je běhal zejména v tunelu nebo jsem později začal dojíždět do Prahy.
Do Prahy jste odešel hlavně kvůli škole, takže zde trávíte většinu času a přestup do některého z pražských oddílů byl logický krok. Jak zvládáte atletiku současně se školou a kterou z těchto dvou věcí upřednostňujete?
Škola je pro mě jasnou prioritou a téměř vše jí podřizuju. Bohužel to pro mě znamená, že trénuji tak z poloviny tolik, co moji největší konkurenti a o soustředěních se mi může jen zdát. Ale člověk má dělat to, co ho naplňuje nejvíc, a tím je pro mě v současně době studium.
Jak často a jak intenzivně trénujete?
Těžká otázka. Trénuji, jak můžu. Většinou pětkrát až šestkrát týdně, což rozhodně není dostačující. Alespoň se ale snažím, aby trénink byl intenzivní a někam mě posunul. Lehké tréninky jsou pro mě trochu ztrátou času a snažím se čas, který mám k dispozici, využít naplno.
V Praze jste už vystřídal několik trenérů a každý vám jistě dal to nejlepší, co uměl. U koho trénujete v současné době?
Zase tolik trenérů jsem nevystřídal, pouze dva. První z nich byl Ludvík Svoboda, který trénuje například Petra Svobodu. „Luďa" je pro mě opravdu největší osobnost jakou jsem v atletice potkal a vděčím mu téměř za vše. Jeho tréninky jsou opravdu speciální, nesnaží se člověka vytrénovat, vydřít, ale spíš z něj talent a velký výkon dostat.
Současný trenér, Petr Habásko, mi ukázal jinou cestu atletiky. Trénuji více a tvrději a musím přiznat, že jeho trénink mi velmi sedl a za poslední dva roky jsem se výrazně zlepšil.

Zaznamenal jste v Praze velký nárůst své výkonnosti a posunutí osobních rekordů?
Rozhodně, v Praze jsem se posunul mezi českou špičku a osobní rekordy jsem si zlepšil snad ve všem. Podstatné ale je, že mi nepomohly jen samotné tréninky, ale i velmi motivující prostřední tréninkové skupiny.
Na mistrovství republiky jste posbíral velkou řadu medailí, a to i ještě jako Vlašimák. Která byla vaše první a kterou naopak považujete za nejcennější?
První velká medaile byla hned zlatá na mistrovství republiky v roce 2008. Trochu úsměvné je, že rok předtím jsem skončil poslední. A možná to byla i ta nejcennější medaile. Bylo to něco úplně nového nejen pro mě, ale řekl bych, že i pro celý kolektiv ve Vlašimi.
Co považujete za největší úspěch ve své kariéře? Některou z „velkých" medailí, nebo snad účast na evropském poháru družstev, kde jste se umístil mezi evropskou elitou na jedenáctém místě a získal jste pro českou výpravu dva body?
Nemohu říci, jeden konkrétní okamžik, který pro mě znamenal nejvíc. Osobně si atletiku užívám jako celek a zažil jsem s ní spoustu okamžiků, na které nezapomenu. Je to taková mozaika, ve které jsou i malé dílky stejně důležité jako velké.
Ještě nám upřesněte své další cíle. Je to kromě dalšího posunu osobních rekordů třeba účast na některé vrcholné akci (např. evropského formátu)?
Nikdy jsem si žádné konkrétní cíle nedával a už s tím asi nezačnu. Snažím se se jenom posunout dál jako sportovec i jako člověk. Nejdůležitější pro mě je, abych měl ze sportování radost, a toho se snažím držet po celou dobu mé atletické kariéry.


Strana 9 z 67První   Předchozí   4  5  6  7  8  [9]  10  11  12  13  Další   Poslední